Protože je tam
Snad ani nejde vlastnit klid
na všech stranách linoryt
je to pocit hrozně fajn
křídla zvedat k oblohám
Divoký koně
Nikdo mě nehledá dnes ani zítra
jsem kapka neměnná
co střechy stírá
potichu ze starých okapů
Anonym
Jediný kdo čekal na mé básně
anonym byl
prý píšu krásně
On se mýlil
Nepsaná
Zase chci ze sebe tahat třísky
úhledně vpíchlé do kostí
Tvůj pohled těžko jde unést
tak jako stopy v zápěstí
Az se zastavíme
Stromům čas píše po těle
léta kreslí na náš práh
s Tebou když půjdu
není strach
Pod modrým nebem
Pod modrým nebem
stoupá rtuť
ještě mám léto
tak si žluť
Vždyť se dívá
Víla šplhá po ruce
než sen se domů prokluše
zívá
v duši uspávanky
Mezi
Mezi prsty proplétáni
hladce k srdci za svítání
mezi ústy tichá přání
před propastí lístek k stání
Tiše jen
Oděná v hábitu
za kopcem táhlá řada
křičela v zápalu
nejsem zrada
Skládali barevné
Seděli pod strání skládali barevné
podzim se hlásil v poledne
tam někde za vodou zaštěkal pes
sychravě jako když prolomíš led
Černé vrány blednou
Na očích černou
když měsíc klepal na můj práh
černé vrány blednou
jak těla bez života
Zapálená
Fascinuje zapálená
jen pomalu dohasíná
dřevěná a koncem černá
vždycky byla ohňům věrná
Chcete hloubku
Chcete větší hloubku
ale já se v hloubce ztrácím
pára je jako já
vždyť se nevytrácí
Jestli je někde
Harmonika jen pár tónů střídá
jestli je někde vpředu
kdo se dívá
já nebrečím
Od popela prach
Od popela prach
se vznáší černou nocí
někdy chodí strach
k dětem po půlnoci
Zůstaň
Nikdo se neozývá
telefon hlásí poruchu
nevadí
ještě mi zůstaň na uchu.
Ještě tu postůj
Ještě tu postůj léto
prameny vlasů po létech hynou
popsané vůní vždycky tak milou
ještě tu postůj léto
Pro vás
Možná v jiném životě
já mohla užvás znát
vzduch co voní po žitě
mě nutí zase vstát
Já si to srdce přitáhnu
Já si to srdce přitáhnu
a na svoje ho přidám
zavřu je spolu za dveře
horce tamzačnou bouchat
Světlo na konci tunelu
Světlo na konci dne
lásky máš v sobě bezedné
konečky vlasů v barvě něhy
v sobě bílé sněhy
Cestičky tělem
Cestičky tělem
ve světě zázraků
oči ten systém
zabořit do mraků
Pro K
Úsměv beze slov
tiché žvatlaní
podej mi ruce
jsme spolu svázaní
Hořkosladce
Černobílé fotky
jak je to před chvílí
a v nedohlednu
mlíko a černá zrnka kávy
ZROZENÍ
Ve chvílích zrození
kde stálo slunce .
všichni jsme nevinní
vždyť co by ty malé ruce.
Klub zlomených srdcí
Staré nádraží má nános patiny
z duše vyžeň mi
ty starý vlaky
ještě tu musím stát
Myšlenka
Břehy bez předlohy ve hře fantazie
na polích bodláků a červených šípku
kazajku nesváže přes svoji šířku
břehy bez předlohy nohama v písku
Dva tři kroky do života
Myslím, že vím
ale je tolik lepších než se zdá
a tolik horších ze všech stran
je divů světa víc než jen jedna věta
Jen trošku ..se to zvrhlo
Skřítkové jen polohlasně
ozvou se, když šustí v seně
pařezy u cesty vrásky krabatý
to,že jim korunu někdo už sňal
Narozeniny
Plakáty na stěnách
stárnou a v proměnách
měří svůj čas
Když lidi světla zhášej
Když lidi světla zhášej
světlo Ti padá do vlasů
tak ještě chvilku mávej
z vlaku co v stanici zívá
NIKDO
Nikdo neprosí tak kouzelné
střípky hloupostí
Nikdo nenosí tak tiché pohlazení
že deště nejsou slyšet
Stopy náhodných chodců
Náhodný chodec na stejné straně slunce zašel za kopec, točí se země a všechno semele zůstanou jen kroky přítele bez lítosti a bez studu zašlapou cestu stopy náhodných chodců.
