Partnerka (c)

Přiběhl domů s novinami v ruce a málem přitom rozrazil dveře. Utíkal dva bloky, už od automatu na denní tisk. Nečekal nic nového, proto ostatně zprávy nesledoval, takže když ho robot oslovil, téměř se lekl: „Dobrý den, pane, nechcete si koupit noviny? Jste ženatý, nebo máte Partnerku?“ Zaujalo ho to – samozřejmě, že byl svobodný, ale automaty se na podobné věci většinou neptají. „Tak to vám gratuluji, pane. Nekoupíte si jeden výtisk?“

Zarazilo ho datum: 12. března 2088: to doopravdy už tři dny nevytáhl paty z domu? Ztratil přehled o čase. Nezdržoval se čtením komentářů, jen rychle přelétl nadpisy článků: Vláda Spojených Americko-Asijských států rozhodla … zrušení zákazu, který přetrvával už od padesátých let … konzervativci považují mezidruhové spojení za konec tradičních morálních hodnot … rozvrat tradiční instituce manželství … Zatajil se mu dech: na tohle čekal už několik let.

Přemýšlel, jestli jí má něco koupit. Pravda, k dárkům nechovala vřelý vztah… koneckonců, i když si to po dlouhotrvajícím soužití přiznával jen těžko, přívětivost a neutuchající lásku měla doslova v popisu práce, čert vem dárky. Nicméně mu připadalo vhodné, staromilské a romantické přinést s sebou nějakou symbolickou drobnost. Vybral levnou napodobeninu bonboniéry, nechtělo se mu vymýšlet nic originálního.

Čekala na něj u dveří, jako vždy: měl to tak nejradši. Přivítala ho několika slovy, které ani nevnímal, jen ji chytl za ruku a táhl do pokoje. Posadil ji proti sobě na pohovku a snažil se jí vysvětlit, co se změnilo: „Konečně můžeme náš vztah oficiálně potvrdit! Budeme manželé! Povolili nám svatbu, vezmeme se zítra, co si o tom myslíš?“ Nezareagovala, s podobnou situací se ještě nesetkala. Kdysi dávno ho absence fantazie a invence z její strany štvala, dnes to už nevnímal. Pokračoval v dalším žvatlání, dokud si nevšiml, že má zavřené oči. Poslední dobou se to stávalo častěji, téměř jakoby se jí vybíjely baterie. Zkusí jí pořídit nějaké pilulky nebo tak něco. Zvedl ji, posadil do jejího křesla a odešel obvolat pár známých.

Když se probudil, stála vedle něho a čekala, co se bude dít dál. Řekl by si o nějaké jídlo, ale ještě pořád neuměla obsluhovat syntetizér, takže si raději počká a připraví něco později sám. Nechal si namasírovat záda a uvažoval, co by asi teď měl udělat. Dostal se do situace, ve které žádný muž nebyl přinejmenším třicet let: je zasnoubený! Poslední sňatky tohoto typu se konaly ještě před zákazem – pokud věděl, nezůstal na světě ani jeden žijící pár, a z těch nekompletních nebyl (logicky) ani jeden vdovec. Obrátil se k ní a nechal ji posadit se.

„Co na to říkáš? Chci znát tvůj názor.“ Odpověď neposlouchal. Zazněla jedna ze zhruba pětiset frází, které všechny znal, koneckonců je sám vybral. Byla to jedna z prvních věcí, které s Partnerkou udělal. Pečlivě vyřadil všechny konverzační obraty, kde se vyskytovalo slovo „přátelství“ nebo „kamarád“, neměl je ze ženských úst rád. Smazal i některé další, které se mu nezamlouvaly, čímž se dostal do řádu stovek. Ze začátku mu to připadalo dostatečné, ale když je znal všechny nazpaměť, vnímal je jen jako zvukovou kulisu.

Když spolu později leželi v posteli, pohladil ji po mírně nesouměrné tváři: byl rád, že si vybral právě ji. V obchodě vypadala jedna jako druhá. Poslušně, podle programu, se k němu přitulila. Odmítl ji s tím, že ho bolí hlava a nemá náladu. Raději se zvedl a šel si pořádně přečíst dotyčný článek, nerad by se zamotal do právnických kliček.

Naštěstí, mluvil jasně: Počínaje dnešním dnem, Vláda Spojených Americko-Asijských států rozhodla o vydání vyhlášky o zrušení zákazu, který přetrvával už od padesátých let. Tímto jsou s definitivní platností a bezpodmínečně povoleny jakékoliv vztahy a styky lidí s androidy a jinými, člověku podobnými roboty, a to včetně manželství. Usmál se.

Když si lehal zpátky do postele, odpojil ji od proudu vypínačem na zadní straně krku. Elektřina je čím dál tím dražší, za chvíli by neměl Partnerku za co splácet. Nemohli by mu vzít jeho Lásku, nepřenesl by to přes srdce.

Usínal s úsměvem na tváři: zítra se žení.