Písmák Mám chuť si povídat
Pojď mi povídat něco o včelách
a pak se spolu zblázníme
do něčích šedomodrejch soucitnejch očí / do okamžiků / do studny jako trpitelky a rodičky vody
máš pravdu barvy klamou a na šedomodré barvivo už bychom dávno věřit neměli - protože tak jako holubí křídla ten světlý prášek rozvíří šarlatová kapalina_jako lak na nehty_jako sirup_jako krev.
Prolog mluví za vše
NEJSEM NIČÍ
kdo se zeptá, tomu odpovím
možná lžu a možná si hraju
(na tajemno)
A všecko je jinak
A všecko je jinak
- minutu počítám v hodinách, převádím, ale nic nevychází
rozleptaný rty - na zubech kyselina, krev se na bradě zbarvuje domodra (přece jen jsem princezna)
Uklizenej pokoj křičí Rozmlať mě
Zpověď (tentokrát nekráceno)
Já Ti chci věřit
ani nevíš jak hrozně moc chci
a že bude všecko dobrý, pusu pac a obejmutí. já vím, naučíme se slovíčka z němčiny a data narození a smrti
Hitlera a Stalina
Zpověď (redakčně kráceno)
Vzpomínáš.
Mělas tak krásně
roztančený vlasy
a vždycky tři minuty po našem rozloučení
Že jsem se spletla (poslední pro pana A.)
Jen bych Ti měla říct, že jsem se spletla
- včera začaly na Staromáku vánoční trhy - je toho spousta co jsem si myslela když jsem je procházela
od oranžovejch korálků
a českejch tradičních suvenýrů
Zítra
Zítra se všechno ujasní a rozsvítí, slibuju, bude to všechno jednodušší.
Nasypem si skořici do vlasů a trochu popela, jen abychom přiznali,
že nejsme tak úplně dokonalí. Odvrátíme všechny pohromy světa od sebe a
nad našimi hlavami se bude líbat čápice s rackem, mrcha jedna, doma má tři děti, manžel ji večer doma zmlátí červeným zobákem. Přes svou nevinu a šalvějově vonící bezpečí nespatříme ani trošku nebezpečí
A svět plnej předsudků se otáčí okolo Slunce
A svět plnej předsudků se otáčí okolo Slunce. jako by se bál, že jednou dostane vynadáno.
Ráno vstanem a.
zmrzlými rty se budem líbat skrz neurčitě ledový sklo (kvůli dezinfekci).
Zamilovaná
Miluju Tvůj dotyk.
Pousmání.
Šachový figurky v rozehraný partii kotníků a nártů
na hřišti,
O válce (ne)
Křik a nože.
Oranžové kruhy
v životech
protínají básně psané krví
Rozdávaly se učebnice
Kdysi jsem myslela,
že Slunce v noci mizí, že jej
tma polyká, ale už dávno mi kdosi
vysvětlil, že je to jinak. Že Den a Noc je nedorozumění
Pro / Promiň / Děkuju
V dlaních máš Slunce
zářivou auru kočičích očí
klubíčko vlny
bez konce
Karolíně
Asi budu dejchat Slunce
řekla jsem sobecky a ten kluk naproti se pousmál
Víš já nevěřila že bys mi to dovolila
ten den kdy jsme spolu fetovaly ovocnej čaj
Mimo
Oloupu ředkvičkám kabáty kyselosladce vyběhnu pryč a zase se vrátím a nikdo nepochopí co jsem vlastně chtěla říct /víte - j-já - nějak-k ztrácím slova/ kradou mi je trpaslíci nevinně pohřbívající Sněhurky pod slovy chvály i výčitek (a půllitry piva, dopiš to) na šňůře visely ponožky sestřiny /bokový/ kalhotky a sny (umdlévaly jim ruce snad se každou chvíli pustí) - - - Jsem Vrah Zabila Jsem Mouchu. .
Nesmývatelnou tužkou
Slovy si sotva popíšu srdce
je přece jenom
schovaný
a tak čmářu nesmývatelnou tužkou
Z rozpaků/slunce se sklání/k večeru
Kecáš
nejsem hádanka
stačí Ti jediný pohled a vidíš
v i d í š