Dešťová momentka
Ospale a smutně krápe si
někde mimo realitu
je rybník plný citu
po splavu s hukotem
Jen krátký nedostupný
Jen krátký nedostupný, tenkrát i teď
srdce přes oheň, dlaně vět
bylo krásný
rozumět
Dýchni
Dýchni
ať poletují smítka
do časů, do vlasů
pískni ať zazní kocovina
Nevím, jak se tam píše..
Slamák, horké léto
tuhle vzpomínku si nechám bab(i)očko
jahody,žár slunce a vonící prádlo
tuhle vzpomínku si nechám
Smítko z podlahy
Černou chvilku, já byla sama
a myslela na všechny mrtvé
Teď jsi tady, ten pocit jak když utne
omotám se kolem krku, jak zimní šála
Pro ženatého (nepísmáckého)
Mám Tě pod kůží
Na místě
buněk mozkových
jen tak si dřímáš
Co se vejde do slov
Co se vejde do slov, možná i vůně máty
a ty mi vplétáš sny v telefonní dráty
jen do pár slov, motýlky nechytám
pro křídel pel, volnost dám
Čekám tu už mnoho dní
Vítr co mi stíná hlavu
v kapkách pláče pro odvahu
tak tu stojím v poli nahá
halí mě jen šedá rána
Lidi za plotem
Sedím tu ve stínu
a nechce se mi smát
jenom tak vnitřně
trošku
když je smutno
Když je smutno ,setměle
před nohama pustý most
dlažební kostky mění se
na bitevní post
ZATÍM SPÍ
Zatím spinká Tvůj dech
něžně jak křídla labutí
když plesknou perutí
o vodní břeh
Na přelomu času
Tichá hora do noci
pevně přikována
měsíc v barvě půlnoci
magma uchovává
Kam koukáš modrá planeto?
Kam koukáš modrá planeto .
do země už mám zaseto
ve znamení dešťů a plískanic
z půdy vyroste víc
Andělům
Z veliké dálky se setmělo do křídel andělům pršelo
když život z čtyřlístků upadnul do písku
bouře se přehnala s dalekou nádherou
nejmenší človíček ještě spal za střechou
Mezi nebem a zemí
Mezi nebem a zemí
je místo,kde mraky klejí
třesky ,plesky
že je život stejně hezký
Pod trávou spálenou
Pod trávou spálenou
rodí se země
pod trávou spálenou
něha je ve mně
Než bude světlo
Únavou spadlé oči
na strunách syrové ráno
po včerejšku svět se točí
těžce nedospáno
Plnou pusou léta
Bosou nohou v trávě
dlouhé mokré koleje
barví šaty zeleně
lehká je zem
Bouřka
Pruhované světlo
za oknem bělá žaluzie
lampa blesků
nebe je potemnělé
Čím dál blíž
Otvírám oči dokořán
vesmír je vzdálen
napořád
jen ty jsi čím dál blíž
Rozednění
Za siluetou měsíce
tma necudně se svléká
možná by chtěla koupel světa
snad jí měsíc neodplave
Dlaně
Až zase jako včera
přikryješ mě teplem svého těla
na unavený čelo dlaně položíš
je řeka vrásek vysušena
Není jiné cesty
V ložnici světlušek
spí komu život vypršel
ticho je zdánlivé ,kde šumí lesy
vítr vane chladně
Čas se vleče
klávesnice klepe blues,tak ještě hodin kus
čas se vleče
je to znát,že ještě chce se v klidu spát
klepej si se mnou ,jen to zkus
Jedna je pes
Zavalená mlhou
sedm příkopů a sedm cest
která z nich vede přes přejezd.
každá vede jinam
Mosty mám v oblibě
Slunce ten cestář po obloze
zase se klouže před domem
mraky se chystají kreslit do kaluže
z duhy zůstanou pruhy za rohem
Zbytky července
Dívám se z posledního vagónu
jak se sbíhá jedna kolej s druhou
v poklidném souznění hrají na honěnou
v dálce svítí světla měst,oči cest mrkají do noci
Nikdy nic víc neprošlo mnou bez hranic
Bez Tebe
byla bych jak anděl bez křídel
co křísí mrtvá těla
strom ostnatým drátem svlečený z kůry
Patníky cest
Lákají patníky cest
černý kafe a popel hvězd
zapřahej
kočár od malin
Pro jednoho skoro anděla
Místo rukou křídla snad
své místo u mne máš
tak mi šeptej jenom tak
jak dlouho už mě znáš .
