Písmák Až sejdeme se po letech
Až sejdeme se po letech
Ticho jedné z tmavých kobek arabského vězení přerušovalo jen chroupání několika krys a marné snahy osamělého vězně dostat se z pout. Jeho pokusy však byly přerušeny náhlým zavrzáním dveří a několika páry nohou, jejichž kroky byly v tom tichu až nepřirozeně hlasité. Vedle vězně dopadl nějaký balík a po několika slovech v té podivné hatlapatilce, které absolutně nerozuměl, se ozvalo jen další prásknutí dveří.
„Bordel de merde, c´est chant.
Ty, já a oni
Ty, já a oni
Brzdy mezinárodního rychlíku právě dovrzaly u třetího nástupiště a já začal očima pátrat mezi davy lidí, kteří se jako mravenci hrnuli do vagónů a zase ven.
„Brašule. “
Sotva jsem se stačil otočit, už mi visela na krku. Moje malá sestřička.
Příští stanice Peklo
Příští stanice – Peklo
„Takže začneme. “ zeptal se postarší policista a položil na stůl diktafon, který spustil jednoduchým stisknutím tlačítka REC.
Dívka skrčená oprosti němu na židli, lehce přikývla
„Jak se jmenuješ. “
Stačí věřit
Milovaným návštěvám u příbuzných se občas nevyhne nikdo z nás.
Ať se snažíte, jak se snažíte, stejně na rozkaz rodičů budete muset jednou obléknout nejlepší oblečení, rozšířit tvář do širokého, „přirozeného“ úsměvu a následovat je do jámy lvové. pardon. chtěla jsem samozřejmě říci na návštěvu k příbuzným.
Osudu neutečeš
Ráno připravilo všem mužům v táboře nemilé překvapení. Hlídač byl poznamenaný velikou krví podlitou boulí na hlavě a stan, který měl hlídat, byl prázdný. Jediné, co zbylo, byly přeřezané provazy a vězeň. byl pryč.