Písmák ...jsme nevinné
Obrázkypostavičkynastíněné fotografienastíněných mužůVíte vůbec co. plameny mi lížou nohya už se plazí dálsnaha fakíra oddiskutovatneoddiskutovatelnéúsměvchodím po ohni, ne. PročProč máte všichni ty stejný hnědý očido očí bijícíbijou do srdcePropusťte měhledat neviditelnénechci znát Pandoruslzy už pláčouz těch pánů na obrázku"Můžem si povídat. "co jen mlčí a koukajízatloukajísynové nikoho či bláznůJE MI TO LÍTO.
Bring the light!
Teď preferujeme svobodu. blonďatých kloboučkůdokud nepromluvízlatostříbrépolovykrojené stuhy někdeu dekoltu. Koulí očia za rohemprotestujeme. Bolelitak bolíme.
Nereinkarnuje
miluju jak vypadá španělština
jak vypadá uším když
si domýšlím kréda řečená písní
strast se někdy lěčí strastí
strast se někdy lěčí strastí
pomiluju tě znovu
za přítomnosti všech co nás nebudou chtít slyšet
Her báj cidy
Jedna dvě, anděl jdedva ze třítři ze dvoumazat avíza děravých smutků. Priscillin Elvis jsiYoko Ono a její Lennon(taky neutopila jeho brýle)stoupá spotřeba pesticidů, fungicidů a her báj cidůči starých her bye citů.
Hroby z cukru
Na dnešní sněžení byl potřeba deštníkspojení vody mrazu a vody štípevšudezrychlený dech, přivřené oči ne, to není láskaale ochrana před bolestíjak utíkáš bez deštníku od spousty cukruco leží všude tadyje studenýale já tebe takyprotože se směju.
(vždyť není ani jeden)
Přiblížit se na chviličkusvětu postaveném na malíčkunyní rychlez hradeb vám a všem - pozor. Nebýt provždy povýšen. Z hradeb v tichu v hradby z málaco nezůstanou vystoupánave všemohoucím tichu - nedědičném hříchu. Tvořen sám nás samých sendokonaný nekonečnem (vždyť není ani jeden)Bezmála blízkost děláhodně z mála.
Sur real
Měla bych začít psát zeleněprávě tady dole v realitěmi přichází zpráva zvrchuz nad reálna Sur realže se něco dějetenká pevná linieuž obtočila spoustu stromůa rozfoukala pohybem mraky mrakůpořád tam ječasem kupodivu nemrhájak by se na první pohled zdálojenom, žeBoží mlýny.
Opium
Z části nesmyslnétvořit smysl života vteřinami které jsou právě teďriskuju kvůli nimobčasné konforntace s polštářem(ale i nejkrásnější květiny potřebují zalít),i zrátu smyslu samotnéhoVoním ti jako opiumNikdy bych nevěřila, že. Ta slova jsou až moc nahá na to aby spatřila světlo světaA právě protoHledáme seV soběVůně dokáže boletale má spoustu krásných důvodů proč.
Kdo jsem?
Spím v řetězecha celá tvojeNEJSI TUmoře záblesky a kamenínikdy mi nebudeš patřitcit je dvojípátráš a nevíšněkde DALEKO jsi se mnounikdy si nebudu patřitjen milovatKdo jsem.
Já to byla
Zrovna tenkrát jsem četla Dostojevskéhona pláži Lidapár kilometrů jihovýchodně od Benátekskoro-věčného města (pláče místo Říma)Tenkrát jsem četla Dostojevskéhochvíli předtím Topolaa viděla Tějak na té plážiobjevuješ mušlechodils po břehu jako andělco ti snese jen to dobréale já to bylajá Ti pokazila i ten první pohled na vlnyprvní pohled na rozsvícené Benátkyutopené ve vodce a džusujá to byla co si neuvědomovala krásu ve Tvým srdciani bolestjak tisíce nožůjak tisíce vlnmrazivého rozbouřeného oceánujá to byla.
Pořád stejná nesnesitelná
Sobota večernálada tak na tepláky, klavír a motání se v kruzíchvšechna má rozhodnutí stojí proti mně v řaděchtějí po mně lítost a odpuštění a kdovícoale já vím, že žádné z nich nemohlo být správněžijem jen jednou a to je ten debilní důvodproč. spontaneita mi připadá jako černá dírapořád stejná a nesnesitelnádisciplína tě nepřekvapíje mi zima.
