Co jsme?
Den je noc s rozsvícenou žárovkou. Já jsem ty s krátkými vlasy a menší mozkovnou. Co jsme my.
Malý příspěvek k programu prvního máje
Vylezla jsem na tribunu a skláním se ke svým spoluobčanům. Balónky, cukrová vata ve stáncích a smažící se klobásy. Pode mnou se skví rudý nápis lemovaný třešničkami. Jiní o lidech, oni prý s lidmi.
Interpretace Slezských písní
Slezské písně jsou životním dílem Vladimíra Vaška, pseudonymem Petra Bezruče, jehož vsup do českéliteratury začátku 20. století působil jako blesk z čistého nebe.
V lednu 1899 bylo do redakce časopisu Čas zasláno několik básní, keré po otisknutí vzbudily nečekaný rozruch. Do české literatury vstupuje nová anonymní (vlastně pseudonymní) osobnost.
Konec zimy, začátek jara
Včera skončila Zima. To bílo, co nás hladí a hřeje svou hebkostí a vzdušností napadaného bílého. Se zimou skončily i jiné věci.
Umřel jeden zamilovaný blázen.
Jak mi dnes bylo, je a bude
Tmavozelený Mikuláš s berlí chodí po okenním parapetu,drží v noze krém na ruce a kouká se na vás svým třetím okem. Letadlo z palmového listu přistává na U-rampě v kulaté dírce do skříně. Kde jste všichni. Telefonní kabely se vlní všude po silnicích jako právě uvařené špagety.
Kočičí povaha
Jsem kočičí duše, co nemá vousky. Místo nich má ale pěkně dlouhé drápky. Občas si je koušu. Aby nebyly zas tak ostré.
Obchod s hračkami, hodně smíšenými
Chodím kolem hračkářství se smíšeným zbožím.
"Dobrý den, chtěla bych si koupit jednu Géčkovoupozornost. "
Paní prodavačka se sestřičkovkým čepečkem na drdolu na mě kouká,
zpoza brýlí na mě kulí oči a nic neříká.
Zoufalství
Smrt je sladké nicnedělání,
odpočinek, spánek a veget bez omezení.
Konec všem kritikám a hádkám.
Konec a začátek.
Příběh jednoho psa
Mám věrného psa, není to ani tak pes, je to něco mezi psem a lvem. Má tak lidský obličej.
A zelené oči.
Je mi bezmezně oddaný.
Nerozhodná
Když jsem vzhůru, bdím a vidím realitu takřka ostře
i přes oční vadu,
připadám si jako bych vycházela z temného hradu
po cestě zpola zalité sluncem a zpola deštěm smáčené.
Seberealizace
Připitomělý úsměv na lavičce z krabice od mléka.
Skáče do vzduchu a pije při tom kakao.
Nestydí se vybírat si okenní tabulky
podle předpovědi zítřejších kurzovních lístků.
Jamíto
Od jednoho k druhému
jako tenisový míček vprostřed zápasu,
rozlítaný od jedné rakety k té druhé,
rozervaný, cucky látky z něj čouhají jako ostny.
12.9. 2006, 19.00 - 21.45
Zraněná
Probodnutá jako jablko rychle letícím šípem
Jenž byl napuštěný tím nejprudším jedem.
Překvapená