Písmák Strach
Strach
Prachem starých manekýn
sytíš svůj nemocný dech,
zatímco se rozplývášv záhybech
Sladké Ňadérko
Zvykem převtělen
v mír matadora,
zvykem rozdělen,
zvyk je noční můra
Tajemství
Jako ovce na porážku
jdeme spolu pustinou,
tak obejmi mě, můj miláčku,
než naše duše zahynou.
Zelená pohádka
Zelená pohádka
“Máte pravdu - černý boty a modrý džíny km sobě fakt nejdou,” pravil Tiktok rozmrzele. Jinovatka tuhnula na jeho ramenech, vytvářejíc tak našedlou krustu. Jak se však pohyboval konstatním krokem vpřed, lámala se vyluzujíc zvuky jako hořící marihuanová semínka za třeskutého mrazu.
“Dle mého to pouze dokresluje zenově prošedivělou vizáž tohoto šlakovitě zahuleného městyse,” vyjádřil své mínění jeho dredatý souputník.
No name (Bez názvu)
Rozdělen jak nebe
padá pták krajinou,
pohlcený v sebe
plachtí širou pustinou.
Hospoda
Voda se utápí v myšlenkách
a číšník Tě jebe,
jakoby on tady byl pánem.
Stěna hluku Tě uzavírá do sebe
Něco končí, něco začíná ...
Odepřena Světu,
odepřena lidem,
odepřena květu,
opředena klidem,
omluva
Omlouvám se všem, který sem nasral, ale stejně si asi udělám novej nick, protože tohle mi už nikdo neodpáře. Kdo u tohohle neví o co běží, ať je rád.
Pro citnutí
A ulice byly prázdné,
něžná pýcha Ti vháněla
ruměnec do tváří
a ty jsi poskakovala,
krev a soda
Je šero.
Na mokré dlažbě
leží vraní křídlo.
Je utržené u samotného kořene.
Já Smrtihlav
Já Smrtihlav
Jsem poetický Smrtihlav,
jsem vždy hladce oholen,
mám na jedné ze svých hlav
Plýtvání slovy
Plýtvání slovy
Vůně pomeranče -
jeho kůra spanilá
se tlakem prstů
Nokturno
Nokturno
Violou bez strun být
a z vody víno učinit,
v náruči ticha dlít
KYTOVCI
Dámy a pánové,
proč se věčně ptát proč Japonci vybíjejí velryby. Na tento problém je třeba nazírat ze zcela jiného úhlu. Položme si tedy otázku takto:
PROČ VELRYBY NEVYBÍJÍ JAPONCE.
Ano, proč se rozzuření kytovci již dávno neprohánějí ulicemi Tokya, či nedej Bože Hosaky, způsobujíce tak ztráty materiální a na životech.