O jedné malé (neshodě)
Jsi blízkovidím těnezřetelně- to proto, že se ti nedívám přímodo očí -periferně sledujuhádámjak se asi cítíšTvář u nosupocity někde za rohema kolemspousta červených semaforůPojď, zkusme je vypnout do zapomněníkonečně.
A právě proto bych teď chtěla tyhle tmavé brýle
Teď, kdybych měla na sobě tmavé brýlea mohla tak světu prokázat svoji nezúčastněnost,tak právě teď bych plakala ještě víc,doufala bych, že se ty oči třeba UTOPÍale ne,říkala jsem si včera večer,jedoucí tmou tmoucí,že ve vzpomínkách se žije dál,zvlášť v těch starých a rezavýchláskách (co stejně vždycky zrezaví);Říkalas mu,že protnout se pohledem někdy nestačí,že někdy víš že zrovna tenhle je poslední,že právě proto chceš mít nasazené tmavé brýle, teď večer, jedoucí. A právě proto,že víš, že lesk už zmatnil,že když ho pohladíš, už máš na ruce jen hnědý kouskyč e h o s i. Divit se. A proč, ty bys to nečekal.
Postoupí dál?
Jenom trochu unaveně,po tísící se jdu svěřit - lidi dokážou být jiní, zjevněnedokážou myslet, jenom věřita slepě lhát pro lásku, co nikdy nebyla. Na co lítost ze mně z celé. Nic jim nepomůže,nadosmrti v jedné celev srdci ve svém, v srdci muže.
Otočit věci v pravou chvíli
Ulice jsou pro mne zase čisté,nevidím vás dva na každém rohuten pocit smíření je opravdu fajnmůra na pouliční lampěa její křídla jako o 180˚ otočené srdcevzepřu se až když je nejhůřale přesto mám pořád dost silto je dobrý vědětumět otočit věci o 180˚ v pravou chvíli.
"Pardon," omlouvám se sama sobě
"Víc by ti slušely zelený oči,"říkám v duchu klukovi v rozjezdu;noční pijatyka pro nás končí,už tě asi nepotkám,nikdy neřeknu tvé jméno,ale to nevadí, tohle němý noční setkání mi stačíprotože je to návrat do starýho známýhože se mi dokáže líbit i cizí klukuž nemusím být jen tak pro nic za nicpro někoho, kdo je dávno mrtvejpardonpovolila jsem ty okovy, strašně žhnuly,popáleniny třetího stupněa ránysi snad olížu. "Pardon," omlouvám se sama sobě.
Na kusech ledu
Horší než peklohorší než žitížití jako ráj -obletovanáněkde ve středu trojúhelníku,roztoužená na kusech ledutančím pod měsíci tanec slunceProstoduchá říkankaty, on, nebo on.
Projednou
Defilují přede mnou
bez úsměvu přetvářky a hněvu
němé tváře
pokryté prachem
Izolovaní pod mraky
izolovaní pod mraky oba si čtemeživot o třech akordechskleněnýma očima návrat do dálky v nadhlavníku,kde je jen tma protkaná světlema t i c h oposledními silami na dvě doby.
SPOČTĚTE SI CENU SEXU
Krása v tržní ekonomice vztahů -
sto stahů na prodej
Ochutnej.
Výhodná koupě,
Podzim navždy
Podzim
navždy lahodící uším,
v šálám vdaný všanc
košile, kabáty, bundy. Strhám je z tebe. (poslepu)
jiná a má
Jsi nedestruktivní
jiná a má
láska na první pohled a život
neslyším tě
Poprvé je podruhé
Poprvé to byla romantikapoprvé brečímpoprvé tě chci i teďpoprvé bych tě nejraději už nikdy neviděla(nebo navždy. )Podruhé jsem si jistá. Začínám věřit na lásku(druhej poločas)jenom tě prosím,NEUSÍNEJ S NÍ. (kdyžtak zády)(nebo si lehni na křeslo, pusť si televizi a mysli na mě.
