Písmák Povídka se smutným koncem
Bylo nádherné úterní ráno, aspoň si myslela, že to bylo úterý. Nebo čtvrtek.
Krásné bezmráčkové červencové počasí přímo lákalo k letním radovánkám, počasí jim přálo a sluníčko už několik dní pálilo jako o závod. Pro ně, táborníky, to bylo přímo ideální.
Letiště
Bylo krásné sluncem prosvícené letní ráno. Ranní příjemné teploty a krásná viditelnost dávaly příslib horkého dne, úplně stvořeného pro vylétnutí do oblak. Usmála se. Oblékla krátké šortky, tričko, pohodlné boty a vyrazila za dobrodružstvím.
O životě a konci
Každý den odchází zástupy lidí do neznáma, do tajemného světa a nikdo tam na ně nečeká. Nikdo, koho znají. Snad jsou tam andělé, snad démoni, či někdo další… Jdou vstříc něčemu novému, otevírá se před nimi druhá etapa života. Jdou vstříc něčemu, co si za života nedokáží představit, něčemu, na co za života nikdy nepomýšlí, něčemu, v co třeba věří nebo nevěří.
Slovíčka
Na stole sklenka vína. Poloplná. Poloprázdná.
Na cestě spousta andělů Stovky.
Sny
Sny
Co jsou to sny. Říkala si, když se probouzela do dalšího studeného rána. Divné. Žádné dobré ráno, ani myšlenka, na to, co ji celý den čeká.
Noc
Byla pozdní noc. Jak už u ní bývalo zvykem, třásla se zimou. Nic neobvyklého. Uvařila si velký hrnek čaje a sedla si do křesla.
Krásnou dobrou noc
Krásnou dobrou noc.
Seděla na tvrdé židli a koukala do černo černé tmy. Úplně ztratila pojem o čase. Kolik mohlo být.
Zamyšleníčko
Byla skoro noc. Venku tma a mírně poprchávalo. Seděla u stolu nad stohama papírů a snažila se číst. Marně.