Písmák Střípky
NA ZAHRADĚ
maminko, smím vzít si domů
mech co roste kolem stromů.
usadím ho v květináči
Poznání II
tak proč si mě všímá co nového nosím
jaký mám make-up a účes a tak
pozornost takovou - copak se prosím.
líp ať dá najevo, že mě má rád.
Kolikrát ztratíš přítele ...
Po zemi putuje oblaků stín,
skrývajíc cestu slunečních střel,
hloubíce smutek v šedavý splín,
halíce do černi zářivý pel.
Poznání
Léto a zima, teplo a chlad,
zub času na domech omítku drolí,
tenhleten člověk nemá tě rád,
dneska tě nejvíce poznání bolí.
Snění o řece mrtvých
Copak je srdci a mysli i duši,
že všichni halí se do smutku.
Copak jim je a kdopak tuší,
proč asi propadli zármutku.
Milý Krytyku, Lyryku, Milá Betty, a všichni milí Písmáci ...
tolik toho v sobě nosím a cítím, tolik bych vám všem toho chtěla říci … a náhle mám pocit, že nevím jak. Stále z povzdálí sleduji dění na Písmákovi, stále čtu nová díla, Auditoria, Srazy … stále sleduji vývoj programu (nové funkce), … propadám beznaději nad přílivem nových autorů a kvantitou jejich děl, ale největší beznaděj mě přepadá, když tak často najdu kvalitní dílo – pak mám pocit, že nemá smysl, abych psala i já …
… naopak si velice vážím práce lidí NA POZADÍ Písmáka – především Oldy – bez rodiče by dítko nevzniklo :-), a přiznejme si, programátor je takovým rodičem každého programu. A přiznejme si, že žádné dítko není dokonalé (podívejme se na sebe), ale také si přiznejme, že Olda (za - věřím že velkého - přispění Krytyka-Lyryka) na tom dít(l)ku pracuje stále a neúnavně, že jej upravuje k obrazu svému i našemu a za to ho NIKDO nehubuje, nic mu nevyčítá ani jej nekritizuje … a pokud to tak někdo vnímá, tak jen nečte příliš pozorně v té záplavě slov a vět, která se tu vrší, kupí, žije, množí, prosakuje do nás a naší krve a duší …
… možná i to, že právě ta naše lidská nedokonalost, náš spěch něco prožít a si užít způsobuje, že se nečteme pozorně, …že sypeme dílka z rukávu, … že jen nesměle uveřejňujeme něco z té trochy, co se nám podařilo vytvořit, … že kritizujeme pomocí pochvalných výkřiků, tipů a poznámek opovržení, … že naše vlastní sebevědomí roste do výšin odkud téměř není návratu mezi naše souputníky, … že naše skromnost a stydlivost nám nedovolí vyrůst a prosadit svůj názor navzdory všem těm dobře míněným kritickým radám všech blízkých neznámých, … že mlčíme, když je třeba něco říci a mluvíme, když bylo by lepší mlčet …
… A tak vlastně i Betty, i Lyryk, i papouch, i Dědouch, i Merle, i Silvinka, i …- moc se omlouvám VŠEM, že je jednotlivě nevyjmenuji, ale byla by těch jmen celá stránka, a ztratila bych nit myšlenek a vy souvislost kontextu …- i opravdu všichni Písmáci mají pravdu, neb pravda JE RELATIVNÍ
Z deníku života ...
V deníku dny jsou jak ze života listy,
na stránkách škrtance nalezneš místy,
lidi jsou špinaví však ruce maj čistý,
někdy jsou nejistí jindy zas jistí.
Sněžení na jaře
Na každý strom i na každý keř,
na každou větvičku, jehličí též,
uléhá znaveně bělostný krov,
pro radost sirotků, pro smutek vdov
Zástupy žen a mužů
Zástupy mužů chodí sem a tam
a každý z nich je občas sám.
Který má trochu pochopení.
