Písmák Život a konec jedné věci
Narodilo seŽiloDýchaloToužiloToužilo po lásceVzlétloSpadloVzlétloSpadloVzlétloALetíííDětská ručičkaTak jemnáVoníLáskaPohlazeníSmrt.
Otřepaní andělé
Andělé potkali se na drátě,
Který vedl elektrický proud.
Plakali a strádali si.
A drát stále vedl proud.
Modrý míč
Nad osudem dětí plačících v koncetrákurozplakal se chlapečekdoma v obývákuRozběhl se na hřiště,kde děti si hrályA jeho tak napadlo"kdyby jen pravdu znaly"Proletěl tu modrý míčA slunce se smáloJen to malé žíděv koutu komory stáloPlyn tiše šepotalsnad - pohádku na dobrou nocJen ten starý pán modlil se,ať nepozná jeho moc . . .
Ale to vše se již dávno stalo(Chlapeček běží za míčem)I to malé žídě dodýchaloA chlapeček (dnes) pláče, že není rytířem.
úsměv sedmikrásky, kterou jsi mi nikdy nedal
Chtěla jsem vracet časdo těch tak krátkých nocí,kdy snad ani meziplanetární pas,nebyl by býval mocivynést nás výš než vůně toho starého čaje. (Vzpomínáš na tu jeho sladkou chuť . )Usmíval ses a já si s vlasy hrála,a tak nahá ruka Tvá,snad jako by se i trochu bála,byla náhle má. Spojily se, jako to každé ráno dělalchleba s máslem, co jsme mívali k snídani.
Noc
Sedí, spí,umíráDuše toužebně hledádno bezedného hrnku(z kterého dnes pila kávu). Slepá se rozhlíží a vyhýbá sepestrosti. Poslouchá hlas Němého, aby slyšela ten křik. Křik TICHA.
Měla jsem sen
Měla jsem sen
Den pláče a umírá
Slza sténá vrokli Tvář
Úsměv za úsvitu slunce nevítá
Kéž by úsměv byl buldozer
Kéž by úsměv byl buldozer
Jdu ulicí, sémě úsměvu na lících
Jdu ulicí, tvář zvoní dětským smíchem
Jdu ulicí a
Králové období
Jaro, Léto, Podzim, Zima. Čtvero ročních období. Čtyři závodníci v nikdy nekončícím zápase. První bojovník -Jaro - se do boje vydává se svými kvetoucími stromy, keři, vonavými loukami plnými květin.
Skvělá nesmrtelnost?
Jednou v podvečer jsem šel osamělou černou ulicí. Vlhká pára stoupala ze smrdutých kanálů. Stíny nočních ptáků létaly v odrazu světel lamp z okapu na okap. Po okrajích silnice se vršily odpadky.
Nejhezčí cesta, po které jsem kdy šel
Je to cesta, na kterou jsem vykročila již dávno a stále po ní kráčím. Je to cesta životem.
Procházka, která je prozatím mnohdy velice jasná a slunečná. Občas nebem prolétne mráček či hejno havranů, ale brzy se ztrácí v nedohlednu.
SMRT
Zemřel jsem. Jdu dál. Čeká na mne Převozník. Odvěký převozník mezi životem a smrtí.
...a květiny spaly ve stínu
. a květiny spaly ve stínu
Ráno
Noc
Večer
Pěšák
Jmenuji se Porfides. Jsem Agamemnovým vojákem. Stojím zde - v řadách řeckého vojska a kráčím spolu s ostatními k slávě či smrti odsouzenými vojáky vstříc dosud neporažené Hectorově armádě.
Válečný řev se line vojskem.
Tajný 2
Vstoupil. Tiše vykročil směrem k ní. Sevřel její vlasy v pěst. Vdechl jejich vůni.
Tajný
Hleděla na sebe do zrcadla . Chladná a žhnoucí zároven. Rty tvarované k pomilování a nenávisti. Zářivé vlasy barvy slunce se kroutily po nahém těle, lemovaly nádherný odraz v zrcadle a dodávaly mu nebeskou krásu.
Vlásky moje
Vlas padá po vlasu,
já v hloupém úžasu
na sebe hledím
tak nějak celá -
Srdce mé
Srdce mé se pomalu vyprazdnuje,
nikoho nevítá, jen se loučí.
Pláče slzy hořké nad ztrátou,
ztrátou velikou, přec tak malinkou.
Já chci znát
Na křídlech vážky chtěla bych poznat svět,
do každé skuliny si moci vlézt.
Vletet tam i tam,
míst k prohlédnutí - těch já mám.
Bojuj, nejlepší příteli
Jsem rozpolcená
mezi nenávist a lásku.
Lásku a nenávist k tobě,
nejlepší příteli.
Poněkud zvláštní svatební noc
Výbuch rozkoše,extáze a dlouho odpírané vášně.
Angela již v polospánku promluví, je zcela znavena zážitkem , na který tak dlouho čekala.
" Miluju tě" řekne téměř neslyšně.
Patrik se nad ní nakloní a odpoví " Já tebe .
Brána k nesmrtelnosti
Jednou v noci jsem šel temnou, hrozivou, strach vzbuzující uličkou. Všude stoupala pára ze smrdutých kanálů. stíny nočních ptáků létali v odrazu světel z lamp z okapu na okap. Na okrajích silnice leželi odpadky.