Písmák Pyšná...
Do zpovědnice zavřená
zbavuji se svých hříchů
že tady žiju
Sedmikráska
Sedmikrásko má
proč jsi prodejná.
hádanky luští
tuláci potají
Nikdy
Nikdy jsem nahlas nebrečela
mé slzy jen tiše padaly k zemi
Nikdy jsem nahlas nebrečela
až tehdy
Jen pár slov
Tolik laciných slov
vysypal jsi z rukávů
každé s třískotem dopadlo na zem
žes uskočila úlekem
dal jsi mi ...
Dal jsi mi (vý)dech
já dýchám teď s tebou
Dal jsi mi víc.
Dal jsi mi vodu živou.
vlno-bití
vtažená do poslední kapky vlnobití
narážíms každým tvým přílivem
na ostré hrany skal.
a zas padají
časoproud
zachycená ručičkou vteřin
proplouvám časem
jak list na vodní hladině
unášená proudem dní
Naděje
zas s půlnocí spát odcházím
a unikám všem nesnázím
ty pod víčka mi nesmějí
tam pouštím jenom naději.
vůní omámená
den po dni
skládám na polštáři
své srdce
roztříštěné do všech koutů tebe
Byli jsme jedna duše
prstýnky uschly
růže uvadla
a láska.
bloudí v oblacích
Souznění
ukrytá v šeru bílého pokoje
vnímám ztěžklý dech dvou žen
stojících u konce svého příběhu
přemýšlím
Setkání
Nemocniční chodbou kráčím k pokoji
Bílá košile,
bílá postel, prostěradlo, povlečení
bílý sníh za oknem.
Mlčky naslouchej
zima chlad a studené nic
jsou s tebou dál
horké zůstaly jen slzy
co občas pohladí tvou tvář
BLUES O DĚVČÁTKU A LABUTÍCH
JOSEF KAINAR
Než umřelo prý řeklo to děvčátko
jediné slovo
A všichni se divili
x-x-x-x-x-x-x-x-x
x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x
tělo stažené drátem ostnaným
co s každým nádechem
hlouběji zabodává
Učíš mě jít dál
svými slovy i dechem vzdáleným
trny beznaděje po jednom vybíráš
a dlaně často rozedrané máš
když úsměv zkoušíš malovat na mou tvář
Toužím zapomenout
nemohu dýchat
nemohu žít
roztříštěná na milión drobností
co zůstaly tady po tobě
dny
na dně svých myšlenek zaplavená
hřebíkem na zdi dnů přichycená
aby utéct nebylo kam
Pro tebe už nesmím bít
Pár let uběhlo
Zas brodím se tou stejnou řekou
Tou, do které prý dvakrát nevstoupíš
Zas strhává mě neznámo kam
Pro pána co pronajal nám pokoj
Ublížila Ublížils
Tvý věci na hromádku vzpomínek skládám
Mezi ně vpíjí se Další mokrá
Jen tichý Kap
Počítání oveček
Den za dnem míjí
A já musím hrát
Pro děti. Pro blízké. Pro známé.
Snad.
Kde Tě mám?
Když v noci ze sna procitámSlyším Tvůj klidný dechDo ticha šeptávám
Lásko. Lásečko. Jsi tady.
Kde ztratila se Tvoje dlaň.
Jen tak
Láska zahalila naše duše do hedvábí
Ve chvíli
Kdy růže zrcadlila svoji krásu
TamvKrajině fantazie
Vzdálení časem
Uvězněni dálkou let
Zkoušíme lámat co dělí nás
As každým dalším krokem
Nové mříže před nás staví
Dva
Toužebně stojí vedle sebe
V náručí smrti jakRomeo a Julie
Snad doufají že život jim někdo navrátí
Ona a On
Pousmání
Vzdáleně blízká
Ztracená uvnitř tebe
Usínám šťastná na kamení
A rána s deštěm vítávám
Přání
Předu si předu
Stočená do klubíčka
Předu si přání
Pod zavřená víčka
Hřeben
Spoutaná předsudky
Pravého světa
Utíkám na rozcestí
Pěšinkou ztracenou
Vejdi bez klepání
Když vcházíš poznám to jen já
Zvonkohra zavěšená u okna
Začne hrát melodii svou
To prsty vánku ji rozeznívají
Míjení
Procházím rámem
Co ještě včera
Svůj smysl bytí měl
Dnes však jen prázdnotou
Pořád dokola
Pořád a pořád a pořád
Dokola a dokola a dokola
Roztáčím ručičky času pozpátku
Rozkvetlé plátky řůže
Střepy
Střepy prý štěstí jsou.
