Nezbytně nutná naivita
Nezbytně nutná naivita
aneb
Protřele povědomý příběh Davida
~~~
Fascinace zjevně známým
Šli spolu temnou ulicí, bok po boku. Ona mlčela, on plýtval slovy, neměl rád ticho. Trochu mu chyběl tělesný kontakt, ale chytit jí za ruku se bál. Už dřív jí nabídnul rámě, ale ona dál držela v ruce kabelku.
Partnerka (c)
Přiběhl domů s novinami vruce a málem přitom rozrazil dveře. Utíkal dva bloky, už od automatu na denní tisk. Nečekal nic nového, proto ostatně zprávy nesledoval, takže když ho robot oslovil, téměř se lekl: „Dobrý den, pane, nechcete si koupit noviny. Jste ženatý, nebo máte Partnerku.
Labutí teorie - poznej svého nepřítele
Rád bych vás varoval před nepřítelem, kterému musíme v těchto nelehkých dobách čelit. Nepřítelem, který nikdy nejedná samostatně: naštvěte jednoho, a napadnou vás všechny. Není přitom ani nutné dávat důvod k naštvání té první. Nerad bych byl, aby je někdo podcenil.
Pokus
Ve vězení se nedá dělat téměř nic. Samozřejmě kromě chození dokola, ležení na tvrdé dřevěné posteli a pokřikování na ostatní vězně. Po obvodu cely už byla vyšlapaná cestička, od palandy mě bolely lopatky a hlasivky jsem měl doslova ošoupané. Není vězení jako vězení: existuje vězení kvůli dluhu, vězení za krádež, vězení za vraždu.
Vyprávěč
„Probudil jsem se vmalé, mně neznámé místnosti. Vdáli se rozléhaly údery kovu na kámen; nedaleko bylo slyšet křik vneznámém, chraplavém jazyce. Zaposlouchal jsem se: to už jsem někde slyšel. Jenom nevím kde.