Písmák Vítr
Už zase ten podivný vítr. Mlátí otevřenými okenicemi. Unáší všechno, co se mu připlete do cesty. Dalšími poryvy zkouší dostat se blíž a blíž.
Před usnutím
Miláčku snad už zítra,
- vím, že né za jitra,
přesto doufám, že velmi brzy,
mé srdce radost zaskočí,
Smutná podruhé
smutek nebo radost
co má větší cenu.
jeden nosí pláč
druhý úsměv na tváři
Babí léto
…
Brzy ráno tě probouzí zvláštní ticho, podíváš se do údolí – je zahalené jemnou bílou mlhou.
Nad kopci začíná pomalu svítat. První paprsky slunce protínají čistě modrou oblohu.
Ptáčci se probouzí.
Slova
Slova, slova, slova. Se pohybují kolem nás, denně jich stovky vnímáme. Proč ale po pár minutách mnohé z nich zapomínáme. Jen slova, slova, slova.
Smutná
Venku se chystá bouře.
Zatahují se mraky.
Ptám se:
„Je Ti smutno.
Dnešní den ...
Ten den začal krásně - probudila jsem se,babička přede mě postavila kakao a housky s makrelovokoprovou pomazánkou a plátkovým sýrem. Bylo nějak moc hodin - najednou jsem tam už neměla být. Jenže já tam byla. Jeden telefonát a schůzka s tetou byla zrušena.
Tajmné setkání
Přesto, že jsem si těsně před letními prázdninami vyvrkla kotník a měla být čtrnáct dní bez pohybu, jsem se po třech dnech vydala na tábor. Jenže ouha – teta, která tam byla jakožto vedoucí, mě pečlivě hlídala, takže jsem nejen nesměla hrát “běhací“ hry, ale nesměla jsem ani na noční přesuny. A přepad sousedního tábora už vůbec nepřipadal v úvahu. Z trucu jsem si vzala celonoční hlídku, ale to už zase odbočuji od toho, co vám chci vyprávět :) tak tedy: Jednoho večera – proběhl obřad přijímání bojovníků – sedělo se u ohně, hrálo na kytary a mně bylo zrovna hrozně moc smutně z toho, že jsem jediná, kdo “trhá partu“, došlo mi, že za celých těch devět dní jsem prostě mezi náladu tábora nezapadla.
Padesát minut snu
Dnešní ráno bylo jiné než ostatní. Budík zazvonil v5. 55 a já ho vypnula stím, že ještě chvilinku zůstanu vposteli. Okamžitě jsem usnula a zdál se mi sen.
Větrný živel
Řádí tu vítr. Strhává vše co mu přijde do cesty. Lidé si stěžují, že když už není sněhová kalamita, nastane větrná. Ale přijde mi, že se zajímají jen o sebe a svůj majetek.
Trápím se, když...
Trápím se, když. Trápím se, když o tobě nemám zpráv.
Trápím se, když tvůj hlas zní smutně. Trápím se, když poddáváš se depresi.
Příběh
Když ho poprvé spatřila, učaroval jí. Snažila se zjistit o něm víc než jen jméno a to se jí značně podařilo. Byl milý, hodný, dokázal ji rozesmát, Měl srdce sálající lásku, jeho úsměv uměl hřát a pohled potěšit. Strávili spolu noc u ohně, opřeni zády o sebe a bylo jim krásně… Než rozloučili se, slíbili si, že se sejdou.
Večere, klidný večere, kdo by tě neměl rád?
Na chvilinku se zastavuje čas. Staré hodiny na zdi však stále ženou své ručičky kupředu. A ženou a ženou … Tobě to ale dnes nevadí. Nikam nespěcháš.
Zmatek
Je hluboká tma – noc, pokojem znějí tiché tóny klavíru, skoro bude půlnoc a ty nemůžeš spát – točíš se ve víru, myšlenek, postřehů, snů, snažíš se dát si vše dohromady, plánuješ dalších pár dnů, ale ten dnešní je stále tady. Máš ve všem strašný nepořádek, víš jen, že dnes spánek nepřichází, tak píšeš pod sebe pár řádek, pořád ti však cosi nevychází.
Letní večer
Zas venku táboříš, sedíš u ohýnku, v ruce držíš sklínku, koukáš do plamínku. V noci bývá krásně, oheň zvolna hasne, jsou tu verše básně, chvilku jen,pak zas ne. Dočteš z knihy stránku, o bílém beránku, při večerním vánku, k spánku se uložíš. .
Noc
Tma, ohromné ticho a nic, bojíš se, čekal jsi víc. Tak se vrať domů a jdi spát, o hřmotu hromů nech si zdát. O otřesech Země a černé klenbě, co všude se rozpíná, hned, když se setmí a pokaždé je jiná, skládá se ze tmy. Skládá se z měsíce, černočerné líce a hvězd milióny, co na obloze svítí, pějí tiché tóny, vzkvétá noční kvítí.