Písmák Zpověď čubky II.
Všude je tma a ja začínám panikařit.
Vzduch je těžký a padá mi na vlasy. Pod jeho tíhou začínají vlasy vlhnout a každá kapka co dopadne na zem otřese mým tělem.
Minuta je jako věčnost a nedá mi šanci se zvednout a jít dál.
Motýl
když pláče motýl
padá z křídel jemný prach
ten usedá pak na tvé dlaně
setřeš ho až příjde čas
Zpověď čubky
Mé tělo se rozložilo na milión malých částic. kousků. Každý ten kousíček pláče, protože ví, že když se spojí, dá dohromady tělo. člověka.
Omluva
Dívej se na to, jak jsem chladná,
dívej se na to, jak jsem prolhaná,
kousni do kyselého cukru,
zkus se usmát,
Smrt
Stál uprostřed pole a díval se na svoje ruce.
Ten upřený pohled plný očekávání. Přání, aby začalo pršet. Žmoulal v ruce papír, který byl poznamenán jeho roztžitostí.
Hned teď
Sedíš uprostřed pokoje. To ticho, které titepe do ušních bubínků tě znervózňuje a zavíráš oči. Kolem je tma a ty vnímáš jen kouř, co se šíří z cigarety před tebou. Vydechneš do ticha.