Mechanická
Měla bych se učit cizím jazykůmpoznat slova, co nejsou z mého srdce,co nejsou přirozenámechanicky přicházím na světmechanicky odcházíma žijukdyž potřebuju revoltuzačít řvát atp. o půl sedmý vstávámv 7:15 si dám cigárov 8 začínám psát. DENNODENNĚ. Rozumím, nerozumím, objímám,chodím okolo horký kašetak do ní skáču, protože už mě nudíTeď je mi z ní vedroNo co, aspoň si zaplavu.
Těch citů je moc
Tak takhle jsem si konec léta nepředstavovalaa to mám fantazii bujnoudva články v tvým životě celkem se překrývalyzase odešlymilovat víc lidí je na škodu(zvlášť když oni se taky)fujtěch citů je moc.
Uzavření v italských okovech
Uzavření v italských okovechpotlačeni v tužbáchrozkvetlí v mořských vlnáchT I C H O nucené vězení lepší než svoboda
v Čecháchbez renesance.
Sobecké problesky
Z krásy do rutiny
dílny na estetiku
nestrategicky sdílím tvoji přítomnost
je mi dost blbě
Ztrácí se cit
Ztrácí se citjen oko se nalézá v jemných tvarechvpodstatě neví.
Polštářová
mrazivě krutě a neromanticky pršíto jsou ty vůně a pachy postelíco chceš zažít jen s někým(no občas se zadaří)mně polštář voní kytičkamiprotože slunce už zašlo(to aby nebylo smutno).
...
prázdno utíká jak beztvará abstrakcedo dálekse zlatými cerepatičkamiověnčená uzavřenákrutáháže blesky do stransouží a sloužímiluje plus nechápeteď už se nedotýkázvenku tak že se protnouale odněkud zevnitřje slepáabstraktnírozčeše několik myšleneka pár jich vyplašíněkam jinam -romanticky s úsměvem pošle do háje.
Hvězdný prach
Popouzena neustálým větrem
2x5 + 6ti letým vínem
rozprášena povolena
mezi několik středobodů mého vesmíru
Diskreditace?
Petrucciho sólakonečně se topímv písničkách kytarových mágůasi to máme v rodiněprodukuju spoustunepotřebného materiáludiskreditacečekám na konecsmíření atakdálvidím pestrobarevněa to mě baví.
Čistokrevnej pocit
Je to ryze nepochopitelnéo to víc že se třpytí na sluncičistokrevnej pocitdívá se na mě jak malejčistokrevnej pes vedle měoba vyplazujou jazyk a žijou si dál svůj život.
Maminka a tatínek
Když je maminka nebo tatínek přes noc pryču babičky nebo na služební cestěa ten druhej zůstane přes noc sámnerozestelou si postel. Ani jeden. Snad že rozestýlají jen pro toho druhýho. Když jsou spolu.
Orevuár
Tentokrát jsem se probudilaa měla pachuť někde jindeje to jinýpachuť u velké aortální pumpysrdce se hodí do básní a románůTenhle už asi končíorevuár.
Poloviny čehokoli
Videozáznamy,
půlky obrázků
jak škrtí
to co nepotřebuju
Nebyla jsem s to něco říct
slyším svůj smíchtam někde zezadujak jsem se smála protože ten chlap zpívá strašně vtipněto tys na mě ležel a usmíval se takyjen jsi se ptal proča já skoro nebyla s to něco říctpak ta písnička skončilaa my se políbilina týden dopředu.
Sofiina volba
Prožívám to za tebe s tebouSofiina volbapo kostěným ledě spolu s hadími ocáskybijou do očí, šlehají a pálíbijou se samy se sebou předhazují se a svědíale pak když je večerlampy pravidelně svítí každých pár metrůstíny krásně tančí. jen mi dej ruku a pojď taky.
Pasivní
Trocha adrenalinu na vytříbení citucítímcizí dech na rameni vlasechněco mi šeptápasivníprotože bych to nedokázala.
Půlměsíc
Prosakuji skrze tvoje proudysvěřena bezvěrci - život je krutý -postoupit vpravo vlevo dolůpřidat na konci(je poločas)a polemika s půlměsícem mi zase dělá jarozároveň svěže bíle jako sníhproplétat se jako vlákna lana nad nebedělat jakože nic.
