Písmák Probouzím
ProbouzímProbouzím květiny,pukají semínka,na zimu nezimuzbyla jen vzpomínka. Zeleným třásnovímráda se odívám,chmýříčka do vlasů,života užívám. Dušičko, probuď se. Dobře ti udělám.
Ležím mrtvá
Ležím mrtvá
Ležím tu mrtvá
od svítání do soumraku.
Tak kde jsi. Draku,
Studí a zebe
Studí a zebe
Zima a jíní
studí a zebe,
když vedle tebe
Čas plyne
Čas plyne
Viděl jsem miliony lidí plakat,
A tak málo se svět na mě smál.
I já slz jsem ochutnal tolik
Vnitřní svět
Vnitřní svět
A bylo ticho. Jen zdálky se ke mně nesl zvuk. Snad zpěv ptáků, snad projíždějící auto, však na tom nezáleží. Teď jsem jen já a to druhé já.
V pekle sněží...
V pekle sněží
Lásko, slyšíš. V pekle sněží. A vše je jinak. Ani tohle nejsem já, jako tehdy ten večer.
Ve dlani
Ve dlani
Kouzlem ti na rtech úsměv vykouzlím, však na loď musím, odplouvám. Doufám, že úsměv ten dlouho nezmizí, když něco na památku teď ti dám. Z mušlí ve dlani srdce jest, prsty jak žebra ho chrání. Bylo moje, však přišla zlá zvěst, proto tobě ho dám, toť mé přání.
Things not to come
Things not to come
why lover turn just into friend why do all things come to an end 'cos nothing is forever here, might we of the future fear. remembrance darken very fast, one past was for you the only last.
Déšť je když...
Déšť je když.
Déšť je když. Kapky padají na polštář a ty, dívaje se na hvězdy, se vpíjíš zemí v tvář. Déšť je když.
Malé kouzlo
Malé kouzlo
To malé kouzlo jen mezi námi až budeme sami. Ta světa krása z večera do svítání, nočních ptáků hraní. Ty hluboké proudy, co naším nitrem hýbou, skrz sladké rty přijdou. Ta studna, v ní splín z života prázdného, však do náručí vřelého vylila se - to zmizel samoty stín.
Hranice
Hranice
Jsem trochu lhostejná Ke svému okolí, Chci zůstati stejná, Ať děje se cokoli. Vítr ni déšť, Bouře ni vánice, Nezmenší nikdy Duše mé hranice. Nepatřím sem a ty to víš, ale jak se dostat pryč to mi nepovíš. Mlčíš.
Elfka
Elfka
Seděla elfka Seděla pod dubem Měla ta holka Něco za lubem. Byla značně podezřelá, Pořád s sebou šila Jako by ji ruka svrbila Vytáhla dýku Čepel se blýskla Ozval se svist A krev vytryskla Ozval se výkřik A dál už nic "Nechceš mi něco říct. " Pomalu se zvedla Bosé nožky v trávě šustily Nůž do trávy otřela Oči ni slzu neuronily Někdo ti zaplatil. Že jen tak odcházíš A modrá očka teď navždy spí.
Květiny
Květiny
Až na světě nebudou květiny A zbyde už jen jeden jediný Poslední drobounký květ Uslyšíš poslední z vět Poslední věta Krátká a výstižná "Po světě veta".
Osud
Osud
Jen jeden osud Jen jeden čas Má jenom pro sebe Každý z nás. Jsme jenom pěšci Něčích šach, Nakonec se všichni Obrátíme v prach Nemáme vůli Nemáme hlas A z našich nohou Nit tenká jak vlas Ty nohy kráčí V šlépějích otců Z lovců kořisti Kořist lovců Každý je svého Osudu pán Takový nápis Nám před oči dán Barevná tabule Před každého z nás By nebylo viděti Ten medový hlas.
Modrá krev
Modrá krev
Květinko křehká, Copak to provádíš. Svou nebeskou krásou Všechny chlapce svádíš. Proč jsi pak pořád Jen sama se sebou A s tou svou starou Rozladěnou kytarou. Na struny drnkáš A ony hrají.
Večer
Večer
Ukryji se pod peřinu, Abych měla klid. Zavřu očka na vteřinu A pak začnu snít.
Inspirace Labem
Inspirace Labem
Kalná voda, Strmé břehy, Útok ze zdola, Ruka bez něhy. Drobounká očka Ztrápená vleže, Láska jak vločka Roztaje Však říkají „Ale kdeže. ".
Psycho_2
Psycho 2
Chvíle nudy Trochu psycho Zazněl výkřik A pak ticho.
Psycho
Psycho:
Radosti tohoto světa nejsou mi přány, Když vzpomínky mé jsou spáleny V hřejícím nekonečném tanci. Čas je jen vlak, Není bylo a nebude pak, Jsou jen vagóny, co mihli se kolem tebe.
Mýtinka
Mýtinka
Malinký potůčku, Kdepak máš zřídlo. Až tam mě zavedeš, Kde je mé bydlo. Magický palouku, Co v sobě hlídáš, Když očím smrtelným Skrývaný býváš. Snad jen když měsíc Právě je v úplňku, Otevře lesní duch, Tuhletu mýtinku Kdysi tam tančila Drobounká víla, Střeva pak hledala – - To ta kíla.
