Písmák Prý přeháním ...
Držíme se za ruce když jdeme po nábřeží
Spolu
Labutě a tolik jasné slunce a my se vněm
Ztratili
Strach
Někdy mívám strach
že mi
skrz sklepní mřížoví
na krk skočí
Umějí myši milovat?
Ze strachu znávratnosti vlastní viny
Bez osleplých bílých myší chtění
Navzdory úzkostem zopuštění
Jsme byli jediné jezero i jeho víry
Rozhodnutí
Situace je následující: Jistota veškerá žádná . snad až na jednu – dostanu-li tu příležitost, půjdu do ní. Bez ohledu na výsledek – ač doufám, že bude dobrý . teď by ale nebylo dobré se na něj soustředit – udělat zněj důvod pro rozhodnutí – protože nevím a ani nechci vědět, jaký bude.
Umírání
Zúst jí vytékal tenký červený pramínek. Namočila do něho prst a rozetřela si ho po rtech, které tím získaly o něco zdravější barvu.
Napadlo ji totiž, že je to možná poslední příležitost, jak se udělat krásnější. .
Mému chlapci
Bezprecedentní Bezhlavý a předněBezmocný VZTEKStojím v davu lidíjako z mramoruBezvýraznáa nekonečně vztekláZkurvysyn a parchantImpotentní chudákco se mnou zkouší zametataby si dokázalže ještě něco zvládnepřesto že sám nejlíp víže neVůbec se nedivím tomuco dělala jeho ex a už vůbec neže si to nechal líbitJe přesně ten typ na totakové to rozplizlé nicco umí leda tak chlastatprotože se bojí i vlastního stínua do toho se tváříjako že je strašně vyrovnaneja hodně dobrejPsí píču. Ubožák je. A já se stydímza každou minutuco jsem s ním ztratilas idiotem křivým.
Tramvaj číslo dvacet šest
Přestala jsem se
vyhejbat smutnejm písničkám
abych se neztratila
sama sobě si
Autobijografije
Nejdřív to byl I.
(Kdoví proč se rozhodl, že už mě nemiluje, . od té doby jsme se neviděli. )
Pak K.
Vyznání
Piju horké černé kafe a přemýšlím,
co sjeho chutí asi udělá to, že do něho brečím.
Přemýšlím a nemůžu přestat
I když se vlastně nic neděje .
O lásce
Zamilovala jsem se – tak jako nikdy před tím – rychle, silně a bezvýhradně – úplně jsem rezignovala na jakýkoliv rozum – byla jsem jako uhranutá – a při tom jsem se cítila bezpečně – věřila jsem mu.
Byl první, kterému jsem chtěla věřit a udělala to, přesto, že to znamenalo riskovat – a bylo to krásné. Magické a dokonalé – každý den jsem čekala, že už to prostě logicky musí začít všednět, ale namísto toho jsme se si přibližovali stále víc a víc.
Bylo to jako když si zakouříte marihuanu a myslíte si, že jste rozšíření a otevření tak, jako bůh sám – absolutně – no a pak si dáte LSD a dojde vám, že všechno je jinak – tak takové bylo každé další setkání sním.
Umřel.
Umřel nám kamarád – nebo spíš dobrý známý, nebo . kdo ví, co to mezi námi bylo, ale bylo to milé – jen jsem si pak na pár lidech všimla, jako by měli potřebu přihřát si na jeho smrti svoji polívčičku (u sebe jsem si toho všimla nakonec taky).
Když o tom mluví, tváří se, jako by ta smrt byla fakt silná a navíc umělecky skvěle ztvárněná scéna ve filmu o nich samotných – když jsem je slýchávala mluvit o jeho smrti, mluvili povětšinou o sobě – a nezapomínali zdůrazňovat – za zhruba každým druhým slovem, jak moc ksobě měli blízko, jak sním zrovna oni měli výjimečný vztah.
Jak jsem to tak poslouchala, měla jsem neskutečnou potřebu začít na ně křičet: „ALE O VÁS TADY KURVA PŘECE VŮBEC NEJDE.
Zamilovaná
Sedím vedle tebe
a zdá se mi
že se mi to zdá
ta samozřejmá blízkost
Nevim
Chci bojovat
A ještě víc se mi chce spát
Chci být
Vlk samotář
Špatně-špatněji-nejšpatněji
Fíííha
Je mi tak špatně
že takhle už mi
dlouho nebylo
Jenom tak
Zkaret
Co se mi minulý pátek
Rozsypaly na stole
Se na mě dívá
Nejvyšší čas
Asi pojedem za město
Kdo ví, kolikrát ještě
Bude tak ostré světlo
A tak teplo
Českým drahám
Na náspech u železničních mostů
Šípkové keře opadly z růžové
Do rudé dozrávají podzimem
Okolo kolejí
Co to znamená?
Všechno okolo příliš výrazné – příliš strhávající na sebe pozornost – vtíravé – agresivní … zavřela oči – a zůstala ve tmě – bez věcí, bez nápisů, bez světel – a jen tak stála – vteplé oranžové tmě, kterou si držela za víčky, dýchala ji, cítila, … slyšela ji. Byla to tma jarního města, ještě trochu vlhká deštěm, sílící se šerem, zpívající sptáky, dýchající světrem a šeptající sulicí … tramvaje, taxíky, hospody, lidi, lidi … tisíce lidí ztracených ve svém hledání – veselí, zkouření, opilí, prázdní, šťastní, smutní, spěchající,spokojení, známí a cizí … a ona mezi nimi stála a nevěděla, co ztoho si vybrat … jaká být, ským, pro koho a proč …vytáhla zkapsy cigaretu a zapálila si ji – jakoby se tím snažila dát smysl tomu svému zastavení, jakoby věřila, že až dokouří, bude jí všechno jasné.
Opírala se o zeď a snažila se nemyslet na to, jak sama, jak slabá a jak malá je … a pak jí to přišlo legrační – její boty, její ruce, její kabát … to ONA … to JÁ. Zašlápla nedokouřenou cigaretu a vyšla … bez určitého úmyslu, asi domů, ale schválně delší cestou – chtěla dát příležitost něčemu, co by se mohlo stát – nebo někomu, koho by mohla potkat … mohla by, … mohla by za známýma, pít víno do parku, na pivo, do kina, se psem, za někým hodně blízkým, číst Hobbese nebo pomoct matce svařením zítřejšího oběda, nebo … zabít čas nějak úplně jinak … taky by si mohla splnit něco ze svých povinností – jenže to jí přišlo tak nějak stejně beze smyslu … a tak prostě šla, šla – čekajíc na zázrak, na znamení, na řešení na satori … na cokoli.