Soukromej samizdat
chtěla bych si umět nahrát pocitypohyby ruky když od sebe oddělí dva prameny vlasůfotograficky vnímat všechno okolojak je to hmatatelnýmít takovej malej samizdatkterej si pustíš do mozkujakmile je ti smutno.
Zrychleným dechem
Tak krásně klopíš oči když říkáš něco co si fakt myslíš(vetšinou je to pravda)když tě sleduju o 20kilometrů dála přesto jindepřes televizní obrazovku na mým monitorusměješ se a chodíš a klopíš očizároveň mi sděluješ něco na co odpovídámzrychleným dechem.
Propadám tě
Chytám se zuby nehty promarněných šancí
příště bude zas a znova -
ukrýt se a nevědět nebo
vědět přespříliš
Nejdelší je minulost
Nejdelší není přítomnost, ale minulosttu můžeš mít kdykolii když bolí jak čerta stejně i tak ti proplete celej životteď toho lituju.
Někomu do nosu aneb věci se mění neustále
(stejně mi bylo smutno jen kvůli předsudkům)to co mi dřív bralo decha mlelo se mnou v přerývaných frustrujících pohybechmě teď činí smutnouchodím po ulicíchvzduch v mých vlasech se nechá zabíjet vodou z nebeskdyž pršía já padám z nebe stejně jako onasměju sea směju se jen někdyspojky používám častolidi na ulicích trochu smrdí (je vedro a prší)moc se mi to nelíbíráda dávám svýmu nosu tak trochu do nosua další den je v tahustejně není v co doufatněkterý věci, i když jsou sebevíc světlejšíti halí jen noca slunce spí(aspoň ti lidi tolik nesmrdí).
Surrealisti psali zelenou
To jsou ty vřelé pocity smutku
něco jako droga co tě nechá myslet si
kdovíjak nejsi celistvej
na to se můžeš vykašlat
Svítím
Nejhorší je slyšet svůj mozek tam někde u srdce
a milovat víc mužů asi stejně není hřích
(proč se tvářim provinile. )
ať jde všechno někam jinam
Pohlazení nocí
Pohlazení hřbetu rukyblesky za tvými vlasyo kus dál koleje (prostředek jak utéct)spirály co nikdy nekončí-nádherně prší-nepřestávej.
Tabula rasa
Už suším se jen svými vlasy,klekám si na kolena,smýt tak všechnu špínu zítřků,jako Maří Magdalena. Z bohémských a opileckých ránsama před sebou se skrýt,potřísněna krví z vlastních ran,sama sebe zachránit.
Dopis
Jednou, asi před půl rokemjsem ti napsala dopisteď bych ho chtěla mít v rukoua mít zase proč věřit.
Halelujah!
Slyšíš. To si dva ďábli hrajou na pískovišti - a zvuk letí vzduchem,poprvé je zas naposled,kontrabas rozezní moje struny,dívám se na hodinky a myšlenek je tak moc. Odvaň mě na chvíli,jen pro teď, halelujah.
Motýlí křídla
Motýlí křídlapůlnočního sněnípočkám půl rokuaž za setměnípřijdou se podívat(čekaj na spoždění)abych jim mohla dát s úsměvem sbohem.
Loutka pro moje představy
Přemýšlím, jestli nejsi jen loutka pro moje představytřeba je mi úplně jedno, kdo tam jea jen tak pro efekt jsem ti dala do ruky papír s tím co říkattaková ta patetická říkanka, "Jo, sejdeme se,. "ALE. (Bohudík) neposloucháš pokynya děláš všechno tak jak bys chtěl i kdybych tu nebylaa za to máš body navíc.
Dekadenci nech za rohem
Ty jsi tak chytrej a roztomile nepřístupnejmáš mozek tam kde ho mít máš a co srdce. Kašli na chvíli na hemisféry(nebo spíš na tu levou)nech si zase brečetkašli na mejly od starší kámoškya dekadenci nech za rohem.