Láska
Láska
Milovat bych chtěla, ale není koho. Odmítla jsem jich pár A nelituji toho. Já doufám, že najdu Někde svého prince Ani by mu nemuseli V kapse chřestit mince. Stačil by mi někdo Milý hodný něžný.
Vzdát se naděje
Vzdát se naděje
Vzdát se naděje znamená přestat žít, chtít upadnout do snu, ale zůstat bdít.
Vrah? Psychopat? Upír?
Vrah. Psychopat. Upír. Z posledních sil píšu tato slova, Než život unikne zpod ruko mých.
Far far away
Far, far away
Far, far away in the dark hole, there is the stone of sole. My knight. Bring it to me and set me finaly free.
Prší
Prší
Prší. Ten déšť je smutný, jak bahno hutný a já zpívám v příšeří. Bílou mlhou hustou obklopí se mé tělo. Cítíš jakoby letělo.
Vzdor
Vzdor
Miliony roků plujeme v čas, Kdy nepůjde světem ni jeden z nás. Pustá země, holý kámen, S lidmi na vždycky jen ámen. Koncem jasná hvězda nebe temného, Čistá duše na nebe vzatého. Spolu cítíme pomíjivost světa, I po něm bude jednou veta.
Myšlenky
MyšlenkyMé myšlenky tančí, jak balerýna ve tmě. Tápou. Urputně hledají pravdu, která na pokoji nenechá mě. Dokud neuzřím, nevěřím.
Skapaly slzy
Hladíš mě svými rtyJen proto za tebou zase přijdu. Po špičkách. Z duše skapaly slzy. Tam.
love after death
Love after death
In the graveyard soil is wet when tears are falling from the sky and ravens, singing, are flying high due to the love after death.
Král všech slepých
Král všech slepých Vítejte v mé zemi. Odkdypak tu už jste. Snad né od pondělí, či už od neděle. Chtěl-li bys tu opravdu žít, Musíš se na pozoru mít.
Pro učitelku bylinkářství
Pro učitelku bylinkářství: Bloudím, pohoří přecházím. Za ním nacházím malebné údolí, hrad a dub ztepilý. Vidím tam sedět drobnou postavu, z té krásy mám srdce zástavu. Přijdu blíž, trochu se ostýchám jen mlčky poslouchám.
Opilcova
Opilcova Slova nočních ptáků a sny zdají se mi, litry od okurek láků s hlavami bolavými. Vzpomínky žádné, v mysli mlha černá, chaos v řádu vládne a já šeptám si slova nevěrná: "Už nebudu pít. " Nemrtvé hvězdy svítí v můj den, účastním se sám své vraždy, další kousek duše jde ven. Chladivá noc, jindy je příjemná, teď mrzí mě moc, že šeptám si slova nevěrná: "Už nebudu pít.
Za oknem
Za oknem Za oknem láska kvetla, Pod střechou, beze světla. Hřála, však její srdce, Nezaklepe nikdy více. Krovy chytly Od lásky tepla, Pohroma krátká Všecičko smetla. Tak na hrobu z popela Po roce z milosti, Pro ženu vykvetla Rudá růže bolesti.
O životě
O životě S 1,5 zavináčem v žaludku, K tomu jogurt, ovesný vločky a tuna medu, Mám pocit že už není nic co svedu, Ztracená v realitě předsudku. A až skály se začnou hroutit, To když čas začne o konci vědět, Já budu tu stále sedět, Přemýšlet a nad problémy se rmoutit. Tak když nic nevychází podle našich představ, Jen nesmíme sedět a přihlížet prohrám, Stále je čas než život bude dohrán, Na chvíli nespěchej a u slova "proč. " se zastav.
V tajemství
V tajemství Magie lesa ráj A láska v čas, Kdy strun hlas Dřevu řekl hraj. Tam z listí vlas Smělému vlku dal Půl srdce, půl si ponechal Pro svět z krás. Však listí opadalo, Podzim před krutou zimou stál, Strom na zimní spánek se dal, Zvíře hladem uhynulo.
Osud a kat
Osud a kat Život mi byl darován, tebou znovu vzat. Přesto - na první pohled milován, ty osud, já kat. Prosila jsem na kolenou, tys netečný byl jako skála. Já chci býti s tebou.
Bělostné peří
Bělostné peří Bělostné peří padá, Andělské ruce mě zvedají, Žalostná postava bledá, A v božím chrámu mě vítají. Zřím mor, hnilobu, rozklad v prach. Už nevěřím ničemu, tím míň sobě. Snad začínám mít trochu strach, Že do nebe chci jít a skončím v hrobě.
Pro zaslepené
Pro zaslepené Slepí tápou, Chtějí nechat se vést, Anděl i ďábel Temnotou je mohou nést. Tak čí ruka je zvedla. To oni se neptají. Vždyť obou dvou křídla Temno rozehnají.