Písmák Jen když to bude mimo tento svět
Dnes už je tomu
Hodně dnů
Od prvního šrámu
Říká se
Bez názvu a věnováno
Petrov je dnes jako ten
"prastarý bůh"
Co nás ohlídá
a místy sekne přes dlaně
O tom co bolí
O tom co bolí
Stýská se mi
a jsem na půl cesty
Od křivých dlaždiček
A stejně
Pod rákosem na oknech
Vidím ostatním tak akorát
na lem kabátu
Víc než kdy jindy
O trochu naivnější než by se chtělo
Penízky v plechovce od ruskýho piva
a každou noc orodování za chrastění klíčů
nesměj se mi pane muzikante
večer co večer
ztracené chvilky se podobají poušti ze skla
To se tak stává
že spánek bolí
jako něco co se rozlije
proboha já mám strach
Pod okapem
Rozmařile nevyspaný víno
s vévodou z Anjou
(měl kapuci a mrzly mu špičky v botách)
Nevím
Miško zhasni ("Vánoční")
Staří pánové v baretkách
vyťukávají hůlkou
prastaré modlitby
Někdy je hůř
A zase...
Je večer
na zábradlí
poloprázdná sklenička
potmě nedopitá
Aby se bylo kam schovat
Brno je syrové a naopak
(tím nahým a mokrým navrch)
šlápoty skrz světla
co se chvějou
V Brně. V noci.
Tak mi pověz
proč pořád jen na někoho čekám
kde noční tramvaje
kde protivný mráz
Někomu
Nač vykládat
že dneska a že zítra a
že listí voní
a trochu smrdí
O strachu co je a není
Je pozdě
a v šíji bolí stesky těch
co by raději nebyli
co jim voní vlasy po heřmánku
Slepě a schválně
Několik lidí si přitisklo ruce na uši
Pán ve vedlejším kupé
snídal chleba se salámem
Jedno kolečko
I takových básní je třeba
jsou místakde se světučeří hladina-(žena ve vlněném plédutam tiskne lidem do rukoukameny)-jsou místakde fotograf pohladípaví ocasa stane se básníkem-(bez myšlenek sypu do hrnkutři lžičky cizí kávy)-jsou místakde se vyhlídková věž kymácía nevímzda za to může vítr-(až příliš divoké modlitbypro bosá chodidlaa podivný plamen)-jsou místas tichou melodiísaxofonu-(zbyla jen silueta slaměného kloboukua jediných rukoujenž mi směly vázat šátek do vlasů).
Tam kde
rukáv je znenadání
plachý na nesmělý
tam kde se stromy klaní
a pláčou podběly
Ohromně naivní naivní
I.
ospalí muzikanti
vpletených čepicích
skoženými řemínky
Mřížovím větví
"bývá i krásný smutek"
bývá v obroučkách
noční pohled do pavlačí
voní po eukalyptu
Sněhulák
Věřím žev nebije sněhulák
Často málo ví
A letos v zimě příliš nepláče
Omítka chutná po dešti
Surreálně
Vřes z dešťové vody
podvolit se
strávit další noc
hraním Solitairu
Daleko odtud...
Mám tě ráda
jako zrnko rýže
Ještěže už mě není
Už mě není co mě bývalo.
Mše za malého muže
Requiem aeternam dona eis, DomineEt lux perpetua luceat eisTe decet hymnus, Deus, in SionEt tibbi reddetur votum in JerusalemExaudi orationem meamAd te omnis caro vendet
Díra vparketách
přeleštěných kalafunou
jeden velký
Občas (Jaroslavu Seifertovi)
Elektrický proud
v ženských vlasech
celý můj svět.
Monolog dirigentům
Vykřičené lásky
Stovky tvářiček za celofánem
A nedáte jim spát
pánové
Znenadání padalo
Ta první
ve tvaru
javorového lístku
(a určitě to bylo kouzlo)
Od vína na dva prsty k lítosti
Nad hrníčkem s pohankou
mlčky usnout
u kuchyňského stolu
Dvacet minut po půlnoci
Komusi kdo spěchá
Léto churavé
a tolik podzimu
co vyběhlo mu za patami
S děravými záplatami
Ohromně naivní
Vstříc popraskanému okennímu rámuv kavárně co se asi nejmenujeMě popadlo přánínapsat podzimní básničkukterá by byla jenom o podzimuo nikom jiném
-Zkoušela jsem verše o nažloutlém listíO kopcích za okny vlakuco jsou tak proklatě barevnéBa i verše o voňavé hlíněna polích i podrážkách botDokonce něco málo o větrua brázdách vyjetých traktorem(řidič už si nasadil ušanku)
-Nicméně ve veškerém podzimnímševelenínašeptávánízurčenía klokotáníkaždý verš tiše následovalo povzdechnutíproč to všechno tady se mnoutaky nevidíš.
Soublik
----------------------------------I---------------------------
---------------------------------------------------------------
----------------------Někdy se jen tak----------------------
----------------------z čiré zvědavosti----------------------
Víc než jiné ráno
Za těch pár tónů
by pan Prokofjev oddechoval
(mlha se halí do sebe
a třese se dotýkat)
Cestou
Po cestě z hradu Krok kroky míjí Jak krásné je zažít Srpnovou spršku Deštík mi skrápí Zahřátou šíji Nekoukám pod nohy A hodím držku.
Opět potmě (a potichu?)
Za nesmírných nocí
Ve světě bíločerném
Stýská se
Třeba i po sýkorkách
Malá noční...
Postávám na místech
Kde se tiše smráká v kalužích
(dva malí kluci chtějí slyšet pohádku.
Tak povídáš
Za nocí
Měsíc
Slepá žebračka
Řeže noc myšími zoubky
Z nevídané hloubky
O slovech a dvou nebo třech skladatelích
Ruce se dotkly ledu
Zachtělo se křičet
Máš od té víry na rukách šrámy
Víčka od barev
...a máme to...
Přespat v sáčku od chleba
A chleba ve váze
Medvídka si nacpou do nosu
Dědu Mráze do bazénu
Když ticho a když nevím
Do tmy nekřičím
Poštolky se bojí
Plechové ruce
Tak moc na krku
A víš, že ticho šeptá
Neptej se
Co zbylo z anděla
Rozplakané nádraží
Kamenné sochy co se podivně jmenují
Za Žirovnicí
ztracené družice
andílkové do tmy
hynou tu nesměle
opravdu není tak zima
***
Nad Vyšehradem
krouží odkvetlé šeříky
Nebe tak žalostně prošedivělé
Už nemůžeš sbírat hvězdy do dlaní