Na vlastní požádání
Těm, co chci věřit prostě musím dát kus ze sebe samétěm co chcí mít blízko musí vědět co tam ve mě jetouha se roztrhat (nebo bejt roztrhaná na vlastní požádání)poprosit o malou chvília jen co to bude pryč to transformovatjsem člověk, nebo se mi to jen zdá. nechám si vytvořit malou stránku všeho co je fajnale jen to nechat vejít,no pojď, jen pojď dála nenuť me věřit, že jsme zase špatně.
Tříštění skla?
Rozbijte všechna okna. jak brání šmouhamiv pohledu na nebe. Tak mlčte už. Vždyť krása zůstane krásná, dokud se o ní nemluví.
Běžím si sněním
Mám chuť si číst,nebo psát. Či ležet, za zvuků. klavírního doprovodusložím Ti sonátu z dechua škubání nohou. to si ve snu běžím pro lásku.
Krásný začátky...(jara?)
Noci konečně začínají trochu pozděja já mám ve vlasech jižní vítrpustím se svýho lanaco se mi pomalu ale jistě zarývá pod kůžizhrzených dlaní.
Pou'toví králíčci
Pouťoví králíčcico si je vystřílíš za pár kačekti hnijou v peřináchprotože už je odporný se k nim tulita usínatspolečně.
Na uzdě?
Právě jsi mi zvedl náladu, lásko - ale teď jdi zase spát.
Pseudolásko
nejsem si jistá, že zrovna tobě bych darovala svý další post coitumale je mi jasný,že bys tu byl až budu plakata ta chvíle přijdemalá zeměkoule na hnědým kobercia spousta hlíny do který zakopeme svý já. aspoň pro dnešek.
Němé tečky
Dokonalá rovnováha dušía potom cest a potom vody, ohňů, vášní, polibků. Tečky se probouzía říkají konečně co chtěly.
Bariéry
Postav si svět z bariéra vsaď se, že je stejně zbouráš sámzvlášť pokud jsou z plastucity tam nevydržía rozpustí ty hradbyjedna báseňnediv se,seš jen člověk.
Když se probudíš uprostřed noci
Po dnech suchaco vášně plný bylynadchází přechod z pouště do oázproč se pořád ptátproč se napínatmám jen malej dotazbyla jsem snad hluchá. volá mě, je tichá,malá nesmělá. chci ji.
Kalendářní rok 2007 a pár úsměvů
Ale právě proto jsem už podesátý zamilovanáv kalendářním roce 2007. Mezi prsty proplulo pár životůa ja se jen dívám někam nazpět,směju se jejich krásný naivitěa přemáhám ten pohyb očí,co je chce přivřítabych se mohla vrátit. Radši se podívám před sebe,není tam někdo. Ne, pořád jdu sama.
Šeptám ti
Pošeptám ti malý tajemnství beze slov,jen poslouchejnastav dlaň a přijmi mějako motýlí křídla dávaj slunci pár barev navíca lesknou se pro mraky, pro sebe, pro tebe měopařím tě žárema zastavím touhou - že prej paradox. Koukni okolo sebebílá není bílourudne na světlea bledne ve tměnazuj si život a jdizastav se jen na chvílitráva nechce abys ji pošlapalžaluje ostatním ve svým pláčiže ji někdo zlomil.
Invitace na téma radostnýho smutku...
Tak nějak nemám zájem se ti dívat do zad,poslouchat ti za dveřma a čekat,jestli neuslyším nějakou tvou myšlenkuAle stejně dělám, že poslouchám,přitom mlčíš jsem jen nezúčastněně zakomponovanádívám se na to představení,za který se fakt nepodepíšuon je totiž všude kde chci tebePřiprav se na střízlivý peklo-ráj.
Zachycení kocouřích drápků
Krásná něžná poezie skrývá se za branami tvých já
kousek si ukradnua uletím ti
máš v rukou neviditelnou tmu,hladíš mě. zachycenou na niti.
Zavaleni proudem energie
Chci tě za manžela. Svatbu v červených šatechv barvě saténu našich nocí,propletení mezi závěsy našich tužeb,taneční kroky bolesti ignorujema ležíme v objetí jen pro okamžik malé pravdy,nic nepočká,jen já a ty.
Neochutnáš, ...
