Zamilované snění

Dva milenci se toulají horskou krajinou, vystupují na horský hřeben. Oni jsou dva, ale cítí se jak jeden! On její malou ruku velkou dlaní svírá a kupředu je vede touha a v jejich lásku víra.

Je mlha a oni jsou sami před zraky všech tvorů skryti a oba silně touží jenom spolu býti. On tiskne její ruku a ona též mačká jeho dlaň. Cíti na hrudi něžnou tísen a tam dole jí to vzrušením píchá. On též je opilý touhou. Najednou se mlha zvedá, paprsky slunce kolem září a oni hledí si do tváří. Jejich pohledy je ještě více vzrušují. Jdou dál a slunce jim svítí na cestu. Je květen. Kolem kvetou sasanky a blatouchy, voní mech a tráva i celý les, který lemuje pěšinu. Je teplo. Ptáci toužebně zpívají a oni ruku v ruce touží potají. Mlčí, nic si neříkají. Jen oba vědí, jak je jim krásně. Tu najednou se cesta stáčí a před nimi se tyčí s vodopádem skála. V slunečních paprscích se třpytí voda, která se rozstřikuje do všech stran a ty dva svou tesknou písní vábí. Ona se začně štěstím  smát a okolo té padající vody běhat až je celá mokrá. Pod jejím tričkem její ňadra jak dva kopečky něžně kvetou a on je pohledem na ni celý vzrušený. Utíká k ní a líbá jí horkými polibky na její sladké rty, ona opětuje. Topí se oba touhou, jejich vášeň vzrůstá, když dotýkají se jejich ústa. Ona zvážní. Začne sebe i jeho svlékat až jsou oba nazí. Jejich těla se dotýkají a touhou svíjí a lesknou se ve slunci. On do ní vstoupí a ona štěstím i bolestí křičí a ulehají do měkkého mechu, kde naslouchají své touze a horkému dechu. Jako dva hadi se po sobě svíjí, prudce skáčou a její oči štěstím pláčou. Tak tu spolu leží a čas rychle běží. Unaví se a usnou hlubokým spánkem. Vzbudí je až zima, která k ránu přichází. Vyjmou z batohu spacák a spolu do něho vplují a pět se znovu milují až usnou.

Ráno je probudí východ slunce, které je velké, červené a úžasné. Opět se milují. Pak pijí vodu z vodopádu, sbalí spacák a pokračují v cestě. Jsou opillí láskou a šťastní. Z jejich očí svítí štěstí a z úst se line veselý smích. Chvílemi jdou a chvílemi běží, když cesta vede stále výš a výš. Stoupají po kamenech a již běžet nemohou. On jí podává ruce, aby vůbec mohla stoupat dál. Vzduch je najednou řidší. Z výšky hledí ze strmého svahu dolů, točí se  jim hlava. Výstup je stále náročnější. Již dávno je po jarních kytičkách a všude leží bílý sníh a oni stále jdou. Cíl se již blíží. Je nádherné počasí, až neuvěřitelně se jim vydařilo. Těžce dýchají a stále stoupají a věří si, moc si věří. Chybí jim asi 100 metrů. Lezou po čtyřech, drží se skály a již jsou na vrcholu a opět hledí dolů. Jejich štěstí se stupňuje. Jsou to nejkrásnější chvíle jejich života. Po návratu domů je čeká práce a starosti, ale jak budou moci, tak se na hory opět vrátí, protože tam je jim nejkrásněji.