Písmák Stíny 1.1
Probudil jsem se. Nechápal jsem ani kdo jsem (či snad co) jsem, jaký je rok, kde to jsem. Jen jsem nějakým způsobem zjistil, že jsem naživu. Instinktivně jsem se podíval na svou pravou ruku, kde byly mé hodinky.
Stíny 1.2
Noha vypadala celkem obstojně. Sice měla zase barvu jako obloha před bouřkou, ale lepší barvu jsem si momentálně nemohl přát. Musel jsem najít vodu. Za jakoukoliv cenu.
Stíny 1.3
Nejprve jsem se vydal do skříně, která stála po mé pravé ruce, hned v zádveří. Byla tam spousta oblečení roztodivných velikostí, barev a vzorů. Kalhoty, košile, trička, ba dokonce i šály, čepice, rukavice, pár klobouků. Nic mne tam příliš neoslovilo, byl jsem do jisté míry se svým ošacením spokojen.
Stíny 2.1
Probral jsem se… Tohle probuzení není to, které byste si přáli po krásném večeru stráveném jakkoliv. Tohle nebylo ráno naplněné překvapující snídaní do postele, horkou kávou a vůní čerstvých rohlíků, které, křupajíc ve vašich ústech a roznášejíc nádhernou plnou chuť do vašich úst a posléze celého těla, přinášejí jakousi rohlíkovou životodárnou energii, po které prahnete jako kaktusy po dvacetiletém období sucha. Tohle nebylo ráno, na které byste dlouho vzpomínali se slovy „Ach, kdeže ty loňské sněhy jsou“. To opravdu ne…
Toto ráno bylo něčím jiné.
12.11.09
S báglem těžkým jako kráva Pohltí Tě bitvy vřava Nad hlavou letí kulek roj To není život - to je boj.
25.10.09
Přej si něco, padá družice Letěla z daleka, letěla z Měsíce Vůbec ji nebere, že jsou dole lidi Prostě padá, nadělá dole díry Díry do země, díry do lidí Těžko uhne se, kam padá - nevidí Přej si něco, padá hlavice Letí z daleka, letí měsíce Vůbec ji nebere, že jsou dole lidi Radiace nadělá dole divy.
1.1
Probudil jsem se. Nechápal jsem ani kdo jsem (či snad co) jsem, jaký je rok, kde to jsem. Jen jsem nějakým způsobem zjistil, že jsem naživu. Instinktivně jsem se podíval na svou pravou ruku, kde byly mé hodinky.
Procházka
Jdu si dnes takhle procházkou,kterou procházel sem s láskouTamty časy už dávno minulyjsem zase v oddělení pro nulyJdu si dnes takhle alejílavičky se tam válejíVálejí se tam na zemibyly tam někým zhozenyNěkdo měl na svět zlosta neřekl mysli dost. Kopla do lavičky natvrdonevadí , že ho to boleloAlej z padlých lavičekke kopu do ní jen krůčekPodzimní listí dobrého nevěstínicPodzimní listízpůsobí zánětyplic.
Tak už sem zase zpátky
Tak už sem zase zpátkytakový, jako byl sem dřívHlava má kouká z oprátkyz pusy zápach tekutých slivTak už sem zase zpátkyten já, básnik liduJá, dřív neměl rád hrátkyteď nedočkám se kliduTak už sem zase zpátkyvevnitř těla vře mi krevZobák, ten mam kratkya podemnou hromada dřevDřevo stačí podpálitžidli stačí podtrhnoutbřitvu stačí uchopita život svůj. jen přeškrtnout.
Školní nálada
Tak zase dneska ve školemyšlenky mé stojí na voděNa vodě kalné jak blátoze zad trčí mi dlátoVe většině dnešních hodinv té kalné vodě se brodímVodo, vodo, rychle teča z mého srdce trčí mečVe škole dnes, o přestávcepřemýšlel sem o poptávceO poptávce po svém masev hlavě mám tu dýku zasePo cestě domů, za bouřemlhu není vidět přes kouřeVšude kouř a všude dým"Kam s ním, kámo, kam jen s ním. "Odvezte mě někam dál,kde už budu zase sámSám od všech, všemi opuštěnzemí kyprou potěšen.
Básník lidu
Básník lidu, toulá se krajem,kde lišky dávají dobrou noc. Moudrost slov - největším daremslunce svit pro něj znamená moc. Prošel skoro celý světa nikde nenašel klid. Začal svět nenáviděta s ním i celý lid.
Čekání
Čekám, stále čekám,jak v čekárně na doktora. Čekám, já čekámaž klesne tahle velká hora. Čekám a čekáma tahle hora nepadá. Vypadá, že jenom rostenebo mi tak připadá.
Poslední...
Poslední zvoněníZvonění hranyZámky se otvírajOtvíraj brányPoslední mohykánPoslední mužPořád jen podnikámA hledám nůžPoslední větaPoslední klapkaPoslední metaPoslední kapka. Poslední nádechPoslední výdechPoslední vzdechKonečně zdech.
