Písmák do stejné řeky...
Vtom městě jsem už tolik let nebyl, a přitom jsem jím dvakrát týdně projížděl. Ale některé rány bolí a jizvy se hojí pekelně dlouho.
Vlak zastavil, vyklopil pár cestujících, jiné nabral a znovu se rozjel a já jsem vždycky jen koukal zokna na poloprázdné nástupiště, sledoval jsem vágusy a somráky na lavičkách před výčepem i psy u popelnic. Někdy jsem otevřel okno a ohlédl se zpátky.
přeskok
Tlačila nás nějaká temná touha dostat se všemu pod kůži, pod nablejskanej, ale zkornatělej povrch, až ksamý podstatě a kořenům a na samou hranu, dosáhnout až na dřeň. Překřičet to nudný, hrozný ticho, který nás zevniř rozežíralo, a udělat něco zásadního a opravdovýho, co by nás katapultovalo z otravnýho a zaprděnýho světa někam dál a vejš a hlavně jinam, než mířily karatelský ukazováčky. Temná touha prorazit hlavou drátěnej plot, vyškrábat se na zeď a zjistit, co je za šedivým betonem. I když jsou nahoře střepy a tolik nohou, co šlape po prstch.
Imagine
Byly to zvláštní roky samoty
uprostřed jásaní a průvodů
roky vztekle proklečené
v tlející špíně
Poslední koncert
Rozvážně usedl na židli
Z pouzdra vystlaného modrým sametem
opatrně vytáhl stařičké housle
zabrnkal na struny Trochu je doladil
Horká noc s knížkou poezie
Včera jsem nemohl usnout
a tak jsem jen tak ležel a listoval
Sebranými Spisy Velkého a Slavného Básníka
a do ticha spícího domu zíval až mi slzely oči
Moře
Nemůžu spát
Když zavřu oči
houpe se pode mnou
rozbouřené moře
Bratříček
A včera… víte paní, co ten náš kluk zase proved. No von vám vzal tu těžkou vázu, co máme vpředsíni a co jsme se sní táhli až z Itálie, a rozbil prasátko, do kterýho mu už celej rok sypeme korunky, abysme ho naučili střádat, a všechny ty těžce našetřený peníze mi klidně přines jen tak v dlaních a zaškemral Mamí… mamí, prosím, kupte mi bratříčka…
A sama vidíte, jaká je doba, paní, jak to jde někdy těžko a jak se pořád musíme honit, abysme NĚCO MĚLI… KORUNKU KE KORUNCE ŠKUDLÍME, OD HUBY SI UTRHUJEM, aby se měl kluk jednou dobře, aby si jednou mohl pořídit NĚCO POŘÁDNÝHO, ňákou HODNOTU…
A proč bratříčka, ptám se ho… A víte, co mi řekl. Že prej si nemá s kým hrát… Ven na hřiště nesmí, to je snad samozřejmý, dyť by se tam umazal, mezi těma grázlíkama… a na co by měl někde trajdat, doma má hraček plný skříně, a takovou autodráhu, co má náš malej, nemá hned tak někdo, paní… Ale on si toho vůbec neváží, prej ho nebaví, aby sám jezdil se čtyřma autíčkama najednou, a jestli si prý může přivést kamarády ze školy… Ale to jsem mu dala. Protože nám, mě žádný CIZÍ DĚTI přes práh nepřekročí, vždyť to sama vidíte, jak to po ulicích chodí oblíkaný, dyť to nemá úroveň… Tak mu říkám Máš dráhu na čtyři autíčka, tak si snima jezdi vždycky po jednom, aspoň se ti tolik neošoupou… A on, milostpán, mi řekl, že ho to taky nebaví, a ať si sním aspoň hraju já, nebo tatínek… Ale copa si snim můžeme hrát, co by tomu asi řekli u tatínka ve firmě, kdyby ho viděli, jak dřepí na zemi a mačká ňáký pitomý čudlíky… a dyť každej vidí, že NEMÁME ČAS a každej večer padáme na hubu, abysme mu ZAJISTILI SLUŠNOU ÚROVEŇ, aby bylo vidět, že NA TO MÁME… A on, paní, nemá jen autodráhu.
Balonek
Jak se ti smáli, když ses jim na ulici
pletl pod nohama smodrou křídou
Jak ti šlapali na ruce
když jsi zproutí pletl košík
Příhoda z pískoviště
Mezi vysokými domy si hrají děti
Prohání autíčka Z písku staví silnice a hrad
a v kyblíčkách do příkopů nosí vodu
Nad dětmi stojí dva dospělí
Noc na dálnici
Vyzáblá stařena
schovaná vkřoví za svodidly
ani si potvora nestačila vytáhnout
zpod plachetky brousek
Někdy
Někdy to je
jako když na modré nebe
nakreslíš sněhovou vločku
a zlehounka dýchneš
Zbabělci
Někdo volal o pomoc
Opatrně jsem odhrnul záclonu
a shrůzou sledoval jak dole na ulici
kohosi vlekli někam do tmy
Podzim na sídlišti
Vystoupili ze svých vyhřátých aut
v dešti přeběhli ke svým domům
zakleli nad rozbitým výtahem
a po schodech se vyškrábali nahoru
Docela všední odpoledne v cikánské čtvrti
Mezi rozpadlými domy víří oblaka prachu
Několik vychrtlých psů přehrabává hromadu odpadků
a nikdo ještě netuší který z nich bude hrát
hlavní roli v dramatu dnešní večeře