Který mě zase trochu změní.
ČERNÁ A BÍLÁ
Kdopak se zmýlí, kdo vše uhádne,
různé nám štěstí každému padne;
bílé se s černým často nám plete,
prosté je těžkým co svět stojí světem.
Když bolí duše...
Pozdrav Ti slunečný posílám
svou duši Ti na chvíli otvírám
(stále si říkám - proč a nač
stejně mi zbude zas jen pláč)
Vzpomínka na dopis Marušky Kudeříkové
". Život každodenního tepu.
Mějte jej rádi, mějte se rádi,
učte lásku, hajte lásku, šiřte lásku. "
Ten dopis četl aspoň tisíckrát
Co zbyde po lásce
Když dlouho čekáš - do úpadu
když marně hledáš dobrou radu
když snění spánku přijít brání
když rozum srdce nezachrání
Kdy odchází láska
Když nemáme si už co říct
polibek neznamená nic
když setkání jsou zvykem jen
a nerozzáří smutný den
Variace ...
rozbité akvárko
rozšlapané rybičky
rozlitý burbon
rozsypané chlebíčky
Variace (2)
Na lásce mnohdy nezáleží
více je duše - o tu běží
pak taky trocha chemie
románek, který přežije
Podvečer
Táhnoucí se mlha kolem nás
šedavě chladný večerní čas
myšlenky lepkavě brouzdající
mozkovou kůrou dřímající
Týden s Krytykem
zvláštní nepokoj se skrývá za klidem zdánlivým
dnes už se tvým krytykám ani moc nedivím
někdy je dobré prohodit slov pár
a básní stane se i větný cár
Peripetie života
Jen láska na umření
pak umírání pro lásku
a pocit překvapení
(nevyslov otázku)
Odhalení Krytyka
Drzost, tvrdost, bezostyšnost.
Jenom pozor na ješitnost.
Snad i já patřím mezi ty zlomyslníky,
však smysl pro humor mám vážně hodně veliký.
Co as je v žití lepší
Co as je v žití lepší.
Jistota či sladké tápání.
Kdy jedno druhé předčí.
Co spánek nám víc zahání.
Barevný dar příteli
Co přítel smí příteli přát,
než aby měl stále někoho rád
Tak přeji Ti (jak prý se sluší)
nějakou spřízněnou duši
Příteli díky
Za všechno děkuji, příteli (snad).
Za to, žes´ možná mě trochu měl rád.
Hodně jsem vyrostla, když zveds´ mě z prachu,
celá jsem roztála zbavena strachu.
Ctěnému Krytykovi
Že její verše o ní nic neříkají.
Tak to se mýlíte.
Že se v nich velmi dobře tají
to asi nevíte.
Kontrasty života
sestřičko, bratříčku, pojďte si hrát
/maminko, tatínku, mám velký hlad/
koukej se - sluníčko nad horou září
/proč má ta holčička slzy na tvářích/
Bez Tebe je nic
Houpavý rytmus
běloučkých obláčků
rozehrál partii
mistrovství v snech
Přání P.M.
Kdybych tak mohla
tisíc růží ti darovat
a blankytné nebe, louku, sad
jen kdybych směla
Přišlo jaro
Sluníčko vykouklo z polštářů nebe
udiveně se usmálo
a popřálo dobrý den
pak polechtalo stromy a keříky
Naděje
Čelenku z květů léta
ideje plné snů
sny plné hrdinů
a přitom prázdné ruce
Pocity
Déšť smutku
vodopády slz
potůčky lítosti
přehrady hořkosti
Piješ rosu...
Piješ rosu z kalíšků květů
a vstáváš dříve než spadne tam,
snad proto ti říkává
Rosnička.
A je ti opět o rok víc...
