Písmák Špatný den
Natálie cupitala po dlážděné ulici. Pospíchala. Už teď šla pozdě a on nemá rád, když někdo chodí pozdě. Běžela takovým tím typickým stylem, kterým běhají jen ženy, jež se jmenují Natálie.
Divoký západ
Typické město divokého západu. Jedna dlouhá, hlavní ulice a okolo ní dřevěné baráky. jeden vedle druhého. Byla tam banka,vězení, a pouliční obchůdky, ale hlavní prioritou byla jediná hospoda, která v noci vždy praskala ve švech.
Petřín
Petřín
Procházet se tou tmou bylo stejně obtížné a nepříjemné, jako když šmátráte rukou ve skříni a nevíte na co můžete šáhnout. Ten pocit tajemnosti, nevědomosti. Slepota. Pro Natálii se to ještě stupňovalo, když věděla, v jakém se ocitá nebezpečí.
Ti nahoře a Ti dole
Když jde člověk po hřbitově, nikdy si neuvědomí, okolo koho to prochází, a že pod každým tím betonovým náhrobkem leží někdo, kdo byl někdy milován, či jinak byl někomu blízký. Neuvědomí si, že se prochází okolo stovek lidí, kteří vživotě něco dokázali, ať to bylo započetí a vychování svého potomka, nebo pomoc staré paní přejít ulici, a že život si za to od nich vzal svou daň, kterou i když čekali, rozhodně neuvítali rádi. Každý živý organismus na světě se netěší na svou smrt a i když se o tom moc nemluví, je to jedna zdalších mála věcí, která spojuje každého člověka na světě. Ať je zlý, nebo hodný, ať je chudý, nebo bohatý, ať je mu vždy nablízku někdo, koho miluje a je jím milován, nebo nemá jediného přítele, netěší se ztoho, co ho nevyhnutelně čeká.
Ti nahoře a Ti dole
Když jde člověk po hřbitově, nikdy si neuvědomí, okolo koho to prochází, a že pod každým tím betonovým náhrobkem leží někdo, kdo byl někdy milován, či jinak byl někomu blízký. Neuvědomí si, že se prochází okolo stovek lidí, kteří vživotě něco dokázali, ať to bylo započetí a vychování svého potomka, nebo pomoc staré paní přejít ulici, a že život si za to od nich vzal svou daň, kterou i když čekali, rozhodně neuvítali rádi. Každý živý organismus na světě se netěší na svou smrt a i když se o tom moc nemluví, je to jedna zdalších mála věcí, která spojuje každého člověka na světě. Ať je zlý, nebo hodný, ať je chudý, nebo bohatý, ať je mu vždy nablízku někdo, koho miluje a je jím milován, nebo nemá jediného přítele, netěší se ztoho, co ho nevyhnutelně čeká.
Metro
Metro
Seděl jsem na měkký roztrhaný sedačce a nechal sebou házet pohyby metra. V celým vagóně jsem byl jen já, spící smradlavý chlápek a milostný pár, který by asi potřeboval více soukromí podle nenápadných pohybů slečny, která seděla milostpánovi na kolenou. Každých pár vteřin zavládla ve vlaku tma, protože při větším cuknutí zhaslo světlo. Vyvolávalo to dost podivnou atmosféru, a když ten chlápek začal chrápat a slečna nekontrolovaně hekat, vůbec to tomu nepomohlo.