Carrément différent

žlutý květ pryskyřičníku
(Et soixante-deux, et soixante-trois, et soixante-quatre)
V ozvěnách zvonů
předzjednané harmonie

Vzpomínka na Nari

Pamatuji si jejíbouřlivé oèi
tančící plamínky břidlice,
sálající a vpalující se
do mých potíží

Brnkám si...

Brnkám si
na barevnou harfu
Zpívám si
o jiskřivých touhách

Těžkost kopretiny

Bez krasohledů
zpívám hořké vlny
impertinence
dusím své vzpomínky

festival plumlovský dýchánek

Festival

Útoky zvětralých......

Útoky zvětralých kamenných řečí
z úst tvorů mě blízkých
prodyšně prskající
valí se

Pohádka o Šajlice

Šajlika měla krásné dlouhé hnědé vlasy.
Jednoho dne si dala k večeru ovocný čaj.
Strašně horký a voňavý čaj.
Tak horký, že když ho vypila

Pozoruji je......

Pozoruji je
třesoucí se ženu
odváženou sanitkou
smějící se miminko

Všichni

Všichni jsou úžasní a skvělí
všichni jsou mimořádně krásní
všichni mají všechny rády
všem se dá věřit

Znovu a znovu ji hlídá

Znovu a znovu ji hlídá,
nebeskýma očima litující její přízraky
stírající trpící slzy všech nás třech
brání "normální realitu"

The sixth brain

Cítíš.
schoulený v zástěrce
s potiskem dvojitých bílých zápalek
nahý v sebevědomí

V Soluni na nábřeží

V Thessaloníki na lidském nábřeží
upatlaný smůlou
roztrpčený
probouzím rozum i víru

Plumlovský dýchánek

Festival „Plumlovský dýchánek“
Divadelně-historicko-hudební setkání
na zámku Plumlov (okr. Prostějov)
pro veřejnost 29. června 2002

Tikám...

Tikám
slyším se tikat
rotující uvnitř nádoby z pálené hlíny
---

Mandlově nahořklé rmutěviny

Navzdory
osiřelýmmoskytům v jiskřících dávnech
běžím
v rozcuchané

Co ve Vás vyvolává?

Pomocí vlnolamů

Pomocí vlnolamů
na křídlech otráveného pegase
v noční
nelinkované liknavosti

Kaštanové siločáry

V pálících čarodějčiných očích
v těch neprůhledných kaštanových siločarách
v jejich pražícím tklivém odlesku
snažím se

Setkání

Můžu se ptát
na alkohol z mé nohy tekoucí
na rozhovor s politickým vězněm
ve vlaku

Zelené a mezi.......

Zelené a mezi
modrá díra
s kofolou zčervenalou na víně
s rukou ve snech erose vězí

Dívce pozorující pulce

Zabalený v dubovém listě
za odměnu plivám noc
kusy víry do stehen vodoměrky
její oči,

Pěvo

Už i ráno
po protrhnutí klaunské blány
vracím se s nůší víry, snění a paličkovaných krajek
k čekajícími Ryšánkovi

Černěnka

Volám tě ve stínu vosího chrámu snažím se zachytit mizící lesk Proč mi jen černěnko na snovém prámu. dáváš noc každičkou odpověď stesk S rukama na nebi, s očima lvice vrháš se bojovně dolů k mým poutům Už mi jen černěnko neskrývej více. zprávičky radosti do lživých koutů Dovol mi ze studny naděje pít zasaď mi do prázdna broskvové stromy Zkus mi jen černěnko pomoci žít. rozdmýchat v odvaze italské hromy Ukaž mi černěnko tajemství zeleně prsty už cítím hebkost tvé tváře s polibky romance plujeme na Seině ztrácíš se s návratem do mého snáře čekám tě č.

Matka

Můžeš ji najít
jak líže smetí ze zpopelněného koberce
jak hledí s trnem na divy svého lůna
jak v očích nahého Samuela

Ve stínu mléčné dráhy...

Ve stínu mléčné dráhy,
děti pokryté blátem
přehazují kousky tajemna zabaleného v hadrech
vzhůru přes

Medůzin dech

V třeskuté snaze o svítání
v osamoceném světě staré ukašlané lampy
stojí bledá dívka
snad městská víla

I v okamžiku mé zpáteční cesty.....

I v okamžiku mé zpáteční cesty
by mohla být opřená o sálající topení
už bez našeho léta
kopretin ve vlasech

Ztracená žahavá kopřiva II.

Servala mi z těla i tu nejniternější kůži,
jako zválenou zmiji mě zbavila slupky
s jedinou povadlou ospalou růží
vyzvedla z hrobů mých veškeré smutky

večeře s nadějí

Byla ve všech mých těžkých neživotech,
ve všech neskromných přáních
a vysněných iluzích
když tu náhle v zimním podvečeru

Sen o broskvové lásce

Kdybych tě potkal někde na zemi
má lásko
a jako dcera anděla a broskvové mulatky bys vypadala
nechal bych svoji hlavu

Kolébka z tisu

Usnul jsem
a ve snu se probudil v lese
ležel v kolébce z tisu
přikrytý barevnými javorovými listy

jekot slunce

V krajině se stromy
slunce natřené černou barvou
hází své paprsky na zem
a ječí

Třetí náruč

Každých deset let prý to provedeš Máš devět kočičích životů. teď už to víme oba ty i já Že po třetí to bude naposled Chtěla jsi odtud opravdu. Proč. Na protest.

Exprese

Dnes jsme černý obraz nakreslili pro zkázu mrtvých dnů pro oživnutí našich skromných dnů s přáním krásna jsme do duše doplachtili My dva spolu s tou tmavěčernou tuží jsme chtěli oslepit okolní hovada počkej, dám ti zvadlou růži počkej, vím, že je máš všechny nerada Ten černý obraz na rudé stěně visící nás dva rozleptanou žiravinou spojuje ohnivá pochodeň do husté tmy hořící nás po vodou osvětluje Já kreslím do tvé duše kříže nepustí nás na hladinu nemůžeme odstranit ty mříže nadechnout se, získat záchrany vidinu A s balvanem spoutaní

odraz v slunečnici

Ve slunečnici odráží se
její oči v modrém závoji
a v horečnatých iluzích
putuje kolem mě,

zvuk

V minulých dnech jsem ho v noci slyšel, zvuk podobal se pohybům šatů listům kaštanu v bezvětří a laskavým manevrům Alenky za zrcadlem byl to ten zvuk Johne, přesně ten jako když se někdo snaží nevydávat zvuk neuslyšíš ho jasněa přece víš že tě může zabít