Písmák vidíme, hm ....
vidíme potenciálkaždej v jiným hovněradši poslechneš si jiradši napíšeš, dobrý kotěšetříš mě slovamacitama, usměvamazahrnuješ hradbamamlčením, úšklebkamaslyšim ještě ty slovapřes mrtvoly kalitdokud mě to bude bavitjsi ty a oninejsme to myžádný zamilování. Skandály choděj směšně okoločuměj mi do ksichtuvrejvaj pointuvyvstává otázkaco je to teda láska. Jako prostředník ve hře na třetíhobojuju o místochytám všecko,co do srdce by bodlozachraňuju se strozejen vleže, mátožněsem slaboch, že miluju tě.
už to vim ....
lapat po dechupod hladinou tolik nádechův břiše kamenído spirál stočenýrychlejc než průlet kosmemhravějc s ostrostíbřitvou ohnutoulámu do nohousílu víru logickouvětu zpohlavkuju v letukomix vystříhnu v nadějibude líp než každou nedělispěchej na konečnoučekám tam s tvou milenkouje to fér typkaasi jo, dyž sbalila mýho týpka. na dně sametové kašebouráme kostěný drátyv hluché poloze dušenesčetné prohry v sázkykinetický bodproběhl po špičkáchviděla sem hošel na záchodv modrejch bačkůrkáchvšichni to vímeděláme slepý očivšichni slyšímenezmůžem se otočitsladká kolenapo kalbě na jahodáchpo sexu v meduutíkám, oblíkám se v běhuza mnou přítomnostpředběhla sem jístojím v mezičasenečekámproběhnu do černý dírybílou atmosféroukořeněná něhatam někde jenajdu ji s přehledemvěřim sinechci tebeseš neexistující povlaknatáhlej na využitej časkdy byla sem samated už je ale brána otevřenásměju se tiklamals měprohlídla sem si to v zrcadlevšechno. vim to.
světlo
Ve věčnosti průhlednosti,
časové netečnosti,
v hnijícím pohledu,
smekám před tebou,
už zítra
Chystám se jít na dalekou cestu,chystám se zocelit nohy ze dřeva,včera jsem plakala, pak se rozhodla,včera jsem upadla, zůstala ležet,dnes už nespadnu, dokážu běžet. Kolem mě začne léto,schovám si do kapsy paprsky slunce,aby nikdy nevyhasly a byly mi po ruce. Zítra je velký den,hořkosti zapiji jedem .
volám po lásce
Chci se vypovídat .
říct všechno .
Křičet to tobě, vidět čekajícího posluchače
protože ty máš bejt ten jedinej
my dva a naše hra
Chci se s tebou milovat. nezatracuj mě, asi máme každej svůj svět,každej máme v hrsti pár tech svejch vět,kreslíme si barevně životy,postupně ukrajujem hodnoty,mlátíme hlavou do zdi,snažíme se učit z chyb,nenarazit znovu,a dělat věci líp. Nebejt sami a cejtit vedle sebe teplo,pak před sebou zhasínáme světlo,nechcem vidět ty hráče,ty zkurvený omlácený sráče,ty bolavý oči, co do noci křičí,co natahujou ruku,aby cejtitly podporu. Jsi dál než sem já, to je jasný,jenže obě naše těla sou z masa a kostí,nejsem to co vidíš ve svých očích,třeba sem převlečená děvka,co svádí tě hříšným pohledem,miluješ můj úsměv, miluješ moje oči,ale miluj mě, to je to nejcennější.
Skočím
Až mě měsíc světlem probudí
Až mě zima mrazem zastudí
Až upustím pohár lásky
Budu vědět,že je čas jít.
Jsem tu pro tebe
Zdáš se mi maličký,
menší než hvězdičky,
po ten čas daleký,
jsi jiný, než před lety.
próza
Přemítám a pálí mě kosti.
možná z neštěstí.
z radosti.
Splétám pavučinu,
neboj se maličká .......
Smrtelnej pádchceš se smát . Máma má hlad
chce se jí řvátmě skrtí hadsem prej smrad stal v dětství se zvrat . Otec je v lihujak zahodit tu tíhu . Mam strach, nevim jak žítsem zpocená, chce se mě blítblít z krutý lásky, co domov mě přichystalblít z poblitý stěny, když fotr umíral .
probudim ....
Probudim v tobě sen,
že jednou přestanem,
koukneme dozadu,
kde nechali sme armádu,
chybíš mi ....
Našla jsem tě schoulenou vkoutě,
Seděla jsi mlčky, nehnutě,
Byla jsi moc malinká a něžná
Ze strachu jsem tě políbila
krev na duši
Mozek nastavuju si svinstvem,
naposled nevěděla jsem, kdo sem.
a ted už vím.
hm. možná.
šílená slova
Zničila , pod rukama se propadla do země celá hrst písku
Slyšela hlasy zdálky zblízka chvěla se vtenký košilce na krku těžký řetězy
Pod krkem nůž vchodidlech špendlíky hluboký díry jak studna
Vjazyku ostrej meč co slovo staťá hlava
napravená děvka ?
Nad mramorovým schodištěm,
v tichosti snáší se ptáci,
zobám jim z ruky,
jsem plna krásy.
základ života
Zasraná rodina,
zas zklamala tě víra.
Snaha vyšuměla,
nezbývá než napít se vína.
