Střet

              Střet

Zlo... Je všude kolem nás.Vím to. Cítím ho i vídím.Je to mé prokletí.Jakési čiré siluety človeka bez obličeje, které mají místo srdce černou rozplizlou hmotu, se míhají kolem mě a děsí mě svýma červenýma ďálebskýma očima

   Lidé na ulici mě míhají a někteří do mě i vrážejí. Jsou unavení, rozčilení a ustaraní. Nikdo z nich se neusmívá, jako by neměli radost ze života... Já se ale usmívám, i  když skoro na každém kroku pociťuji Zlo, ten strašlivý pocit, jako by mi v těle zmrzlo srdce a přestalo bít, ten ledový chlad rozlévající se po všech žilách a zakousávající se do všech orgánů... Musím s tím žít, je to těžké, přesto jsou ale chvíle, kdy jsem šťastná.

  Ulice se začíná vyprazdňovat.Lidé postupně mizí v panelácích a domech... Ještě je světlo, krásné hřejivé sluneční paprsky rozradostňují mé srdce.Procházím kolem domů s prostornými zahradami, ¨v kterých nerostou květiny, jen ovocné stromy. Lidé už pěstují jen to, z čeho mohou mít užitek, na květiny, ty pestré rostliny, které dokáží potěšit, už zapomněli.

   Mráčky, které pomalu plují po šmolkově modré obloze, získávají růžový nádech. Slunce se loučí s naším městem a pomalu zapadá za obzor. Má krásnou  oraanžovou barvu. Až pomalu zmizí jeho poslední teplý sluneční paprsek, město upadá do tmy, ulice jsou liduprázdné... Jen já jimi stále procházím....Vím, že je to obzvláště pro mě nebezpečné, že bych už se  konečně měla vrátit domů. Vím, že nastává čas Zla... Zrychluji krok, Zlo mě ale dostihlo... Jeho chlad se mi zakousl do srdce a pomalu se rozlévá po celém těle... Padám na kolena a snažím se zhluboka dýchat. Koutkem oka zahlédnu pohyb, jakousi průhlednou postavu s něčím černým a tvrdým na místě srdce....je to Zlo.Pomalu prochází kolem mě¨, mučí mě a nehlasně se směje. Nevzdávám se....

   Náhle jsem pocítila něco zvláštního... Chlad začal polevovat, mám pocit, jako by se přel s teplem,které se zničehonic objevilo v mých žilách. Zdá se, že teplo je silnější, i srdce už mi začíná pomalu rozmrzat. Mám náhle sílu vstát. Rozhlížím se, vidím Zlo, jak zápasí s postavou, která je mu podobná, má ale místo černé hroudy cosi červeného, co mi připomíná opravdové srdce... Vysílají proti sobě jakési paprsky.Brzy poznám, že Zlo útočí na svého soka blesky, ten mu to ale oplácí  jakýmisi červenými stuhami. Zlo se náhle zhroutí k zemi...  Vidím, že se na mě jeho sok dívá.V  duchu mu děkuji, zachránil mi život...Krátce přikývne, usměje se a zmizí mi před očima...

   Chvíli ještě stojím v liduprázdné ulici,ale potom se vydám k domovu a vstříc novým dnům. Doufám, že budou přesně tak krásné a hřejivé, jako když jsem poprvé potkala a ucítila Dobro....