Písmák Pukání pecek!!!
Pukla pecka ve stromoví,s listy spadla k zemi jen tak bez pocituletěla kolem vlaštovka s kokosovým ořechema jedním velkým mocným nádechem a výdechem
nesla si jej do svého pokusu o hnízdo, však pomyslela si se vzdechem:ach, ta pecka puklá jest. že by lest. how the hell am I gonna build this nest. hlasy v hlavě, vítr v křídlech, ztopím pecku, vydám se westneboť toto břímě nehodlám už néstčtenáři jde hlava kolem - vlaštofka/pecka/kokosák - kdo je tu volem.
Anakonda volume dva
Poté, co se našim hrdinům podařilo bez větších problémů opustit svou domovskou loď obléhanou tlupou kanibalských kmenů, vydali se na dlouhou pouť neprostupnými houštinami Amazonského pralesa, kde někteří z nich bloudí dodnes….
Hluboko široko vdivočině. Někde mezi liánami a…
Sam: Aouoo DOP…
Tom: Proboha, proboha, Sam. Co se děje.
Dočista blouzním
Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru, dědečkova pracovna. Pod velkým otevřeným oknem jsou úhledně srovnány ty svazky, které už prošly pečlivou rukou šlechetných zachránců – přes knihy je přehozený bílý ubrus se zelenou krajkou a na něm stojí poloprázdná (nebo poloplná) mísa svatebních koláčků, stojí tam už dlouho. Saturnin, krátce potom, co je nechala teta Kateřina dědečkovi poslat (jednalo se vpodstatě o zbytky zjejí velkolepé svatby), zjejího pohledu šlo o šlechetný potravinový dar, prohlásil, že jsou snejvětší pravděpodobností otrávené, nebo jinak nevratně poškozené, a jistě nepoživatelné, proto je nechal napustit voskem a teď slouží jako věčná dekorace a také připomínka toho, jak Saturnin rád věcně podotýkal, velkého štěstí, které potkalo tetu Kateřinu a především dědečka, jenž byl tím pádem ušetřen jejích četných návštěv.
Všude kolem, na i pod stolem, se ale líně válely ty knihy, na kterých se právě pracovalo nebo na které měla vblízké době teprve přijít řada.
Zrcadllaaa
co se skrýva v zrcadlech,
v jejich velmi lesklých zdech.
a stěnách
přimočaré šíření světla,
PO-HÁDKA
Vdaleké zemi na konci světa a daleko od civilizace žili své krátké, nešťastné a nenaplněné životy pan Meotar a pan Meteor. Měli se moc rádi. Ale nechtěli, aby to o nich někdo věděl, takže na sebe nebyli hodní před ostatními lidmi, ale když spolu byli sami, chovali se ksobě velice přátelsky. Byly to prostě spřízněné duše, a to nejen jmény.
ROtující MEteOrit a JUchající liLIE
ROtující MEteOrit a JUchající liLIE
aneb
Milenci z Vernony
Místo: „Vernona“ – přísně střežená věznice se stálou ostrahou (leč někteří jim stále unikají), někde uprostřed pouště
Rýma v nás
Šnuptychle a plné nosy
rýma sviňa stádo kosí
smrk, plk, hrrk, frk, krk
červený nos a opuchlý krk
Účastníci přejezdu
Jsou tu se mnou aji oni všecy.
(Všichni to určitě znáte: zbodu A do budu B vyjelo rychlostí…vozidlo, tedy vnašem případě autobus. Pro všechny rychlosti a časy ale ani pořádně nevíte, co se děje uvnitř jmenovaného prostředku, teď máte možnost nahlédnout okénkem přímo knám…)
Škola se sice dnešního únorového rána nekoná, přesto snáma není zrovna nejlepší pokec. Levou nohou, bez hlavy a skoro volným pádem jsem se vpět ráno vyhrabala zpostele.