Písmák Konec světa
Rudá krev pryští z prsu,
mléko to zhýralců a zatracených.
Ptáci v mdlobách padají k zemi,
v mrtvolných křečích vyvrhují obsah volat.
Terapie
Střepy škrábou, řežou, skřípou,
rána krvácí a rmoutí.
Neklid klidně zklidní. Kuš.
Plastová náplast se lepí, bolest mírní.
Kanibal
Moje srdce tepe blahem,
že opékám ho nad kahanem.
Tetelím se radostí,
srdce je mou slabostí.
Upír a kejklíř
Kejklíři, jak závidím Tvé pošetilé radosti,
Tvému štěstí zlidské radosti,
možná snad i předstíraný smích,
ten já závidím, co nejsem živ.
V cizí kůži.
„ Dobré ráno, jsou čtyři hodiny, přeji Vám příjemné vstávání svlnami Rádia Memphis. “ Zpoddeky se vymrští ruka a vypíná rádio. Je to Tom Smith, který jako každé ráno vstává do práce. Vedle něj spí jeho manželka, která se pouze lehce převalí.
Nešťastný Crúdélis
Schoulenej ve svý truhle,čekám, kdy hruď proklaje mi kůl. Proč věčnost přiřkla mi budoucnost tuhle,vždyť života stačilo by půl. Už snad staletími blodím v šeru a noci tmách,v očích mých pamlsků já vidím děs i strach. Jaký bůh mohl můj osud spřázt,vždyť i tu lásku musím po nocích krást.
Vampýrovo dilema
Vpodobě mlžného oparu se ktobě vkradu,
potěšit oči, utišit hladu.
Něco nadpozemského nás spojuje,
ne jen krev nemrtvý miluje.
ztracenci
Ztracenci
Jen ti kteří ztratili naději,
propadají temnotám.
Ve střepech duše,jež jim ještě zbyly,
Hniju
Hniju zevnitř a hniju zaživa,
snad nuda je toho příčinou-není to vskutku zábava.
Skončil bych to,ale bojím se smrti,
trochu pokrok v tom mém hlavy smetí.
Pod vlivem...
Zas alkohol zastínil mou mysl,
můj život zas má na chvíli smysl.
Avšak pouze instinkty základní ovládají mou hlavu,
už zas v tý depresi plavu.
Depka
Depka
Mě ta bestie nervy drásá,
vší naději mi spásá,
snad zbude ve mně krása,
Pronásledován
V úzkosti běží ponurou noční ulicí,
stíhá mě stín se sekyrou či palicí.
Nevím,zda to není jen paranoia moje,
zadýchaný za sebe křičím:“Kdo je. “
Maturita?
Dost nebaví mě škola,
já nenaučím se tam nic zhola.
Též irituji profesorský sbor,
ti snad musí přát si at mě skolí mor.
Evžen
Evžen měl brouka v hlavě,
Povídal si se sebou a křičel na ně.
Někdy jen tak na smrt pomýšlel,
Dlouhou dobu z domu nevyšel.
Bytost nebo stroj?
Dost ještě vnímám,že uvězněna je ve mně duše,
Chová se někdy panicky jindy zase tiše.
Já neví kdo jsem,jsem duše nebo mozek.
Že prý jsem snad tělo-to bych ale neřek.
Lásky past
Já lásku zažil bych znovu tak rád,
však bojím se-je plná zrad.
Neb často krysa v krásném kožíšku se skrývá,
Mou oblouzněnou duši hryže a týrá.