Ty jsi tak krásná. ,mi možná šeptáš do očícucháš mi vlasy tím přílivem slovcitůa objevením,že čím víc toho řeknu,tím zkreslenější obraz mámzrcadlo ve kterým všechno vidímklesá s každou hláskouzase musím posunout stránku jako na psacím strojiperleť okolo očí blednezaměřuju přesne na střed(hlavně neminout cíl. )klikatá čára zdobí mi tvář (perletí. )už zasepořád se opakujua pořád neumím psátale co na tom.
Gardener
V kapse krabička nepoužitýchkondomův peněžence o třicet korun míňtrochu zruinovaný těloa na tváři pár utřených slz. Trhám kytky motorovou pilou(zatímco poslouchám tvoje vysvětlování, beze zájmu)a záhonky zalívám štěrkem(zatímco usínám s tím druhým) - Přece co kdyby se něco urodilo. Kategoricky proti,trochu se proliskata najet na další příběh krásného neznáma. Nic jednoduššího.
Věční ironici
Tak neberte, když nechcete,věční ironicismějete se světu,když si stavíte hradby okolo svého jákdo by mohl vyhrát víc než vy,jistí na svým území. A co expanze. A co jiní. Nepohoršení.
Pokušení
Maluju si dve malý smrtidávám dohromady poslední kusy štěstínaříkám si nad frontama na ulicíchkaždej kdo má zájem uvidí krevvyndávají revolvery na potkánía zmalujou xichty kdekomuBojovat se smrtí je malichernýzatím jen prorážím hradbu smutkua se zavřenýma očima a zaťatýma pěstmavyvíjím tlak a pomáhám ti nás z toho dostatje to otřesněco jako bomba vhozená na zalidněný městoa první tříska se mi zarývá pod kůži.
Pochodem vchod!
Bože, to tak bolí,prorůstáš mi do srdceale už s tím nic nenadělámje deset večera mě se chce spátKdybych teď byla s tebou,už jsem dávno pryča ty bys nepochopil, proč jsem utekla,a zmateně bys počítal kolik spárů máš pod nohamaa kolik lidí okolochodí bez zájmu. Mám se zamilovat. Pozdě, otázka položenaspolečně se základním kamenem. a byť jsem unavená,snít nechci, bylo by to zas jen"Melancholie, pochodem vchod.
Ztracený zmožený II.
Krásně mě bodají Tvé žalostné očiodmítám sluncechci je vidět zase se smátstříbrozlatou platinou se na chvíli zase odítjen to je můj plášťTy do mě vidíš a nemusím nic říkatztracený zmoženýschází dolů chody z metaforických mrakůlidi nejsou mrzutí pro minulostale pro potenciální šanci něco změnit.
Stockholmskej syndrom
Musím už skončit s tímhle dualistickým vnímánímpřesvědčování nestačínavíc každej má svojea já vždycky naberu sil až jsem v koncíchVy dva, oheň a voda západy na východěchodíte okolo měa já lítám jsem jak na ruským kole - když mě to vyhodí nahoru,už abych se chystala zpátky (na něm prostě směrnice nenajdu)A proč se taky smátzaplítám vás k jednomu cítím - druhýho vidím. stockholmskej syndrom asi fakt funguje.
Upravuj, breč, lítej, hýbej, usmívej... cokoliv!
Odhoď rozum a žij. Ne nadarmo se mysl řadí mrakůmto pak neprostoupí ten pravej životsluníčko svítí ale nehřejea to nám nestačískoč z konvencí někam k soběa poznej seroztrhej to na kousíčkynepotřebuješ se jen omezovat. Dívej se do ohně,tanči,zívej,objímej a lež. jen, prosím tě, človeče - dělej už co chceš.
Zimní léto
A proč by právě dneska nemohlo být léto -mám šílenou chuť vzít cigároa vylézt s právě umytýma, mokrýma vlasama ven,někam sednouta sledovat. hvězdy velkoměstaneustále se pohybující v kontrastu s oblohou,kde všechno stojí už tisíce let(i když jen z našeho pohledu, někdy je to větší peklo než všechno tady u nás);naslouchat. šumu lidí, milenců, psůa ťukajícím sklenkám;nasávat. tu atmosféru nedělního podvečera,kdy se ti, sakra nechce spát,protože ses právě zamiloval.
