Písmák We don't go to Wabacock.
Onoho vlahýho večera, sobota to byla, jsem vyvalili pupky u Audrey na verandě. Audrey je obří hyperspolečenská dáma ve středních letech a její domek je neoficiálním společenským centrem. Na verandě už asi týden bydlí pes. Nikdo neví, odkud přišel, ale je mu tam dobře a nelze se ho zbavit.
Bears, racoons and Indians.
Většina těch dnů si jen tak profrčí kolem a nanejvýš mi rozvlní chlupy na ušních boltcích. Nebýt toho, ani o nich nevím – jak o těch dnech, tak o chlupatosti uší. Od úterka do soboty to vypadá asi takhle: Proberu se mezi devátou a desátou ranní, postel je mi krátká a všechny deky, který jsem na sebe večer tak pracně vrstvil, se povalují na zemi a dávají tušit, že se mi zase zdálo o lovu na medvědy. Odložím imaginární oštěp, přistoupím k oknu a zahalekám bojový pokřik.
Berlin eins.
Zpoceny zada mam, berlinsky slunko neni tak liny, jak rikal dedecek. Kotva z prdele ven, jedno studeny druhym koncem dovnitr. Slibte mi, Werthre, ze nikdy nenapisete knihu.
No, tak mi ujel vlak, no.
Berlin zwei.
Currywurst, bráško, lahváče a horkej večer. Našel jsem svůj bar na pláži, kde se barovky klátěj v prochcaným písku. V Berlíně čuměj na fotbal i pankáči. Místo aby chcali do písku.
Plch, motýl a kopretiny.
To odpoledne bylo vyjímečně slunné. Nebýt jediného mráčku ve tvaru špinavé a zpola vypité pivní lahve, na jehož stín se plch tolik těšil, bylo by nekonečně nudné hledět vzhůru. Ne že by to teď bylo zvlášť zábavné, ale jeden se nemusel stydět, že se ničím nezabývá. Na takovéhle věci byl plch rozhodně opatrný.
Plch na pikniku.
Tehdy, uprostřed horkého léta, když bylo pěkně pod mrakem a foukal jemný větřík, vzbudilo plcha rozpustilé výskání. Do oběda bylo ještě daleko, toho si všiml hned. A protože si večer usmyslel, že vstane až k obědu, ponořil se klidnými tempy zpět do spánku, kde na něj trpělivě čekal sen o modrých věcech, které padaly z oblohy a na zemi pak tiše šustily. Když ale na zem spadla pátá modrá věc, začaly ty čtyři předešlé rozpustile vykřikovat velmi ošklivé červené věci, a plch, který do té chvíle jen tiše šustil (přišlo mu to velmi přirozené), vyskočil do výšky a řekl krásnou žlutou věc s dlouhými třásněmi, a modré věci se s pištěním rozutekly.