Písmák Pocta Siru Philipovi
Sir Philip Sidney
(1554 – 1586)
Tak jsem dnes koně, ruku, kopí ved,
že v šraňcích obdržel jsem za to cenu,
Stařecký pláč
Stařeček znavený
vevinném háji
usedl vzeleni
kde hrozny zrají.
Horník
Horník
Pětatřicet dlouhých let jsem tu rudu fáral.
Až na fůru poslední vše vám knohám dával.
Nenechal si pro sebe ani kousek štěrku,
Myši nemám rád
Myši nemám rád
Zbožňuji eleganci protahující se kočky, orla plachtícího nad vrcholky hor i drobného mravence nesoucího stéblo. Nesnáším však ušmudlanou myš.
Ocením vítr ve vlasech, vůni lesa po dešti i paprsky slunce vyhřívající kůži, ale nikdy neocením šedavou myš.
Vychutnám si tóny melodické hudby, pohled na zručně otesaný kámen i zavanutí orientálního parfému, ale už nikdy nepochválím myš.
Kletba
Žiji a mrtev tady ležím
Už nikdo neslyší můj k uzoufaní hlas
Však pouhá moje mysl dokáže tě ranit
A bude hlodat tebe dnes, zítra a zas.
Slova neohrabaného kameníka, vytesaná do ušumudlaného pískovce
Slova neohrabaného kameníka, vytesaná do ušumudlaného pískovce
Jsi přítel nebo záškodník.
Jsi trn a nebo láska.
Jsi tělo, které objal jsem
Stížnost
Stížnost
Andělovi upadla hlava
kdosi zkoušel zda plavá
Utrhli mu obě ruce
Zrada
Zrada
Mě asi těžko tvých slov skolí síla
to spíš mě zdolá jazyk ještěrčí
Přesto, že jsi mojí velkou láskou byla
Kolibřík
Kolibřík máchnul křídlem
Černý stojí na výhru
Okolo úst se poletují obláčky
Udělala se zima
Ptačí píseň
Ptačí píseň
Očem, že zpívají si ptáci.
O tom jak bývávali draci
O tom jak pancíř ještěří
Tíha lásky
Tíha lásky
V bolestech srdce hltal jsem ještě teplou krev, abych uhasil žízeň…žízeň po lásce Marně Bylo to zbytečné jako všechna slova, co jsem kdy řekl. ***
V lese, kde stín nás zahalil v plášť, jsem nevnímal tíhu a necítil zášť Tam tebe jsem objal a pusu ti dal, v tom jako by anděl na harfičku hrál Co požár spálil, to nevrátí zpět, marné je čekat, byť padesát let Já chytil ti dlaň a zahřál jí svou, jen očíčka tvá se zablýskla tmou To světélko lásky, co bylo v nich mě pomátlo víc než sto moudrých knih Co požár spálil, to nevrátí zpět, marné je čekat, byť padesát let Jen jedinou píseň kdybych měl znát, tak o tom bych zpíval, jak moc tě mám rád Lásko má, podívej, jak žijem dnes. Do srdce vstoupily úklady, běs Teď jediný verš bych říct se ti bál, i když bych sám o to tolik stál Co požár spálil, to nevrátí zpět, marné je čekat, tak vem si mě hned. ***
Pláču po lásce, jako bych jí někdy poznal proč asi.
Láska si žádá uměřenost
Láska si žádá uměřenost.
Láska je zrádná jako víno, vždyť se stejnou lehkostí dává radost jako plodí žal.
Neznej pravou míru a tvůj srdcervoucí řev daleko, předaleko bude chladným hvozdem znít. Svět zčerná, pokryt temnou nocí a tíže samoty zatemní i samotnou mysl.
Temný hvozd
Temný hvozd
Uprostřed hvozdu chatrč stojí.
Vůkol se komáři v bažinách rojí.
Tam babice dlí v temný kraj a