Písmák Historie
Historie,střípky dějin národů,
Králů,otroků a vrahů.
Dávno nežijí,ti,kdo přežili.
A pod zemí spí,panny zdávných dní.
Víra
člověk potřebuje věřit,
vněco doufat,v něco se modlit.
Obracet se sprosbami,
kněkomu,kdo nás snad uslyší.
Eovin Rohanská
TIŠE SEDĚLA BEZ NADĚJE,
TIŠE SNILA O HRDINECH.
ČERVIVEC JI POKOJ NEDÁ,
POTAJI JI SRDCE HRYZÁ.
Valinorská krása
MY JSME ELFI NAŠICH LESŮ,
VĚRNOU CHLOUBOU VALINORU,
VALINOR JE ZLATÁ ZEM,
SEJDEME SE ZA MOŘEM.
Válka o Minas Tirith
GONDOR VOLÁ S. O. S.
MY BĚŽÍME JAKO BLESK,
POLETÍME RYCHLEJI,
STÍNOVLAS NÁS NECHYTÍ.
Lavička
Za chladného večera na mírném kopci vparku seděla jedna dívka na jedné lavičce. Lavička pamatovala tento pohled už 20 let, kdežto dívka pouhých 16. Společně se dívali do údolí, které se plnilo září lamp, hlukem aut a tichým šepotem přírody. Společně se také trápily nad svým osudem.
Moje učení s mečem
Deník Moldau zLiterdamu
„Večeře. “ Maminka rozrazila dveře na dvorek a málem nestihla uhnout vpiruetě kroutící se postavě. „Večeře. “ Trošku neohrabaný dopad.
Příběh
Dívala se na něj. Celým tělem se do něj vpíjela. Poslouchala ho, tedy se alespoň snažila. I když příběh, který vyprávěl shromáždění byl velice poutavý, nedařilo se jí to.
Světýlka
Světélka
Zastavuji se na tomto kouzelném místě a vychutnávám si tichou atmosféru podzimní noci, jako obvykle když den předává vládu noci,ale i když noc propuká vchladivou tmu. Opírám se o zohýbané zábradlí.
Dívám se, jak se pode mnou hemží lidstvo a auta se snaží dostihnout čas,který někde zapomněla. Někdy se ozve nevraživý zvuk klaksonu,který označuje nervózního řidiče.