Písmák Vyznání
Jsi maják, bouří mých citů omývaný
Já občas zapomínám, že Tě mám
A pak se bojím, že Tě to raní
Životem pluji jak na vlnách
úvaha
Stmívá se vOstravských ulicích i vduši
budoucnost nejistá, noční tanec vpodchodu, krůpěje potu…málo kdo tuší…
Otisky doteků, výkřiky zpovzdechů, živelná vášeň a city co se tají…
Jak přežít život. má ústa zašeptají.
pro W...
umyj mi záda
zavrním prosebně
proud vody smývá pot znašich těl
tuhnou mi bradavky jak ježeččí čumáčky
tobě
Jsou chvíle. kdy čas se zastaví
srdce churaví.
a nic už nejde dál.
Bloudím ulicí.
Dialog
Já říkám: Rumco odpovídá:
Tvůj svět pro mě není. Svět je jenom jeden a každý v něm sehrává svou roli
až příliš jsem něco chtěla to co člověk moc chce ,náhodou právě může příti
až jsem to svou touhou udusila. a opět se bude moci nadechnout
PROČ TAK BRZY...
PROČ TAK BRZY…. PROČ .
Myšlenky se honí hlavou… slyšíš kroky… čí jsou… čí.
….
volný pád
Tvůj svět pro mě není.
až příliš jsem něco chtěla
až jsem to svou touhou udusila.
smět padat volným pádem
Anabel
Kluk, který chce být mužem, balancuje na hraně mezi dětstvím a dospělostí, smutné vzpomínky ho pálí v dlaních jako uhlíky, měl rád - neměl, sám v sobě tápe.
Co chtěl. co získal. co ztratil.
světlo a tma
Rozkvetlá louka zkrápěná ranní rosou…. voní štěstím
Každá minuta, každá věc,každý doušek vzduchu je nasáklý nekonečným pocitem blaha
Na stole dva hrnky skávou. úsměv. dotek.
beznaděj ??
Jak projít údolím stínů . a zůstat stále živ.
jak překonat moře splínů. svázat do uzlíčku a vyhodit.
Naděje
Zas končí další den, je noc.
další stejný den, stereotyp, folklór.
a přeci jen. někde někdo je.
Ty a já
Vstáváš a odcházíš – Ty i Tvůj pes
sama tu zůstávám – rychleji stmívá se dnes.
Byl jsi tu krátce jen – máš ztoho strach
hledal jsi důvody proč náš vztah krach .
Vítr ve vlasech
vítr ve vlasech a vočích slzy, začalo stmívání - proč jen tak brzy.
Černý inkoust vkalamáři, vzpomínky se vrací,
čmárá po zdech,
za nehty splín,
Podzimní snění
Pod nohama šustí spadané listí, spousta malých barevných obrázků, všude kolem se předvádí mistr malíř – sám podzim. … barvičky až se tají dech…
Pomalu jen tak bez cíle brouzdám lesem, tu a tam kolem proběhne můj pes, aby se ujistil, že jdeme spolu a zase zmizí kdesi vhouští. Mám ráda tyhle podzimní procházky, kdy mě obklopuje prostá krása přírody, kdy můžu zahodit starosti a smutky a radovat se ztoho, že můžu jít, vidět a vnímat a nabírat energii, která je všude kolem.
Mé kroky se zastaví u vzrostlého dubu.
Bláhová
Podzimní sluníčko má stále ještě sílu, vyšla zlesa na paseku a ucítila příjemné teplo na tváři. Posadila se na spadlý kmen a nechala teplo pronikat až do samého nitra.
Čas jakoby se zastavil, někde odkudsi zhlouby se vynořovaly vzpomínky, tak nějak náhle a chaoticky, malé střípky zcesty, kterou už ve svém životě ušla.
Na chvíli byla malou copatou holčičkou na tátově klíně, smámou si nesměle povídala o první velké lásce, cítila bolest znepovedeného vztahu, který byl už dávno pryč, ale nadlouho ovlivnil její další život…
Vstala a šla dál, podzimní příroda má svoje kouzlo, mění se zhodiny na hodinu, stejně jako její nálada.
Zahraj mi na chvíli..
Prsty se do strun kytary ponoří
sprvními tóny city se rozhoří
prsty po hmatníku hbitě se pohybují
jako když údolím prolétne stádo koní
smutním...
Kdopak zná odpověď na všechny otázky
kdo umí poradit když srdce stůně
Sluníčko zakryl mrak, zastínil duši
na dranc ji rozerval – copak se to sluší.
...
Hledáš a nacházíš – nehlídáš a ztrácíš
Věříš a prohráváš – dobré se ti ve zlém vrací
Kolotoč pocitů – hlava se točí
Rozum a cit se na sebe mračí…
jak to vzít...
Časoprostor - zvláštně poskládaná písmenka. mladá dívka s vůní stařeny
Rolety jsou staženy, v srdcích zavřeno . pro nemoc. z technických důvodů.