ČERNOBÍLE
Nad hlavou zeber oponu
dívám se nebi do domu
v prstech lístky okvětní
kam se jen život rozvětví .
Táta
Jen lehce ruka přeběhla po vlasech
jak malá holka připadám si zase
to,že jsem ten hřebík držela a obraz visí v kráse
jen lehce ruka přeběhla a před očima časy
Anděl co neměl křídla
Anděl co neměl křídla
neumírej říkal
a bylo mu těžko na duši
věděl, že pro krásný slova
Haló pane
Jak ryba na suchu
mizerný týdny počítáš
svět nemá záruku
už zavřel krám
Pro smutnílky
Je ve mě smích
jak ve studni voda
sucho prý nebude
má pršet shora
Sluníčková
V duši mám klid
červený jeřabiny
až sleze sníh
jdu hledat kopretiny
NESNĚŽÍ
nesněží
splašený koně neběží
tak nějak prázdno je mi
když cítím umírání
miniaturka
v studni krajina se topí
teplem po okraj
život letí
Ve znamení plamene
Možná jsem plamínek
jasně planu
znamení vzpomínek
netušíc zradu
Smutnění
Snad se mi zastesklo
po vůni citronu
hrnečku keramická krásko
na dně skříně
Horo,Horo...
Pro slunce ustláno v obloze
dívám se horo v pokoře
rozhozená lana
cestu klestí
Nezamkneš se
Pro ten úsměv
ve všech dnech
vlasy bloudím po zádech
pro ty prsty poutníčky
Večer ušitý na míru
Ještě jednou budem
sedět v klavíru
večer ušitý na míru
ty budeš černý
Bušící srdce
Bušící srdce
dík za pozvánku danou
je zajímavé.
jíti mlsat s vdanou.
Klavírní deště zní
klavír spojený s deštěm
uvíznul v duši
ven se mu nechce
kdo jen to tuší
Věříš mi človíčku?
Věříš mi človíčku
když pláču pravdu.
Vkládám ji na plátno
tam mezi barvu.
Podkovy pro štěstí
Létání z výšky
svět je tak nízký
Smluvená se štěstím
cestu si proklestím
Barevný svět
Barevný svět má pastelové
barvy splínu
Já líně se líhnu do světa stínů
ospale přes závoj řas
Blues prošlého léta
Hořká příchuť splínu
chtěla by zabolet
zamžít skla rosou podzimu
jenže já ji zakopu pod hlínu
Smlouvám
Někdy se bojím ,že až se otočím
Ty nebudeš
spřádám své sítě s osudem
smlouvám
Pro mého nového strýčka Merleho
Strejda Merle po ránu
dal mi obvaz na ránu
podal mojí duši berle
ještě jednou díky Merle
V rezavé struně
Kam si se poděla
písničko vepsaná
do pár řádků
Kam si se poděla
Noc ještě daleko je
Chtěla bych v noci
jen pro ten pocit
držet Tě lásko
polykat blízkost
Když v ráji pršelo
Srdce stromům maluji
koruny jejich varují
štětcem v černé oleji
spálené listí maluji
Člověčí mince
Jsme jako mince
každý z jedné strany
těsně přitisknuti zády
Stejně se lesknem
Spleteni
Jen si tak plujem
na křídlech pout
spleteni na duši
lezem si pod kůži
Vítr si hrál...
Za strání, za strání
vítr se prohání
Jeho dech pohladí
zase se ochladí
Ber
Tak ber dokud dávám
letní závan
dokud dávám
letní žár
Pod peřinou
Pod peřinou,padající listí,pavučina smíchu,
nepláčou hodiny hříchu.
Nevláčí se bodláčím,nikam se neženou,
ty štíhlé nohy