Písmák Full moon
Už od rána byl nervózní. Vlastně už včera večer. Měl zatažené závěsy i rolety, aby se nemusel dívat ven, ale měsíční světlo přesto viděl…a nebo si možná jenom představoval, že ho vidí. Ale stejně cítil nepříjemné mrazení v zádech; strach.
To už se nedozví
Neměla na něj tehdy ani trochu náladu. Svých starostí plnou hlavu, po ostré hádce s fotrem, po vyhazovu od zkoušky, po nekonečné cestě domů rozpáleným letním městem. Ani si ještě nestihla dát sprchu, zrovna si sundávala tričko… Zvonek. Hodila triko zase na sebe.
Ramischia
Seděl sám v pokoji, světlé dlouhé vlasy mu překrývaly tvář. „Michale…. “ Ani se nepohnul. Tichá hudba se nesla pokojem.
Nad propastí
Kluk. Tak třináct, možná čtrnáct let, tmavovlasý, v černé mikině. Hubené zmrzlé ruce se pevně drží studeného zábradlí. Celý se třese zimou.