Mimo centrum toho města
Já sem ho nechtěla zabít
Říká jenom šíš
Já sem mu na to řekla: budu stebou
Muž, který zabil smrt
Báseň pro oči
všechny mé hří-
chy jsem ti zaba-
lil balíček pookří-
vám vždy když neba-
Úvaha mezi New Orleans a Texasem
vždycky jsem přemýšlelproč je blues modré z podstatykdyž je ve skutečnostihnědé a zelenéa jazzjazz je dizzynebo dizzie. teď nevím Ale modrý, modrý je
Tristia ex Acheron
Svět šílel toho léta
Tak jako mor dláždí cestu do Atén
A jaké to šílení
Na Zemi
REINTERPRETACE NEDĚLE POD HRUŠKOU
Dusná a nahořklá
jako obilí v sudech
co teče do sklenic
a nehybné okolí
Noc šustící záhyby šatů
Dnešní noc šustila listy papíru
Jak rákos delty Nilu
Leccos mi dala
A třebas Nezvala
Beznadějí
Kovové srdce zvonu na chvíli přehlušilo slova polohlasné modlitby. Bim. Bam. Bim.
Na věky věků - Příležitost pro mladé autory
*pozn. Server Sem-Sem je stále ve výstavbě.
Tam, kde stopy končí
A znovu se ohlédl. Nic. Prázdná ulice. Kamenné chrliče stvářemi nestvůr pokrývaly vločky sněhu.
V očích světy zářící, které znovu zvou tě
Když kráčím snovou soutěskou
a hvězdy halí nicota.
A zebe.
Slyším steny života
Oříškové světy
1.
Když něha tlačí
steskem na víčka,
není hranic pro mě
Tři z Věčných
Death
Černé prameny
drolípísek času v prach
v jejích končinách.
White monkey
Slunce už pomalu vybledlo,sedím v mlčenlivém pavilonu. Vítr zanáší sem vůni rýže. Tonu.
Vlahý večer čeří hladinu,jak bych cítil na své tvářibílou ruku tvoji.
Pohádka
Sněhová vločka ti sklouzla po řasejako pegas, když tě polaská perutía pak ten malý zářivý bělásekv kapku se přetaví, na slzu štěstía přestože nikdo věřit tě nenutí,skutečnost pohádce nadobro vzdala sea dnešní noc zamkla ji do krajin usnutí.
Mlhavou vzpomínkou budeme rozbřesku,ozvěnou kroků, zpola zavátou šlépějí,úsměvem na tváři Královny severu,srdcem, co vytepe křídla naději,že kdyby můj život se utonul ve steskua radost v něm překřtili v absurdní pověru,která zná bdění co šedivý sen,přece bych hrál tu truchlivou grotesku
. pro tento den.
K Západu
Volnost
na křídlech perutí
a vzdálené břehy
vodlesku hladiny.
Andělé v nás
V každém z nás je anděl. Až si to uvědomíme, budeme mít nebe na zemi.
Zář dávných světů...
Zář dávných světů, které nevadnou,
dnešní noc zahalila tuto krajinu.
Perly hvězd svítí skrze listí podzimu,
když procházím touto zemí půvabnou.
Po boji...
A je po boji,
když tě odzbrojí
a plivnou do tváře.
A pás s náboji
O Villonovi
Jednou za tisíce let
vlasatice na nebi jasně zazáří,
nese důležitou zprávu pro celý lidský svět,
že narodil se vykupitel bídy,
Poslední dějství
Tvé tělo, jež žhne žárem noci,
zmítáno je v horečkách
touhy, která v útlých bocích
přínáší mi sterý strach,
Čekání
Z kmenů láskou nachových
padají listy snění,
leč sladký spánek pod nimi
nenese zapomění.
Pád bílého města
Stále zní hřbitovní variace
pochmurného nápěvu
a černý havran kráčí po poli.
Zející rány dotýká se ruka starce,