život
od mého přítele :
balit do vět, z tvých slov skládat svuj svět
dělat ho vetší, najlapší ,najkrásnější
letět v rytmu řádku až tam co končí.
ham
Vzimě na terase
v rozkvetlý kráse
sedí malá myš
žere medvědí plyšna skříni s obrazyleží provazya tam kočka spímyš jí nevidírána z dělakočka bdělácítí myš .
Letmý okamžik pocitů
Láskyplná sladká pusa přistane na její tváři, samovolně jí to vykouzlí zbuclatých tvářiček dolíky pod oddaným úsměvem. Je šťastná, moc, celých sedm měsíců prožívá sen, nádherný dlouhý sen a chce ho snít navždy, nikdy se neprobudit. Štípne ho do ruky : „né je to tak, já vím, jsi můj ……. “ Jejich společný úsměv stvrdí vše.
nejsem dospělá
Jsem malinká jako smuchlaný list břízy,
jsem panenaka,chci oblékat a držet za ruku,
jsem hloupounká a dostávám se do schízy,
jsem na hranici,prý mám to děcko vypustit do vzduchu.
slovo - myšlenka
Volnost pohybu, myšlenek,
krása duše, vzpomínek,
strach chtění, snění, žití,
bolest bezmoci, cítění, bytí,
TULÁK - ŽEBRÁK - MRZÁK
Tak jako každé ráno ,jako každý den ,na studené zemi seděl ,sám , s vírou jen . Na tváři starce , zklamáním dávno ztuhlý smích ,v očích slzy a nepoznání slov přátelských . Každý kdo prošel kolem , oči sklonil ,ten nejpřívětivější drobný peníz hodil . Neznal lásky matky , nespal v posteli měkké ,nikdy neochutnal pocit štěstí ,ničím nenahraditelné .
Našla jsem tě anděli?
Koukni se na nebe,
je růžové pro tebe,
pohlaď si květinu,
ta neodolá tvému dotyku.
Další prázdné místo...
nepoznala ses v zrcadle,je tak průhledné,tvoje oči zkalené,hledíš do prázdna,budoucností je zkáza,záhuba, zármutek,pálí každý dotek,není totiž jeho,ten odlítl pro věčný světlo,nechtěl se na temnou zemi dívat,vzlétl do nebe,chtělo se mu zpívat,na tváři slzy štěstí,nevěděl,že to se někdy poštěstí,zapomněl na celej zkurvenej svět,nechce už nikdy zpět,nevolnej ho ve snách,nenič, co pohlceno věčností bylo,nevracej,co odejít chtělo,a koukej se s tím smířit,přestan smutek vířit,třeba tvůj svět bude lepší,možná,radši doufat než složit do hrobu kosti,než myslet si že nahoře svět je čistší,radši snažit se žít ve smyslu,a najít svou adresu,než klesnout k nebesům.
PIKOVÁ DÁMA
Jsi kanárek ve vyprahlý poušti,cítiš smrad, nemáš sílu, tvá duše tě opouští,polykáš hlínu,jsi vycpanej medvídek k ničemu.
Sežerou tě za úplňku,kdy vlci vyjou svou večerní znělku,budeš se na to všechno se shora dívat,nebudeš moct plakat,kde slza tvá bude stékat. Bezmocný pocit, chtěla byses zachránit. A kde máš ruce.
Motýlkem v pralese
Něžnost pohlcuje mojí duši,chci říkat jen to, co se sluší,chci číst v tvých myšlenkách,vědět,že nevěnuješ se milenkám,vědět,že snaha není marná,že můžu bejt milována,že sem tu pro tebe,že konečně nemusím do nebe,že mam svoje místo na zemi,že můžu žít bez viny,že se můžu usmívat,protože vím, komu bude patřit,komu posílám svůj smile,s kým chci žít vysněnej ráj,a cejtim se šťastná,že nořím se v lásce,že jsem jako v bavlnce,že nemusím zabíjet mravence,protože miluji vše, co je na světě,protože jsem motýlkem v černým pralese,protože jsem světlou tečkou v moři temna,jsem víla,která na lásku ukázala,která tě okouzlila,která si tě zamilovala,a chce milovat tě dál,každým dnem víc a víc,víc za měsíc,ještě víc. Jemně beru tě do náručí,odháním zlý duchy, ať nic tě netlačí,ať postel se mnou je ted pro tebe ta nejsladší,at milujeme se celou noc,at náše láska přemůže tu bezmoc,bezmoc nevědění ničeho vo životě,snaha slovama říct, chci tě. jinak než to zní, potřebuju tě. možná žila sem v temnotě.
Tak co? konec?
Za hlavu vysim v průvanu,ohlodává mě svědomí,mám strach,co zas z toho vyvodí,proč je všechno tak složený,každá věc má tisíc částí,už ani motýlci nepříjdou mi krásní,proč i moje dušička se rozkládá,kdysi mě přišla tak krásná,ač bolavá,dnes je jiná.
A nevím čím to je,nechci procházet vývojem,chci mít pořád dětské oči,chci se do zamotání okolo sebe točit,se smíchem padat,o pomoc při zvedání nemuset žádat,chci něčí ruku,cítím hroznou tíhu,neunesu jí,nechci nic k jídlu,chci svojí mámu,potřebuju lásku,nic nedá se vrátit,všechno můžeme říct,stokrát,tisíckrát,život jde dál,krutost ho zas přeruší tolikrát,a vypořádej se s tím sama,si přece velká dáma,a už ani nebydlíš doma,tak co chceš. Aby tě rodina milovala.
Uvážu si bílou nit,na ní chci se objesit,vzdávám se, vyhrál`s zlý osude,vzdávám se,mladá,sama,bez boje.