Písmák balkón
Stála na balkóně,opřená o zábradlí a slzy ji stékaly po bledé tváři. Stála tam každý večer. Dívala se dolů a v hlavě měla tisíce myšlenek. Každý předešly večer se ale otočila a šla zpátky do pokoje.
Skočím pro tebe
Stála vtramvaji a pozorvala špičky svých bot. Je to naposled. Hlavou se ji honilo tisíce myšlenek, ale pokaždé byl hlavním předmětem myšlenky ON. Co ji aposledy řekl.
Úleva
Už je to tu zase. Jen sleduje krev jak jí stéká po zápěstí. Pozoruje nůžky ležící na zemí. Proč to musí vždycky dopadnouot takhle.
Černý kos
Seděla smutně na okně a hleděla ven. Na páry vodící se za ruce,na maminky skočárky,na děti spejsky. Bylo ji smutno,moc smutno. Ani nevěděla proč,prostě ji to přepadlo.
Řetízek
Nikde nic,jen na zemi ležel řetízek. Čí byl. Kdo ho tu mohl ztratit. přemýšlela dívčina když ho zahlídla na chodníku.
Pozdě
Kráčela po krušné ulici. Bylo okolo plno lidí ale nikoho nezajímala. Byl chladný zimní večer a ona šla jen vsukýnce a tílku. Šla vjiném směru než všiichni ostatní ale nezajímalo jí to.
Fotka
V ruce svírala rámeček. Rámeček ve kterém byla fotka. Dva usměvaví lidi plní radosti a lásky. Společné lásky.
Dopis
"To už je po třinácté. "řekla si když zmáčkla červený telefonek na svém mobilu. Už zase ji volal. Už zase jí chtěl říct jak moc ji miluje.
Zbytečné čekání
Stála tam a koukala do tmy. Koukala,jakoby měla spatit samotného Boha. Ne to vlastně ne,nebyla věřící a spatřit Boha by její potřeby neutišilo. Stála tam,už hodinu a čekala,čekala až příjde on,až příjde a řekne jí,že všechno bude jako dřív a že ta zpráva zdělená ji po telefonu,že to není pravda.
Pozdě říct mu to
Nevěděla kam běží,veděla jen,že ať je to kamkolv,najde ho tam. Vždyť to tam říkal. Že ho najde,kdykoli bude potřebovat,že vždy bude s ní. Tak proč teď není.