Písmák Zevně
Zevně kveteuvnitř zahníváa marně vzpomíná. na dny lidské duše.
Lás-ka(t)
V křečíchpolyká napěněné sliny a sníjaké by to bylonemít v srdci ostřía na duši růžový stín.
Polibek
„Miláčku, budeš chtít také uvařit čaj. " Zvedla pískající konvici z plotny a v malovaném keramickém šálku přelila čajový sáček. Sledovala, jak sáček do sebe vsakuje vodu a potápí se ke dnu. Byl to jeden z těch nejodpornějších čajů, co ve městě prodávají.
Láhev skotské
„Takže ještě jednou a naposledy. Chci ihned všechny peníze z kasy," oznámila postava oděná v dlouhém černém kabátu muži za pultem. Pokladna osobitě zacinkala. Prošedivělý chlapík za pultem pomalu nabíral peníze do černého igelitového pytle a přitom neklidně pozoroval ústí hlavně revolveru, který mu teď mířil přímo na pravé oko.
Tři sekundy
22:21:21
Všude šero, jen světlo pouličních lamp se dralo úzkým oknem do podkrovního pokoje a mírně ozařovalo jeho stěny. Venku poletovaly sněhové vločky. Co chvíli měnily směr, jak si s nimi vítr pohrával. Chlapec seděl na staré rozvrzané židli, ruce mu spočívaly na těžkém dubovém stole.
Syndrom
V autě sice panovalo těžké dusno jako v dlouho nevětraném skleníku, ale dívka s touhou otevřít okénko, aby dovnitř vpustila trochu čerstvého vzduchu, prozatím odhodlaně bojovala. Do kapoty automobilu dunivě narážely kapky a odehrávaly jakousi kakofonii směsi zvuků letní přeháňky. Dívka obrátila oči v sloup a v mžiku stáhla zamlžené okénko u spolujezdce, vyklonila z něj hlavu a nechala do plic proudit kyslík osvěžený vlahým letním deštěm. Levou rukou instinktivně sáhla na autorádiový ovladač hlasitosti, který mrštně otočila doprava.
Exekuce
Exekuce
Nevypadal nikterak zvláštně. Věk asi kolem čtyřiceti. Tmavé jeansy, tmavé boty, na těle koženou vestu, která mu musela být o pěkných pár čísel větší. Na tváři jste si hned povšimli jeho plnovousu, který jako by podtrhoval jeho divoký dojem zněho.
Čitelná
Tak jako jetel při západu slunce ohýbající se pod ranní rosou,tak jako letní paprsky slunce svlažující zem,tak jako rovník splývající se zemskou osou,tak jako hořká lesních plodů dřeň,tak jako jestřáb, co se plazí líně,tak jako nůše z růží spletená,tak jako kukačka, co si svá mláďata k sobě vine,tak jako hřející led jsi čitelná.
Silné srdce
Přitiskni tvář na chladné sklo a čekejJe to jediná cesta a věz, že právě tabude tvou jedinou spásouV duši oheňdo těla se již nevrátí,zrychlený dech,a zároveň vzpomínky ty nejhorší z těchnejhoršíchSetři orosené sklo,je to tvůj jediný způsob žití,z těla máš půla z duše ani tov srdci kůlzaražený hlubokoMístonohou pahýlMísto stop ve vlhké hlínědvě kolejnice od kolhlavu skláníš líněale nenaříkášZvláštníjak se mysl dokáže stočitudálost minulaosud tě ztrestalněco ti chybíIRONIE. ale nenaříkášty děkuješ za toco ti ještě zůstaloty děkuješ za to co mášPřitiskni tvář na chladné sklo a čekej Je to jediná cesta a věz, že právě ta bude tvou jedinou spásouSilné srdce. . .
Nad hrobem
Nad hrobem
Shnij
Ať tvé tělo pokrývá plíseň
Tvůj posmrtný chrapot byla má nebeská píseň
Kreslím kruhy v písku
Kreslím kruhy v písku
Kreslím kruhy vpísku
Laskám je očima
Mluvím knim, vyprávím
Koloběh
Oči sklopené, obličej v dlaních,
žádná pěkná slova, žádný smích.
Jen horký potok řinoucí se mezi prsty
stékajíc po loktech na kolena.