Aby se bylo kam schovat

Brno je syrové a naopak

(tím nahým a mokrým navrch)

 -

šlápoty skrz světla

co se chvějou

když se díváš z okna

 -

Slíbila jsem ti, že ti něco napíšu a napíšu to tak, aby se tam dalo schovat.

 -

kreslily jsme dětem na tváře

obrázky

a posílaly je obout si pevný boty do lesa

trochu jsme pily kafe

a trochu víno

a trochu čaj z hrníčků

z kterých ten jar bude vždycky cítit

a budou vždycky mastný a plný jehličí

(a pak jsme taky napíchaly do párků hřebíček a moc dobře to víme)

 -

můžeš se schovat

tam za můstek

(kousek za pařezem, na kterej se vylívají zbytky těstovin)

tam kde už začíná růst mech

a kde děti s upatlanýma rukama

pořádají soutěže

kdo nasbírá víc borůvek

 -

můžeš se schovat

tam kde se potok

poprvé vylil z břehů

a my jsme tam seděly

lámaly větvičky

na spou stu ma lých kou sků

 -

Brno je syrové

a často bolí

jak včela když píchne žihadlo

teď když sněží

a i dřív bolelo

-

tak teď nevím
co říct

aby se to nerozpadlo    protože

úplně nejvíc se dá schovat

tam     kde

kde si stromy hrajou na kostel

a shovívavě spínají ruce

u pole s kukuřicí

tam kde končí les

a je vidět mlýn

a kde nemůžeš

skoro dýchat

jak moc se ti najednou

otevřou oči

 -

Víš, tenkrát v noci jsme tam stáli. V šusťákách a třech mikinách a stejně nám byla zima

a pole cosi šeptalo, asi se ukládalo ke spaní nebo nevím. Stáli jsem tam a najednou

bylo všechno jedno. Tak jedno, jako je mi teď jedno, že je mi dvacet, ale stejně pořád

lituju věcí jak v patnácti. Protože to je někdy to nejdůležitější na světě.

Stáli jsem tam s tím co nosí kostičkovanou košili a umí se hezky dívat a řekli jsem si,

že je dobře, že ještě existujou srnky co běhají v noci podél cesty. Že ještě existuje

jehličí zapíchaný v karimatce, který už z ní nikdy nedostaneš. A řekli jsme si,

že někdy je to nejdůležitější na světě držet někoho za ruku.

 -

Chce se mi říct promiň

a nezlob se

a takový ty řeči    jenomže

můžeš se schovat i do škvíry ve zdi

do jakékoliv škvíry ve zdi

a neříkat si

 -

že v Praze by bylo líp

tam se domy až zajíkají

jak stárnou

a jak moc objímají

kohokoliv

kdo si přijde pod lampu pobrečet

(a možná tam stojí i kašna a nehybná socha)

 -

šlápoty skrz světla

co se chvějou

když se díváš z okna

 -

schovej se kamkoliv mezi řádky

schovej si třeba jen hlavu do dlaní

schovej se mi do kapsy

a ono to stejně bude dobrý

 -

A až to bude dobrý

tak si na modrých kostičkách

jedné košile

zahrajeme třeba piškvorky

a napijeme se na to

z hrníčků plných jehličí