Prosba tvého přítele
Je ve mně cosi zhoubného.
Snad vzpupné oči
(teprve štěněcí)
co sklonily se pokorně
Otcové synům
Odkrajují se
tiše, bez váhání.
A jednou snad uslyší
pět prostých slov,
Hlasy, které nepřestávají pokoušet
Hlasité vrznutí dveří ji opět vylekalo. Ostatně jako vždycky, když surčitou dávkou bázně, pokory a vzrušení vstupovala na jeho území. A přitom si vlastně přišla jen vyzvednout slíbené dokumenty. Věděla, že ho tu vtuto dobu nezastihne i se tak předem domluvili.
Mým nenarozeným
Vídávám tě ve snech.
Býváš zamyšlený
a špičatou bradu
vystrkuješ dopředu
Nezlomní
Kolena prostýchs ukájením jizvenacejchy kolemprošlýchvklíněna v zemklečí
vstanounad stéblasmekni.
Nanebevzetí
Děs včerejšíchtříštěn v krví hýčkaný střepstran klikatice smýknutýnepořeže bosýchšatů i tajemstvís úlevou zbavených
vzhůru stoupajívidím jei dál.
Tíha okamžiku
Nečinnost nebyla vlastnost, kterou by po většinu času považovala za svou. A stejně tu teď nehnutě seděla a pohled měla zabodnutý do neurčitého bodu monitoru stojícího před ní na stole. Nevnímala ani blikající kurzor, přesto to byla jediná věc, která ji udržovala ve spojení s realitou. Nesnažila se ani z té letargie vytrhnout.
Uléhal jsem..
Uléhal jsem rádv ledových závějíchmedově páchnoucíchparfémemsmyslných ženUléhal jsem mládv jiskření rejůsírou vonícíchnocíbezduchých stěnco mlčía volajía řvoua spílajía vábíoplzlé pocestnéSlunce zemřeloNa propálený koberecšpendlík shodilia s úšklebkemnaposledy odplivlipohlazenívroucnéaž mrazíNehledejte mneMlhy se sevřely.