Písmák ZNOVUZROZENÍ
A čas se prostě nedělil a prosmýkl do nevychovaných oblastí mého vlastního pachu a pak už nebylo nic ani nebe a ani vítr a ani smích smutných bohů a nebylo nic a ani nicota.
A pak někdo rozpáral nebytí a se strašlivým řevem mě rozcupoval duši a její cípy poházel po černé obloze jako neony výkladních skříní jako prosící dlaně hladových dětí.
A pak sem se rozplakal a slzy mi odkapávali do náramné hloubky a pleskali o nespatřenou zem jak vlhké biče o koňské hřbety.
A pak sem vytrhal veškerou lež zrozpraskaných sténajících pat a vrazil si ji pod krvácející jazyk jak hostii, jak hostii vkostele planoucích duší.
ZIMA
Zima
Zima je
Když šála saje zimu vlezlou
a vločka promění se ve zlou
VENKOVANI
Venkovani
Venkov civí městu za výstřih
Zpocený smrdí a vytahuje penis
Ale město se ani nezatřese
Chce se mi vždycky říct
Láska je škvára kpomilování
vážná až ke štkaní pokud cítíš
krásně zjizvená nahým smíchem
cení svou něhu a zpívá, dokud vočích nevydře otazníky
Ránovánky
RÁNOVÁNKY
Zase bez letenky blesklo mi po ránu hlavou, když jsem se brodil vkrvi povražděných snů. Jak moc těžká jsou vrabčí křídla ptám se sám sebe při pohledu do zrcadla. Vrátit se do dětství je zbytečná paranoia, jenže mě chvíli trvá než na to přijdu. A tak vůně teplého kakaa ještě několik sladkých vteřin lechtá můj prorezlý mozek.
NOC
Když otvírám tě na okraji noci mezi popadanými anděly
co zplechového nebe vystřeluje bůh na nitkách deště
Cítím se jak šílený zloděj teplých hvězd
… bez rozumu balím touhu do včerejších novin
pohled z...
Zaslepým plotem strnovou korunou
umírají hovězí srdce
Výstřední červená se třpytí na tvářích
zmrzačených řezníků
Léto
Léto
Když slunce snebem mambu tančí
A vítr schovaný je nad pavlačí
Do očí Tě křídla ptačí
Když v dlaních zemřela mi láska
Upřímnou soustrast slyším
na každém rohu
ze všech úst
když v dlaních zemřela mi láska
PODOBENSTVÍ
Lidé jsou různí, stejně tak
jako záchodové mísy
to nelze popřít
někteří jsou jako před použitím
VŠEDNÍ DEN
Horko a bolest v hrudníku
uřvaný rádio na pravo
s pitomou silikonovou Cheer
zřetelně málo vzduchu
NOČNÍ PTÁCI
V noci se potkali
jejich oči
v noci si svázali
svoje srdce
POPRAVA TOUHY
Topí se v řece torzo odvážné touhy
tóny mocného ticha
co protkli se s vřískotem slov opovržení
nad proudem nicoty co přeťal jí nohy
VYTEKLÉ SRDCE
Vytírám shrbený vyteklé srdce
potrhaným hadrem spleteným nadějí
cítím jak krvácí mi ruce
jak pláčí když doufat nesmějí
POSLEDNÍ
Poslední doteky poslední polibky poslední uvíznutí v tvé sladké slze
Poslední přivinutí poslední úsměv poslední pocit tvého horkého dechu
Poslední otočení poslední mávnutí poslední pohled do tvých nádherných očí
a potom
PROČ
Soustavně si hoblujeme duši o trny cizích myšlenek
A neslyšíme jak pláče
Soustavně se snažíme chovat se jako „člověk“
A necítíme jak páchne
SAMA
Sama sis naběhla na tu tyč
a sama to dobře víš
sama sis naběhla na tu tyč
a sama bys chtěla
***
On nevěděl zda ona ho miluje
ona se trápí
neví co si má myslet, no co
ale jak z toho ven. ptá se, ale koho.
POCITY
NÁHODA.
Je zrovna čtvrtek, a je to už čtrnáct dní co byl ČTVRTEK a bylo pátého srpna, svátek měl Kristián a já byl tak strašně sám se svou bolestí prýštící z minulých černých dní. Byl ČTVRTEK a já nechtěl nic jiného, než se zase někde utopit v alkoholu abych mohl v noci usnout bez myšlenek jež mi
rozežírali mozek.