Kapky deště
V noci se kapky deště
třely o sklo
jako dav onanistů
a mileneckých párů
Copak zbylo mi?
"Copak zbylo mi. "
ptá se mne převozník
když platím mu svým svědomím
aby převezl mne
Než svým snům se podvolíš...
Než se Tvá víčka přivřou
než Tvé oči se spánku podají
- zkus své srdce
popustit zprovazu
AŽ JEDNOU
Až jednou otevřeš očiopravdu dokořánjako okno, ze kterého je dobrý výhled
Až jednou ucítíštu opravdovou vůni jedné růžea přes všechnu její krásukterou bys byl nyní schopen spatřitpoznáš, že dokáže Tě zranitoplatit tu bolestkterou jsi jíšpatným zacházením způsobil
Až jednou . dočkáš sea budeš znovu cítit jako dřívAž jednou probudíš se ze svého snu- pak možná pochopíšže stačilo jen málomálo z Tebe samotnéhomálo ze starého TY. a nemusel jsi vše ztratit
NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN
Za okny našich světů
ztrácíme se v tichu
jeden druhému
Jde to pomalu - ale přeci
Kam se jen poděly...?
Řekni
kde jsou ta sluníčka
ze Tvých očí.
Kde jsou ty malé hvězdičky
Kam se poděju?
Kam se jen poděju
až se probudím ze svého rozjímání
ze svého sna
zrána před svítáním
... (1996)
Informace zrádia
buší mi do uší
uši nic dobrého neslyší
vždyť já mám taky duši
Pláču
Bělostné nitky v Tvých vlasech
i ve Tvé tváři
Třpitivé krůpěje potu
co na čele Ti září
(bez názvu)
Každý máme temnou stránku
tajnou komnatu ve své duši
kam se schováváme
a utíkáme sami před sebou
Život je jedno velké divadlo (1995)
Život je jedno velké divadlo
individuální scéna
na prošlapaných prknech
a neustále ti někdo
Strom (1994)
Pláče.
Cítím že pláče
Slyším to vjeho klátících se rukou
Šeptá mi
... (1995)
Korunka zlistí
něžňounce šustí
a ševelí
Chtěla jsem Tě tu mít
Pro Tebe... (1997)
Podívej svítí
slunce svítí
otáčím ho
jak se mi zlíbí
... (1994)
Hladila jsem větve
jednoho stromu
co mám nejraději
zvykla jsem si kněmu chodit
Jsem lovcem?
Jsem lovcem.
bez viditelných zbraní
bez ostří hrotů
a těžkých tupých násad.
Chtění
Vnímáš to chvění
po celém mém těle.
Jsem zavřená
v trestanecké cele
Setři poslední slzu
Setři poslední slzu
jež se skrz zavřené víčko prodrala
jež houštím Tvých řas prosákla
a skutálela se ke koutku Tvých úst
Uléhám
Uléhám stouhou po spánku
unavená a zesláblá
když zavřu oči – vidím Tě
jak mě hladíš
NÁŘEK JEDNOHO ZBLOUDILCE
Můj svět se točí
tak moc se točí
má mysl bloudí
tak odpusť
Tolik
Tolik mi srdce bušímám horký – tak horký dechta vzdálenost mezi námije kratší a užšíCítíš to. Slyšíš. každý můj vzdech. s myšlenkou na Tebemé roztoužené tělo.
Dívám se, dívám
Na moře se díváma nohy bořím do pískuzdá se miže v lásce strádámtak náplastí přelepuju každou bolístkuDívám se na jezerona loďky rybářův tom jezeře utápí senaší lásky torzoa já mu záchranná lana přeřežuNa řeku se díváma počítám vzpomínkykteré uplavalyz duše své náplasti strháváma zapisuju věty- ty, které tu ještě zbyly
Dívám se na potokpotůček osaměnísedím tu pro Tebepro toabych ještě naposledyoddala se snění
Paní smrt
Pod černý plášť ukrylo se štěstí
zlomyslný vítr před sebou odnáší
závoj nevěsty
a válí ho prachem a kamením
Prázdná?
Jsem prázdný zásobník
vypsaná fixa
co jen skřípe po papíře
místo barevné čáry
VYZNÁNÍ
Tak moc – tolik bych chtělaTi zašeptat. ale sevřené mám hrdlojá vím - že bych neměla. a tak právě protochtěla bych to zavolatdo světa vykřičetnenechat to promlčetprotože už nemusípřijít ten okamžikvšechno může být jinakvše se změnía může to být jenom mžikTak moc – tolik bych chtěla slyšet i Tvoje vyznání Tvoje myšlenky – Tvá slovaTvoji lásku – Tvé přiznáníSlyšet tíhu odhozeného strachunecítit výčitek a studu pachuChci říct a slyšetvodopád něhy nechat pršet já . miluju Tě .
Tak maličká
Pokolikátýjsem si zakázala Tě milovat. Kolikrát se nechávalakvůli tobě křižovat. Proč láska bolí. - píchá každičké odloučeníjako ostré trníse zařezává do mé kůžekaždé ráno překazí mé snění.
SNY
Sny jsou hrobynašich myšlenek- ty tam zůstávajídruhému neotevřenéleží tama čekají až se naše tělase svým duchemse svými tužbamia chtíči spojí
Zešílím!
Ještě než zešílímchtěla bych Ti říctjak nerada mámtěch podzimních fujavica zamračeného slunceco na mě prstíkem míříjá se kaji a oči na něho mhouřímZarděné líceskrývám si do dlanípřed zlostným deštěmschovávám se v ústraníavšak moje skrýš má velké trhlinymá beznaděj k zoufalství mě přivádí
Až stanu se bláznema bude to brzy. buď ke mně prosím shovívavý
Na dně
Na dně- na nejhlubším místěrozsvítí se Ti sluncea ohřeje paprsky- teplýma rukamaTvé prokřehlé těloNeříkej - že tolik by se Ti chtěloubít se na vlastním křížipředhodit své tělovlastním psům. Ne - hrál sis na hrdinyze svých snůvšak po očku díval ses na hodinyslyšíš. - tikot Tvých všedních dnů. ještě neutichl .
Ostrůvky bolesti ...
Beru si Tvou hlavu do dlaní
a mám ji plnou náruč
svými rty chci Tvá slova utišit
a polykám tak všechnu hořkost
Až ... jednou?
Vím
že snad budeš šťastný
až dojdeš svému usmíření
až smyješ pocit viny
Jsem zastávkou...
Jsem zastávkou
na Tvé dlouhé cestě
stanicí s delší přestávkou
a s malým občerstvením
Nechci
Nechci být schopna slova
protože vím
že by tolik zabolela
Avšak to ticho
Přítel Smutek
Tvůj přítel jméno má Smutek
Tvůj sen se lekl a v noci raději utek
Tvým společníkem Nedopitá láhev
těch pár loků pro případné hosty
Bez názvu...
Myšlenky malovaný
s přikrášlenými květy
Sny odpoutaný
míjící všechny světy