Včera jich tady bylo víc než málo
V noze jeden z nich mám
A tak po štěstí si šlapu
Stromy
Toulám se krajinou
A noha nohu míjí
Jdu s tíhou
Co mé srdce svíjí
bez názvu
sem tam jen vyleju
pár kapek inkoustu
z duše na papír
pak přeložím na půl
Lavička
Lavička na konci světa
Zasněně hledí do dáli
Opuštěně prázdnou náruč má
Když na krajinu padne tma
Ničí
Někdy se bojím že zůstanu ničí
A vyhaslé nebe už neuslyší
Mé doteky šeptané do vánků
A vepsané do ranních červánků
Jen tak se svézt
Chci labuť zapřáhnout
K Velkému vozu
A projet se Dráhou
Co tváře má od mléka vybělené
Linkovaná
Nalinkoval jsi mi dny
Do čtverečků
Na vybledlém papíře
Prý hrát se má dle pravidel
Slza
snad půvab ukrývá se
za očima posmutnělýma
a tváří orosenou slzou stesku
jen jednou jedinou
Ztracená slova
Najednou nevím co říct
A přesto slova dál si plynou
Svým nezadržitelným krokem
V labyrintu myšlenek
Jsi jediná
Jediným pohledem
dokážeš zastavit čas
Jediným pohledem
dáš věčnost
Vůně zakázaného
Občas, když zahledím se
Do nekonečného Já
Zatoužím
Po nedosažitelném
Napřesrok
Jak vyhnaná z ráje
Stojím ve větru
A zase si přivykám
Na hořkost svých slz
Oděná do křehkých závojů
V zemi vzdálené tisíce mil
Vykvetla pod nebem
Jen na pár chvil
Podobná jedné
Nokturno v emaj7
Rovina potažmo ležmo nakloněná
Zamuchlat se do peřin
A drobit si střípky snů pod polštář
Zalézt do lesa
Když nemůžu mluvit
Co jsi chtěl slyšet
Když volal jsi před léty
Ztracený v dálce
Jak v noci stín
Jdi dál
Jdi pouští
A hledej pod dunami
Jdi řekou
A obracej kameny
Duha
Čaruji, čaruji
Prstem si maluji
Barvy si z oblaků
Po duze stahuji
V duši své já taky víru mám
Prý tam jen tak stál
Majestátně vzhlížel
Do nebeských bran
Stařenky k němu často chodily
Před spaním
Maminko
Přečti mi před spaním
Pohádku co voní dálkami
O víle co z pěny se zrodila
Ukrytý v podvědomí
Jediná noc a spousta hvězd
Promiň už vícenechci tě(s)vést
V panenkách svých
Zrcadlíš tělo mé
Mám........
Mám dlaně co hladí
A rty co Tě svádí
Tělo co vášní hoří
A láskou planoucí oči
ICE TEA
António ó António
Nemáš ještě led.
Ó lásko běžím
Dám ti ho hned
Zmatená mezi slovy
Asi jsem zbloudila mezi náma
Aproplouvám tvými řádky
Ty nejsi TY a kdo jsem tedy já.
Zmatená
Ja(hody)
Mám na balkóně jahodu
Kdo neviděl ten nevěří
Až budu mít úrodu
Tak za vámi poběžím
Lavina
Stojím
Ve své nahotě
Uprostřed chladné laviny
Vzdálené kroky se nehnutě blíží
Na peklo (ne)věřím
Prý přijdu do pekla
Na peklo nevěřím
Jen na to co žijeme
To svět je peklem zlým
A tak jsem
Jsem malé dítě
i zralá žena
Jsem černá, bílá
i dočervena
Pozvání
Přišel jsi ke mně
Slovem nepozván
Já chtěla Tě zavrhnout
Když jsi stál
Vrátím se
Do duší sypete sůl a led
Pak chcete lásku tady a teď
Kam zmizelo teplo dlaní tvých.
Kam zmizel tvůj štěstím zvonící smích.