A je ti opět o rok víc
i na dortě máš více svíc
a na duši .
tam každý z nás
Řekni mi, proč lidé pijí vodu
Řekni mi, proč lidé pijí vodu
proč musí okusit i sůl
proč okoštují puškvorec
a na procházku vemou hůl
Opět jedna svíce
Opět jedna svíce navíc plane
na sladkém dortě krásně malovaném
a život bere jeden krok
a zkušeností dává rok
Až jednou zakopneš
Až jednou zakopneš
a budeš padat dolů,
niž, ještě níž
úplně nejníž
Monolog básníkům
Krásně jste Mácho psával
i Neruda i Wolker
Vy všichni básníci světa
a pro vás země
Jsi něžnější než sněhu vločka
Jsi něžnější než sněhu vločka
a víš, že zloba, ta že počká
pohladíš a usměješ se
na tvé čelo nepřiletí mrak
Co je schůze...
Potměšilé úsměvy, úšklebky
ohníčky ironie v očích
spousta planých slov
fráze, lhostejno
Bolíš mě lásko
Bylo to štěstí
a trvalo jen chvíli
Potom se zablesklo
z nebe se blesk
Odjíždíš lásko
Odjíždíš lásko
a ani nevíš jak moc to bolí
odlétáš lásko
a moje oči se plní solí
Závoj vlál ve větru...
Závoj vlál ve větru
spadané listí jej ozdobilo
Na lících růžových
pár slzí se zastavilo
Usměj se lásko...
Usměj se lásko
třeba slzami
řekni mi lásko
třeba pohledem
Usměj se lásko ...(2)
Usměj se lásko
třeba slzami
hloubkou své nekonečné duše
Usměj se lásko
A vlna za vlnou
A vlna za vlnou
se tiše potácí
- lásko, miluji tě.
a sen ten poutník
U postýlky (2)
Bojím se bojím
řekl mi tuhle synek
Tiše se rozplakal
maličký Benjamínek
Kapky
Kap, kap, kap
tiše si padají kapky
a přitom se diví
kam že to kapou
Co je vlastně pravda
Máš pravdu, jen já byla zbabělá
a to se přece vážně nedělá
obelhat přátele, zbabělým být
tak se nedá slušně žít
Svatební I.
Přišel jsem, viděl . a pochopil,
že vše pro co jsem dosud žil,
že vše co v žití zatím mám
je dívka, kterou málo znám.
Svatební II.
Pro společnou cestu životem
není třeba stát za plotem,
není třeba mít papír a kroužky,
spíš odpustit drobné dloužky,
Bývalé lásce
Vzpomínky, stesky, lásky, slzy
- opustil jsi nás přílš brzy.
Uprostřed léta napad sníh
(básničky píšu - vše je v nich).
Nad postýlkou
Zlatíčko moje milovaný,
smutno je a jsme tu samy.
vím, chybí ti pohlazení táty,
věř, že mě to chybí taky.
Po oslavě těch 30tin
Napadla mě tuhle po víně
básnička - když jela jsem v šalině
že oslav ta byla skvělá
že rozpáli jsme do běla
Přání ke 30tým narozeninám
Milý Petře, ty prý dneska třicátiny máš
jak se zdá tak ty si z toho pranic neděláš
Směješ se a raduješ se jako malej kluk
jen ať ti to vydrží, buď takový buď.
Jsi jen chlap...
Jsi jen chlap.
Chápu, že jsi jen chlap,
o postel stojíš,
když ti ji nabízím,
Řeči, sliby a chyby
Řeči, sliby a chyby
Řeči se vedou
a voda teče
(nohy mě zebou
Nevím
Láska se dělením násobí
přátelstvím svět se ozdobí
Přátelství, láska. kdo to ví
proč jen jsme stále takoví.
život je plný citů
Život je plný citů
kdo se v nich vyznat má
láska je jedním z nich
ač zdá se vzdálená
Je to jen pocit...?
Je to jen pocit.
Je to jen pocit a nebo skutečnost,
že něco nás láká navzájem.
Nevím zda na chvíli a nebo na věčnost