Písmák Kočka a myš
Pod stolemjedla kočka s myšíPřišel pesjeho pán tam byla vyls nímKočka a myš uteklaa mně po nichzbyla prázdná miska .
Smrt
Luna ční vysoko nad obzorempaprsky zemi hladíproč tak jak ona, má milá,nemůžeme být stále mladí.
Protože tak to dáno jestna světě šíroširémtak jako ráno rodíme setak kvečeru náhle hynem.
Čtyři-lístky
Čtyři lístky zelené rostlinky. Mohou snad přinést štěstí. Mohou naše bledé dušeodradit od neřestí.
Mohou dokázat nemožnéa spasit naši víru.
Nemusí...
Moře nemusí být vždy jen slanéa sladké nemusí být sladké vždy. Řeči mohou být i víc než planésliby, mohou hory přenášeta rozpouštět ledové kry.
Slunce nemusí vždy nutně spálit,může i hřát, něžně se dotýkat. A vítr může i víc než chladit,může jemně vát a do vlasůdivokých vplétat jemné nitky snů.
Smutný básník
Když smutek den mi ničía nemám proč se smátšeptám si: sám sebe já mám rád.
Aspoň někdo. duší linouslova teskná, slova tklivápři nichž srdce mé mne pobolívá.
Začátky jsou leckdy těžké
Zakňučela. Bolelo to stále víc: proč jen byla tak pošetilá. Stulila se v zákrytu pod obrovským dubem, zaklonila hlavu nazad a s usykáváním a s přimhouřenými víčky si začala lízat rozšklebenou ránu na stehně. Dráp jí zašel hluboko do masa, ale k jejímu štěstí nezasáhl šlachu.
Noha bez ruky není ničím
Lucii kanuly z průzračně modrých očí slzy, když klopýtala o pařezy, jakoby jí postavené do cesty. Slova jejího přítele – ne, bývalého přítele – jí zněla v uších jako sykot jedovatých hadů, kteří ji chtějí uštknout a usmrtit tekutinou, uschovanou v jejich vražedných ústních žlázách. Stromy natahovaly své větve jako chtivé ruce, lačné po dívčině smrti a chňapaly jí po plavých pramenech, které se jí odmotaly z dvou těžkých copů. Pálila ji levá tvář, jak na ni tvrdě dopadla jeho dlaň a zátylek, jak se praštila o stůl, když padala pod silou oné rány.
Maminka
Měla vždycky pravdu. Ať mne již napomínala, když jsem se cákal v blátě, ať mi již spílala, když jsem se neučil. vždy měla na paměti mou budoucnost. Mou budoucnost.
Zrcadlo
V zrcadle jsem spatřil její tvář. Byla pobledlá a oči byly unavené, jako by patřily nějaké stařeně. Rty měla pevně sevřené a koutky jí klesaly dolů. Musela za sebou mít pěkně perný den.