Písmák Zakázaná
Pokaždé když otevřeš svá víčka
a rty tvé úsměv utvoří,
pomalu váže se hříšná smyčka
v níž každý mužský uhoří.
Sen taneční noci
Jaké je to milovat, ptám se sám sebe.
Jaké je to milovat vše okolo tebe.
Večer ulehám za svitu měsíce,
myšlenek tisíce.
V objetí muže
Znáš ho dobře a víš, co by si přál.
On zná tebe a stojí ti po boku,
vždy tě u srdce hřál
a hladil vrozkroku.
V růžích kapka rosy
Vdlani svíráš mladou růži,
na svých toulkách zahradou,
každý její dotek na tvou kůži,
je ti mužskou náhradou.
Sen sobotní noci
Lidé se rodí a jiní naposled odchází spát.
A další čekají na jiné a věří, že oni se ukáží
a ti co odchází, se nemusí bát,
že jiní se nepřijít odváží.
Cesta za štěstím
Vtemné ulici slampou, jenž je vyhaslá
Prudký déšť máčí dvě bezvládná těla
Vmístě kde naděje šanci propásla
Kde pomoc neuspěla
Sen o ní
Na poslední cestě do neznáma
Matný obrys vidím vdáli
Dojmy jiskří mezi náma
Jako by léta jsme se znali
Počátek konce
Za večera letního období
Luční květy všeru zavřené
Stovky broučích paní za ten den ovdoví
Vidím tvé oči ztrápené
Mysl s ní
Kdysi dávno vstoupila mi do mysliZaklíněna v sudém součíslíMyšlenka spjatá s dívkou svůdnouJenž se stala láskou navždy osudnouKaždý krásný den mi ji připomeneObloha oči, když měla otevřenéTělo z dílny mistrů své dobyPozemský živel bez podobyZa noci i ve dne stále je při měna podzim, v létě, na jaře, v ziměJsi paní mých nálad, pocitů, myšlenekStavitel střípků mých doměnekNavždy zhasla poslední nadějěMé srdce už tolik nehřejeKdys duše v sebe propletenéČekají na soud, k samotě odsouzené.
Shluky bílého prachu
Střípky štěstí z oblohy se snášíStromoví, paseky i na luky se prášíKrásné třpytivé stříbro za dne probouzí víčkaKdyž paprsky odráží drobounká sklíčkaZa noci mlčí, klid mu je přítelemNaslouchá okolí, se skvícím se kostelemKrása, jenž při dotyku v chladící pláč formu měníSkapává k zemi, kde hřejivý pocit je zatím jen sněníCo kdysi bylo, neníÚcta v něj mu dává nostiti bělavé šatyDá spáti zemi zakrytou povlakem hedvábné vatyVšude tam, kde teplo přechází v chladSněhové chmýří uhájí vládu, snadBlištící běloba v krajině kontrastuOkvětím bledule snesla se na pastvuVrcholky stromů v chladivém závojiJenž po krutém podzimu rány jim zahojíZa jasné noci bělavé chmýří pluje vzduchemTiše padá až člověku přijde, že nebyl obdařen sluchemZa svou vznešenost tvrdě platíPři hřejivém dotyku podobu ztratíNač mu je krása, když v srdci má ledLesklý třpyt štěstí líbezný na pohledBez lidských vlastností prázdno má v dušiNelidské stvoření se z oblohy kruší.
Lest
Ve světnici svítí svíčkaOsvětlujíce dívčina líčkaDěva schoulena na zemiJídlo ohřívajíc na plameniNaříká a do plamene bědujeNa život si stěžuje V rukách drží uschlé kvítíProč své děti nemohu mítiMuže mám daleko ve světěOdešel kdysi při létěDávno jsem ho nespatřila léta jsem mu nevařilaVrať mi ho bože vrať mi ho zpět Ulož ho do dlaní co v nich mám květV plamenech to zajiskřiloZa okny se rozjasniloA v tom jasu postava Dívce duše roztáváAch já děva nevědomáNepoznám tě když si domaJsi to ty můj drahý. Proč jsi oděn nahý. Postava začala zářit vícejasem zahalila záři svíceTajemná bytost uchopila dívčiny ruceVykročila ze dveří do tmy jdouceDěva otázkami zahalenaByla k zemi povalenaU uší cítila bytosti dech Po zádech hladil jí orosený mechSrdce hlasitě bušiloDěvče postupně tušiloPozdě o pomoc volatiPozdě se muže tázatiI chtivý muž zářil pro lestDívce způsobil do smrti bolestI tak to na tom světě zařízenoKaždé děvče políbenoZ panny je paníNež vysvitly paprsky ranní.
Vzpomínka
Tak jako řeka potkala se s mořemTak jako podzim listy schazujeTak jako vodu potřebuje kořen Tak chci ti říct, že tě moje srdce milujeTak jako nové květy vykvetouTak jako naše děti vyrůstajíTak jako rytíř líbá krásku zakletouTeď už jenom ve snech naše rty se dotýkajíMáš modré oči a ladné tvářeKe mě si chladná polární zářeVůbec netuším, co ke mě cítíš Co si myslíš, když mě vidíšJsi krásná jako luční kvítíDokud žiješ, má cenu žítiJsi krásná život máš před sebouStále tě miluju a půjdu za tebouMaluji černobílé obrázky Myslím jen na naši bývalou láskuKdysi naši lásku držely provázkyTeď sotva visí na jednom vláskuJsi krásná jako samo nebeNaposledy s dětmi tvoje lože ustelemeNaposledy láskou spjatí spolu ulehnemeA já myslet budu stále na tebeŽivot jde dál a všechno kveteA stopy po nás vítr zametePo létě podzim a padá listíA že jsem žili, už nikdo nezjistíRok po roku za sebou plyneA jedna bytost za druhou postupně hyneA bílý pán naše duše střežíTak nač je život, když moje tělo samo v zemi leží.
