Písmák Příběh vdané ženy
Dnes je 12. 2. a já ležím v posteli vedle svého manžela a pozoruji ho, jak klidně spí. Jsou to dnes přesně dva roky ode dne, kdy jsme se vzali.
day by day
Ležím na posteli a přemýšlím nad tím vším. Chce se mi spát, ale ničí mě vědomí, že další den do kterého se probudím bude stejný jako ty předešlé a následující dny. Nepřináší mi to žádný pocit uspokojení, ani klidu. Jen mě to naplňuje nepopsatelným smutkem.
Druhá polovička
Snad každý člověk na této planetě by si přál najít pro sebe ten pravý protějšek. Tu pravou a jedinou osobu, skterou si bude ve všem rozumět, kterou bude milovat a ctít, dokud je smrt nerozdělí. Zní to neuvěřitelně knižně a romanticky. Možná ale každý znás má někde tu druhou polovinu sebe sama.
tak to bylo...
Bylo asi osm hodin večer. Tak pozdě jsem byla díky přísnému režimu rodičů jen jednou týdně. I když už mi bylo 14.
Sledoval mě a já, místo abych zašla někam kde bude hodně lidí, jsem znepochopitelných důvodů směřovala do čím dál zapadlejších uliček.