Konečně pořádný post coitum
Proč na chvíli nebýt normální ženskácejtit pořádný post coituma poddat se smutku. co na tom, klidně mě nech být,já se nezblázním. Jen mě dopaluje lidská blbost(tříska v oku bratra a trám ve svém mít)proč se pořád dohadovat. Nech mě,nestojím o objetíco na tom, že od někoho jako ty,nejdřív ošéfuj sebe, pak kontroluj mě.
Snažím se uslyšet...
A zase jsem v tom dlouho nevydržela(11 minut, tak dlouho prej trvá soulož. )utíkáma snažím se už po několikátéze sebe smýt tu všechnu špínu včerejškůje to totiž na můj vkus trochu moc krátkýa ty miliony kapek mě pohřbívajco na tom, být inteligentní a vnímavá,kdo toho moc ví, nedokáže žít normálněto pak zanikají géniové(a je to melancholický)Prádelní šňůra jako notová osnovahraje mi nad hlavou - připomíná mi sebe - ani začátek, ani konec,repetice. Ani náhodou. Hlavně není slyšet melodie, výraz a podání.
Tak se snaž!
Všechno už prej lidi vívšechno už tu znajíkaždej si jen naříká(. )- to není člověk,to je lidstvo,co všechno dávno zná. Jenže chlácholit se myšlenkou"vždyť zítra by bylo líp" už mě nebaví. To žes viděl vícekrátstejný ženy v jinejch tělech mě popravdě už nezajímá.
Kam to jdete, mladý pane?
Tak nějak lehce sevřený hrdlošpatně se dýcháv břiše spousta vzrušeníchce to venale stejně,život si nevybírákam to zase jdete, mladý pane. A komu zvoní hranajen tak nepřijde ale přesto se z pár malých hltůčlověk může opít.
Král psanec
Jen nech zase cítít krále šaškemať si to taky zkusí, žejoať mu ujížděj šalinya ženský se neotáčej na pískání. Nech ho ztrapnituprostřed davua pak ho ještě vydus,nech ho stát, červená se, lidi si to vychutnají. Ať konečně vyhraje dav, ne pořád jednotlivec. Diktátor.
Moc rychlej plamen
Pro psaní ti cosi chybía zažils toho tak moc. Máš pocit, že plamen vyhasíná. Nebo jen hořel špatným plamenem.
Někdy je i to hodně málo
nestačíúroky naskakujoua ty chceš taky někamale kam.
Nenafotíme se dneska?
Poď, vezmem foťák a nafotíme se samouspouští. Nastavíme focení po 15ti vteřinách a každá další bude minutou slávy. Každá fotka bude jiná. Každá fotka bude svá a bude znamenat okamžik zapsanej na ten malej divnej přístroj.
Med lepí, a taky - ....
Vykračuju sia jdu u dělat chybuale vímže věci,tak jak jdoudenodenněkaždodennějsou pomalý jakjak med. A lepí taky. Holčičko, to nevim. Snad budou,zas jak posledně - to v pět ráno zazvonil budíka já tě šla budit.
10 let
On: "Slečno, vy stále hledáte,. " Ona: "Nene," zarazím se a dívám se do jeho očí, snažím se nepochytit ani kousek jeho samotného a zírám do prázdna na tu krásnou žlutou zeď za ním. Ona: Sakra, soustřeď se. Jo, už to jde.
Snad jednou
Snad jednou až nebudu se báta překročím hranice všehozačnu s životem v rukou psáta světlem v očíchdeštěm za závojiuvidím tu krajinutu lásku(život)co nezabolínikdy víca proč by takyvždyť slzy už budou pod nohama(nebo je básník všechny vypil)a pochopí co z toho . pak zbydou jen úsměvynebo taky vůbec nica minutase proplíží zase o hodinu blíž.
Malí bílí mráčkovatí medvídci
Dobrou noc,ja jdu spát jdu se polštářkem svým hřát někde nahoře tam kde hoří a snění nepropustí leží nebe a na němspousta plyšových medvídků. pak dopovím tipohádku, jen jdi si lehnout, poznáš sám.
Vzduch měl tak trochu vlhkej podtón
Vzduch měl tak trochu vlhkej podtóna ptáci byli tichoMyslíš, že vidím přes modřtmavýho nebevzdálený galaxie. Ne,mě jen stačí vědět, že tam jsou. A ty seš trochu podobnej,jen si nejsem jistá,že umíš ještě zpívat. Jen tak, ráno,protože se probudíš.