Když jahody voní...
Nosím tě ve svém srdci
Zaplnil jsi ho celé
Jak vůně vonné svíce
Rozléváš se v mém těle
...nezhasínej
Tělem mým projelmráz
Je červenec
a někdo slunce
opět zhas
Alespoň jednou ...
Chci rozervat šaty
A běžět bosá
Přeběhnout louky
Když zkrápí je rosa
I tak se dá milovat
Do rány sypete sůl
Na psa si berete hůl
Do srdce kůl
Apřitlačit pořádně
Letět znova
Jak nešťasný strom
Kterému bouře vyrvala sílu života
Stojíš nad propastí věčnosti
Pohledy nesmělými
Raděj ne
Ne,
nebudu se ptát.
Nechám (si) tě lásko,
raděj lhát.
Stýskání
Stýská se mi po lásce
Co mezi námi plane
Stýská se mi po tom
Jak hladí mě Tvé dlaně
Láska a strach
Nikdy jste se nepotkali
A ty jsi začal(a) bolet
Napiš mi to do očí
Že už mě nechceš vidět
Pro smutnou krásku
Spadla jsi na dno svého srdce
Bloudíš v jeho rozechvění
Jak bezbranné dítě
doufáš
Ztratila se půda
Bloudím po netu
Oči mě pálí
Hledám půdu
Co postojí chvíli
Chci tě ještě slyšet se smát ...
Je po večeři a svíčky někdo zhas
Byla krásná, jak zrozené hvězdy jas
Hlas se ji chvěl jak křídla motýlů
Havraní vlasy provoněl krásou jasmínu
Oči dětí
Viděli jste je.
Jsou vždy plné naděje
Zrozeni na svět, neznají nenávist
Touží jen po lásce. co přát jim víc.
Byl to JEN sen
Do snu mi vstoupila spanilá žena, krásná jak zlatovláska z Postřižin. Krokem ladným úsměv svůj nesla si,
v kabelce schovaných pár stránek na prodej. U vchodu do domu vítá ji ON. v košili kárované.
Jen chtít je někdy až příliš
Chci malovat
Chci psát (si)
Chci milovat
Chci smát (se)
Čekání na úsvit
Zase jsem se probudila do snu
Amlčky křičím do ticha noci
už nechci prožívat tenhleten pocit
V myšlenkách hledám záchytný bod
A tak beru a čekám...
Zesláblá na duši pomalu chvátám
neb rychlost tělo mý zmáhá.
V čekárně na nadějné snad
zírám do sebe a na lavici
Nádherný bílý oblázek
Mám v kapse schovaný
oblázek bělavý.
Smáli se lidi
vždyť není živý.
Zima
Zas budu sedět v koutě zlomená
a ptát se sebe co bolest znamená
proč radost mění se v zlobu a hněv
co pálí a do srdcí sype nám led.
Když děti spí
Je noc
Děti šly spát
POJĎME SE LÁSKO MILOVAT
Špitla
Slunce (a) Ze mě
Jsme jako Slunce a Země.
Ty hořící touhou a vášní.
Já v plném květu.
Přitahování k sobě stejnou silou
Realita?
Dnes lidi rvou se jak supi nad mršinou o přízeň mocných s kožešinou dary jim kladou pod nohy čekajíc žití výhody. Však v krajině tak blízce vzdálené, že vlastní tvé oko nedohlédne (byť hledí naň denodenně) bolí a rvou tě na kusy ty jejich supí pokusy
…….
bolí to bolí to bolí
Kapka rosy
Dobrou má lásko,
dobrou má beznaději
schoulená do tmy
klečící na kolenou
Byl
Zdál se mi právě krásný sen,
byl jsem z něj ale probuzen.
Mozkem mým se prodíral
tu sem . tu tam .
Na dobrou noc
Do postýlky položím,
na čelíčko políbím.
Letí, letí hvězdička,
usíná . má maličká.
Studánka
Klečím nad Tebou,
má studánko,
toužím se napít
a svlažit své rty rozedrané žárem.
Pavučina
Krásná a zákeřná zároveň,
nádherná,
dech tají se nad hrobem.
Posetá lesklými perlami,
Má malá
Vyrostla
jen motýl přelét z kytky na květinu.
Vyrostla
už nechce jít k mámě pod peřinu.