Písmák bedny
BEDNY…hluk a spousta bláta nebo prachu
BEDNY…robotičtí lidé ve víru trhavých pohybů
BEDNY…a obloha bez mráčku
BEDNY…
Babylon
madamoiselle désire. un petit tasse de café…
já sradostí vyhovím všem vašim tajným přáním
jsem princ, jsem nomád, sekám hlavy sedmihlavým saním
a pěstuji marihuanu
FIALKY
jednoho dne zrána
stáli jsme ve stanici metra – já a pán
tehdy usnul, místo aby mě miloval
(to se stává. )
a tak chodím po městě a na každého dělám ramena
vobchodě snáhradními díly koupené
každý den jsou užitečné, ne že ne
po nocích je laskám než jdu spát
kolik mě jen stály, těžko počítat
O PIVU...a tak
kdosi mi připlácl křídla pivním táckem ke stolu
zmrzačil mou romantickou duši
sedí dědci…jeden,dva, tři, všichni stejně hluší
pivní pěna malebná
ženy značky Evita
vážené dámy, vážení páni
přistupte blíže, máme tady zázrak století
ženy čarokrásné, milenky i matky od dětí
univerzální dámy
kyblíčky za postelí
má zvrhlá, krásná Lorelaine
se zálibou vmladých chlapcích
ach Lorelaine
postávajíc vzimě u putyky
utopisticky laděná Vladěna
po ránu uvidím rastamana
jak tiše sedí u mé postele a kouří dýmku míru
zatváří se vesele
uvaří čaj a podá chleba s kouskem tvarohu
houpací kůň
představte si houpacího koně
jenž se hlavou strašidelnou stále kýve kvám
houpy-houp na černých obručích
řehtá vdětském pokojíku sám
panenka porcelánová
vnažehlených šatech
dívka zporcelánu, panenka pro radost dítek
šaty má utkané zčervených nitek
brzy večer chodí spát a probouzí se kránu
zrádné květináče
dva květináče spadly zbalkonu
na hlavy nic netušících chodců
placatá buřinka ležící bezmocně
vedle páru bílých podvazků
volání dětí
neznáme skoro nic
jenom tvar svýho dvora
spohledem do ulic
hrajem si na doktora
Vinohrady
procházím se zimou po parku
kolem noční Vinohrady
ty jediné jsou svědky
ty jediné zažily
v den kdy umřela mi máma...
vden kdy umřela mi máma
stál jsem na nádraží velkoměsta
vlaky jely zPrahy do neznáma
grafitem a lihem popsaný
pro klauna z předměstí Prahy
odjeli jsme jak dva cizí lidi
každej jiným vlakoplánem zjiný stanice
obejmul jsi mě jen jednou, za to tě nenávidím
za projížďku na trase směr Praha – Bohnice
O PŘEŽÍVÁNÍ
…. ztečí vpřed
a nevidět
jak ploužíme se světem
že jsme pro smích dospělým
karlínská romance
je letní večer a my na chodníku stojící
oba máme strach a trochu opici
okatě plácám, já nechci spát venku
třeba máš kus místa pro milenku
jarní tání
koleje pálí
a my se smáli
po kytkách šlapali
nadšeně hltali
byl jeden muž
byl jeden muž, vmládí celkem oblíbený
měl za svůj život jen dvě dcery a dvě ženy
jak časem zestárnul a prořídly mu vlasy
kosti nejsou to co byly i žaludek se hlásí
Anna je zanedbaná
už jako malá stála s nožem vkuchyni
štěstí, zlost i bolest, vinní, nevinní
nízká, mrzká, přebytečná
jedenáctiletá slečna