Sbohem
Bojím se, že s tebou nikdy nebudu moct zůstat ale mám pocit, že v tom nejsi sám bude vás víc, vás několik v řadě Víš, já se k nim chci dostat a i když tě miluju jako sem milovala ty předtím a budu ty potom budu muset utéct je to jak myšlenka sebevraha nebo mouchy vona neví, proč útočí a já v tobě mám malý velký světlo ale celej svět je tak studenej potřebuju ho rozehřát a rozehrát padnout si s ním do noty já se k nim chci dostat jsou moje pochodně co neplanou ty už seš za vodou o tebe se ani nebojim Pro mě byli vždycky přitažliví ti v depkách ti, co je měli jen jednou za čas, ale pořádně a sami ti co mi nepláčou jen o tom povídaj Chápeš. ale ty tohle už máš všechno máš ty hoříš nemám tu co dělat.
Na vášeň už je pozdě
na vášeň už je pozděkoukám se do nebea říkám ti v myšlenkáchnač v tuhle hodinuzabývat se věcma dávno včerejšímavždyť mladí už spía krásní už nemůžou.
Nasekám zas pár chyb
Pojď a zpracuj mě jako materiál na pásové výrobě nasekám zas pár chyb píšu život se zavřenýma očima pojď a napij se, zavři a pošli mě dál strav mě zbav mě a nech si rozkoš nasekám zas pár chyb vrátím se pak otevřu oči odholáním, uvidím ty tvé a dám si pár facek.
Země nikoho
Vítr válzávěsy tančilymožná se i zableskloale co na tomdávám od toho ruce pryč jak křižácký výpravyvpalují se mi do mysli ty ztracený okamžikya víra se znovu probouzídávám od toho rucepryča lampa zhasíná jako minulou nocvstávám je to težký nohy mi cosi táhne dolů abych nemohla udělat ani jeden krok ale já začínám znovu viděta to mi stačízítra nebo za rokuvidím Zemi nikohoco mi připadala tak vzdálená.
Chci ji znát!
Nikdy s nikým nepocítím stejný vibraceněkdy třeba žádnýa to se pak zamyslím -jakto. Možná si odpovímněčím pravděpodobným. Nebo že otázek je spoustaa na některý se nikdy nedozvíš odpověď. Chci ji znáta proto je lepší lhát.
Ledová královna
Odsouzená k propastemmůžu si za to samaSečteno a podtrženocelkem žádná výhrajen dobrej pocitněkde vzaduani ten mi nikdo nevezmestejně jako tebeale radši potkat zlodějenež se nechat zabít a neutéctkdyž tak blízko je nebeMožná že jsem krutáa ledováúkosem tě sledujua chci vidět vícŽe ledy taji. Chm, to fakt ne,A ještě mockrát řeknu"lásko,"a podlomí se mi kolenaale teď je má rolejasnákrásnáLedová královna.
Králové
Mám chu't vás všechny zmásta opítpak si z vás vylít tu vládu a mocnechat proudit vaše těla po těch našichaby to vypadalokdovíjací nejste královéa že máte všechno pod kontrolouv hlave máte spoustu alkoholua zítřkůsami sebeale jen krk tím vším hýbe.
Ne/Cítím?
zní mi v hlavě všechny ty písničkyjako tehdy znělydo toho pár dalších vjemůa rozmazané "kolem" nedívám se zpřímajen přivírám realitucítím kůži na kůživím že jedu celkem nebezpečnou jízduale je to dál než ta celá co má hranicetahle žádný nemáa proto se cítím ztraceně.
Clashes to ashes
Chtěla bych pokecatale vždy budu vědět,že s tebou to bude tak trochu pózamožná o pár let navíca pár úhlů pohledu zbytečnědívajících se na mě skrz očimít tak svobodu,které můžu věřit plněa mít tak sevřenou pěstjak sama sobě dovolímclashes to ashesmít tak rozhledumocněn svobodoua zaťatou pěstí tak jak můžu a chcimít rozhled co tě nezabije hned za rohem.