Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePo stopách
08. 11. 2003
10
1
2230
Autor
angelik
Myju si tvář,
češu vlasy,
oblékám se setměním.
Doufám,
že smyju kus omylů a ztrát,
že v tom nezhniju,
až zabije mě
čas.
Že se otočím,
minulost mě protne skrz
a já se zastavím,
utiším krev z ran
a řeknu,
že život je jen nepochopení
dnů a nocí,
že cesty jsou vlnité,
jako mé vlasy na polštáři,
že každá vede jinam
a mé malé "kdyby"
zametá šlápoty v prachu.
Schválně.
Abych,
až ten prach
stane se s mými slzami bahnem,
já mohla projít bez jediného záchytného bodu,
kudy už jsem jednou šla,
byla šťastná
a duši netopila.
Jsem hloupá, něžná, naivní
bytost.
Bez očí...
1 názor
Navždy_Tvůj
11. 11. 2003
Jak už psáno..;)
Minulost mě protne skrz a já se zastavím.. *
Seregil: mohls mi taky poslat avi :) Málem mi to uteklo...