Muž nebo žena
Pro tvůj život položil bych svůjProč má takovou cenu život tvůjNebo snad život můj je nicotnější než ten tvůjProč je mi dražší život tvůj než opuštěný život svůjRadost je v květině Vteřina v hodiněLáska je v duši Smrt mi slušíUmřít je cesta V rukou jsou gestaRoucho na těleV rakvi v kosteleUmřít nechci a ani tyProč onen svět je jasem zalitýProč nepopíšu tvoji krásuProč osud je otázkou časuNevímNa onom světěJe to jak v květěKrása se střídá se svitemNemůžeš zpátky uzavřen závitemJenom žena a muž nový život splodíMuž ženu laská a ona rodíJsem zdravý a chci dáti životaAle mým osudem stala se samotaRozhodnut jsemA proto život můj cenu má grošeTy musíš žít zplodíš dětiAť tě radši zdobí lísty okvětíNež aby si skonala v evině rouše.
Sen
Zdál se mi senŽe v noci byl denNoc byla minulostLid toho už měl dostZdálo se mi O naší zemiŽe ploutve měly všechny kočkyŽe místo květů kvetly vločkyDěda klidně pluje vzduchem Zaujatý městským ruchemStaré paní běží do školy Jedna druhé masírují mozolyMladí kluci sedí v domověProstestují masověChtějí chodit do školy a pak jít venChtějí žít aktivně venku trávit denA svět je narubyPohřeb a zásnubyVe dne tma a v noci světloV létě sníh a v zimě teploSny gulášem myšlenekJaro rozkvětem sněženekOd počátku po konecVe snu z čecha stal se japonec.
Brouček a stromeček
Kdysi dávno spadlo semínko z nebe na zemBroučkovi do klínaTož to jsem blázenSchovám tě do země ať není ti zimaZa semínkem padají kapky deštěSemínko roste, ať prší ještěA tak se stalo, že na paloučkuZe semínka stromek roste broučkuBrouček stromek dobře si hlídá A sladkou smůlu ze svého kámaráda snídáStromek stín a domov broučku poskytujeTrochu svojí šťávy broučku obětujeStromek sílí roste rychleI když jeho kámoš už má dávno srdce ztichléBrzy už je největší na paloučkuProč si mi odešel ach můj broučku.
Jarní snění
Jen tak si ležím na louceLesem obklopeným palouceJe ze mě svobodný mládenecBosé nohy, na hlavě sláměnecPak kdesi z lesa děvče zavolalo,,prej se bálo, že se zatoulalo,,Měla krásné modré oči jako poměnkySněhově bílé šaty jako mívaj snoubenkyVlasy zlaté, tváře krásnéSlunce v jejím stínu, závistí až zhasneSladké rty a tělo nádhernéTomuhle anděli nemůže být moje srdce nevěrnéPoradit ji správnou cestuPřišel bych o nevěstuProč mě srdce nutí k lhaníProč mi krásně děvče osud do palouku vháníUtrh jsem ji z růže květV tváři začla růžovětVlásky zavlály ji ve vánkuDo náručí ulehla mi ke spánkuJá se přitulil a dal jí pusuV tom se změnila ve sklenici džusuProbudil mě první jarní denAť se uskuteční tenhle senTo bych si přálAbych tě hřálAbych navždy zůstal v srdci tvém.
Místo, čas člověkem hýbe
Sešly se dvě ženy u lampy stříbrnéTam co pampelišky rostouKdysi dívky rozvernéS láskou k životu prostouNa sebe příjemné jedna druhé myšlenky tajíMužům nevěrné před bohem se kajíVýměny pohledů usměvy na tvářiZítra se rozvedu, manžel mě urážíDívám se z výše na ten ráj na ty ženy Venku chystá se máj štěstím orosenýMuziku na starost dostalo ptactvoTíha učení zbyla na žactvoČas kvaltem na západ spěcháSotva uklidil mrazivou zimuZapomněl na jednoho čechaNechal mu rýmuNebyl to chudák měl své přáteleMěl také rodinu, teplo své posteleHlavu svou ukrývalPřed vůní oprátkyDobro rozdávalAle nedostával na zpátkyPřemýšlel o smrti, užíval žitíMiloval přírodu, voňavé kvítíŽivot mu udělen, později vzatKostel byl dárce, ale i kat.
Říše snů
Abys měla krásné sny musíš zavřít očka prožít něžně krásné dny býti lehká jako vločka Když se ti to povede chvíle volna začíná tam kde tě sen zavede dlouhá cesta počíná Kdesi v hloubi tvojich snů běhá stádo oveček i po řadu dlouhých dnů neztrácí svůj zvoneček U stáda je chlapec od někud ho znáš předvádí ti tanec radost z něho máš Za ruku tě uchopil tančit s tebou chtěl ale všechno pochopil chtělas dotyk těl Začlo něžné mazlení a dotyky úst jazykové uzlení skončil dlouhý půst Ovce o kus popošly chlapec musel s nima tvoje sny ti odešlynení to tvá vina.