Válka
Všichni jdou do válkys jediným cílem"Rozstřílet baráky,svobodu lidem. "Joo, tohle řikajtihleti lidi,co za stoly sedaja sami se bojí. Bojej se tam jít,bojej se pušku vzít,bojej se hodit kamenema mazat se krví. Bojej se všechno opustit.
Pívo
Nepiju, ni nechlastám,že byste byli rádi,kdybych já, jak ostatní,po pivech se rozparádil. Já to snad zapotřebí nemám. už jenom kvůli těm cenám.
Noční obloha
Pro nikoho nejsem domapro nikoho nejsem sámMoje Hvězda zhasla, spadlajá jak Měsíc ubývámNa obloze jedna srážkastíhá druhou, je to takSlunce svítí. Vždyť je to fraška. Překryje ho každý mrak. Nic se nezdá být jak kdysiCo, kde, kdy, jak, proč a načMoje srdce hryžou krysya můj chleba solí pláč.
Šaty
Plesové šaty Ti sluší vždya nemusíš myslet hned na vraždy. Popelka taky hned nestřílíslávy se dočkala svou pílíPomalu rozslouskla oříšekoblékla šaty, shodila kožíšekA pak ji věrný voříšekodnesl na ten bálNa bále živo bylopo alkoholu v koutě se bliloExtázi prodával pan králzvyšoval finanční kapitál. Povzbuzen nápojem medovýmzačal si píchati heroinA tak je země bez králehlavně, že se tančí na bále.
Tik času
Tik takčas jde dálTik takkdo tu stálTik takvšechny sníTik takv prach obrátíTik takžádný spěchTy tak. Nejsi zběh. Jen jsi odešelpřed potleskem.
Zříkám se práva na lásku
Zříkám se práva na láskuUž vím, že ji mít nemohuMám větrem ošlehanou maskuJak bárka stojící na břehuZříkám se práva na láskuA chci odjet hned pryčJak oběšenec na provázkuMé srdce rychle zničZříkám se práva na láskuOdvaha či zbabělost. Já nestojím o milostChci zapomenout minulostZříkám se práva na láskuPrávě jsem ztratil TebeTy dírky na opaskuMají jedna druhou, sebeZříkám se práva na láskuA na strom ten pásek věšímDůkladně hruď si prohmatámSrdce tam najdu stěžíSrdce trhám si z hrudníkuNetřeba hudby zněléOběšené visí na stromkuSrdce mé, zkamenělé.
Balada alkoholika
BALADA ALKOHOLIKA Slyším to, co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši. Však já chodím po špičkách, jen po bílých myšičkách. Bílé myšky vidím často nejprv jednu, potom dvě sto, pak to zase odezní když mě zase zprovozní Zprovozní mě v činný stav po mě už moc je otrav Otrav už moc přežil sem Chlastat dál nebojím se Nebojím se chlastati Bojím však jen přestati Přestati se svým přítelem choditi stále dále světem Přítel můj - lahvička sedí se mnou na lavička Sedíme vedle sebe Na zádech mě pomalu zebe Zebe zebe mě zima Z rádia hraje Zíma a já se vracím do svého mládí hele, támhle někdo kádí.
Rozmarné jaro
Rozmarné jaroTento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným. U Karlovýho vara rusové střetli se s pocestným Česky se zeptali: "Kadě ideš člověčě. " On řek, že do Čech "To máš daleko, až v Rus, pěščě. ".
Rozloučení s posluchači
Jdu si lehnout v postel svůj je tam teplo, mám tam hnůj. Že je to nehygienické. Nebojte, umyji si předtím ruce.
Co bych všechno napsat chtěl...
Co bych všechno napsat chtělCo bych všechno napsat chtělTo má slova nevypovíCo bych všechno říci chtělTo vám každý trotl povíKaždý trotl poví vám"Hanes. Jó, ten žije sámSamotář je, pesimistaVelký dům mám, hodně místaJe to divnej člověkze všeho má sranduTlemil se jak debilkdyž si zlomil nohuPořád do všech rejeTakže ať se nedivíAž mu někdo vezme hlavuPak jí vhodí v obilí. Co bych všecko říci chtělTo má slova nevypovíCo bych všecko napsat chtělTo vám moje ego povíPravda, pravda, žiju sámSpolečnost já nevnímámPesimista. Optimista.
Sládek
Velké, širé, rodné lány
Velké, širé, rodné lányJak jste krásně zapráskányOd souvratě ku souvratiŽe vás slunko nezatratí.
Vlavé žito jako břehyKvětná luka. Plná plevy. Na úhoru, v ropném bahněOctli jsme se na dně, na dně.
Protivládní agitka
Pozdě Bycha honit
Pozdě bycha honitV paměti teď lovitHonit tuhé myšlenkyVedle spící myš-Lenky.
Pozdě bycha honitPo termínu volitVolit jiné **** našeDostati se z husté kaše.
Pozdě bycha honitPracháče odchytitUž se směje na ostrovechPolicie zase má pech. .
Když se hroutí svět
Když se hroutí světKdyž se hroutí svět,zazní fanfár krásný hlas,že těm, co sem se pod nohy pletkonečně vyroste klas. Když se hroutí světstěny domu bortí se. Oči zavírám, nevidím květ. Že já tak dlouho vydržel mlet.