Písmák Červené ráno
Otočil se na druhý bok a podvědomě ji chtěl obejmout. Ale ona vposteli neležela. Ještě nebylo ráno, aby musela vstávat. Bylo pár minut po půlnoci.
Jenom ne strach Jen žádný strach
Kdykoli a kdekoli se ho dotkl, měl pocit bezpečí. Miloval jeho letmé dotyky, střechu nad hlavou, třikrát denně otevřenou spíž a talíř na stole, a vanu plnou teplé vody mezitím. Jeho oblíbené slovo bylo „čudlík“ a heslo života „Cokoliv pozitivního je lepší než nic negativního“. Byl ještě zdravý, aby viděl, že dospěl k okraji šílenství, a už příliš pomatený láskou, aby se ještě uzdravil.
Touha
Tvůrčí období, touha, chuť něco napsat, vyjádřit zážitky posledních mála hodin, něco stvořit. Cloumalo to se mnou. Napustila jsem si vanu, vylila do ní skoro třetinu pěny do koupele a nedočkavě se zabořila do teplé, až skoro horké vody. Obklopila mne pěna jak z bublifuku, když se však člověk podíval důkladněji, bublinky připomínaly tvarem i bílou barvou zpěněné mléko.
Jaro
Aza čekala na jaro, ale ne tak, jak by většina lidí předpokládala. Všichni se těšili na to Jaro s velkým J, vkládali do něj naděje, že už vše skončí.
Jejich utrpení, bída, strach, válka. Že skončí drancování vesnic, lidé se nebudou muset prát o starou kůrku chleba, která se po dlouhém hladovění zdá jako nejvybranější pochoutka světa, matky se nebudou muset bát, že jejich dcery budou uneseny a znásilněny, dočkají se spravedlnosti a svobody.