Písmák Dopis Tartarovi
Znám tu stráň
vedoucí k lesu
hlídanou
stárnoucí dívkou jabloní
Mé jarní město
Usrkávám čaj
a čtu si
Tvrdej chleba
abych se neposrala hrůzou
Napiš báseň
Ve schránce
z pohlednice moře
mokrým jazykem olizuje den
kdosi mi píše
Šeptem
Samota není
vždy máš v patách
pár macešek básní
noc k ránu vzala si šaty
Kaluže pod korunami stromů
Chtěla bych psát
běžet loukou
vlasy vhozené větru
a držet tak pevně volnost
Za vrátky
Půjdeme do kina
koupím ti eskymo
později Wenzla
a bude červen
Vodou jsi a vodou zůstaneš
Mnohdy před pádem
zavřu oči
abych spadla do básně
až na dno louky
Báseň pro kluka s borůvkovýma očima
Zatím co spíš
couráš se loukou pampelišek
vcházím do tvého snu
a hulákám bezohledně
Stojím tu s kytkou básně
Je to fajnová možnost
vzít pár Slov
a nasypat je
do barevného papíru Vánoc
Vítr ve vlasech
Stále ještě hnízdí
v korunách stromů
trochu cáknutý tónem houslí
Nad zahradou přeletěl anděl
Smutek
Jaká by to byla země
kdybych nemohla svobodně
si zvolit
zda věřit nebo nevěřit
Krajina chleba
Ve snu jsem si přála
napsat báseň jako pole
aby voněla chlebem
a rozhovorem na polní cestě
Táhle
Za plachtoví Slov
až do rána
podržela jsem báseň
chutnala po škvarkách
Pro chlapce klečícího před kamenem
A ještě TO krvácí
mezi osamocením a zrodem
kdy dlátem
silou i něhou
Laskám
Jak se rozevřela
bílá stehna knihy
. abych byl dokořán
vařím brambory ve slupce .
Za čím neběžet
Nechtěla bych sedět
na hromadě zahnívajících chaluh zásluh
a sčítat bývalé
i ty malé rybky nepatrné
Být či nebýt
Sedím na břehu
přizrzlá holka
do vlasů brečí mi déšť
Možná
Vtisknuto mezi řádky
Vtisknuto mezi řádky
Když odchází básník
kapačka slzí
' Jdi do hajzlu '
Zúrodňování
Zúrodňování
Ten den
tatínek hnojil pole
stoupla jsem si do hnoje
Ježíšek
JežíšekZůstala jsem viset ve Varechna nádražíhloupá holka bez přípojes láskou na padrťZřízenec vezl mrtvéhoocedulkovaného zajícea svázaný smrčektak pozděVystoupil ze stínus obličejem zmuchlané rolety' Pěkné Vánoce 'řekl unaveně' Seru na láskuna Vánocena štěstí 'řvala jsem do kolejištěa utírala si mokrou tvářdo rukávu maskáče' Ale hovnoza chvíliještě ti jede vlak 'cinkl zvonek hlasua zmizel jako by se zdál.
Když nemohu spát
Když nemohu spátPokecala jsem s Dianou di Primapak jsem si zula botyabych nerozšlapala stříbro Slovna louce tvých básní a zapomněla kde má má nocmeč bolestiJednu báseň jsem si obléklaabych tu nepostávalatak nazeOdcházím držet palceznám jednohoco na zbědované kobyle.
Žár
ŽárLežela jsem vedleláskyv nudličce pokojepro služkua vůbec nevěděla co si počítse spícím klukemse spícím městemJen k básni byloblízkojako k ohniv prosinciv Opičích horách.
Řeka
ŘekaChtěla jsem se státdítětem květinna louce vlčího bobutak modře kvetlodhodila jsem šatya smála se na bochník SlunceŘekatak štíhlá za Chebemsi přehrávala na prstech vlnkytarové sólo černýho chlápka.
Souhvězdí
SouhvězdíV parku mozkuobtisklou tvář krajinyLoket s břichatým náměstímdolu z kopce Dvorya pod nimi klínVarů KarlovýchRáno vstalo z mlhySlavkovna větrné pláni lágrze dřeva a slzStráně s podbělemKynšperk tulící se k OhřiJá a zatoulaný pesza svitu Měsíce objímáme ChebMariánkydlouhonohé dívky vonící podzimním listímza třicet stříbrnýchdo modrého z nebe halí si řiťpšeničné kštice vlajípodél páteře městaa soumrak tiše padána ten Boží kout.
Hold básníkovi
Hold básníkoviZdála se mi báseňs tváří Kafky s tváří Ortenaspleť chodeb civilizaceve staré ohněm zcela nestrávené stodolepozorují torzo antické sochy z cukruvoda jim smáčí bosé nohysocha koulí cukrové slzyS rostoucím časembáseň je sens tváří Kafky s tváří Ortenaspleť chodeb civilizaceve staré ohněm zcela nestrávené stodoleroubují steskem tělo restaurátoravoda jim smáčí bosé nohyPrvní ovoce sklidí až v jiném čase.
Doznívání léta
Doznívání létaDočetla jsem báseňNa Den smířenía šla umýt schodyosiřelávoda šplouchalaslunce svítilozase jsem vyrostlao vráskuo bílý vlasrána jsou chladnástromům padá listíVe dveřích stojí matkavlásky nad uchempřichycené vlásenkou'Uvařím ti kávuaž dovytřešholčičko 'řeknev očích ptačí křídlo něhymaličkáA po hedvábu je den.
Místo kam se ráda vracím
Místo kam se ráda vracímAž dneskdyž se otec procházív oblačném sadu jabloníaž dnesvedu s ním rozhovoryo jeho stromech v květuo jeho polio rodném domě proti kosteluA aby pohladil mámupo zádech.
Ars Poetica - tvůrčí psaní
Literární a výtvarné letní dílny Ars Poetica jsou pokusem ozachycení tiché všední poezie vjejich rozličných formách. Vkaždém člověku je ukryta schopnost vnímat a okoušet “chuť skutečnosti”, schopnost úžasu a němého okouzlení nitrem věcí idějů a tak ischopnost “porozumění” sobě a světu. Pokorné a vášnivé hledání oné tajuplné smysluplnosti všeho co nás obklopuje je velikým dobrodružstvím, které chceme společně prožívat.
Ktomu je člověku třeba jen jediné dispozice, otevřenosti, dopřát si času kspočinutí, kpohledu, kdotyku.
Krasohled
KrasohledDuši mám plnouspálených listůa nemohu se zastavitukotvit hladkřičím na sebe do zrcadla' Řekni mi co hledáš 'Chceš polaskat chlápkaa potom vyzvracet jeho jménochceš psátobnažená až na svalovinuČtu tvojí báseňa vidím tějak si to fičíšna zádech příbojové vlnyzítrapod polštář ti dámkrasohled.
Uzené bůček a řízek
Uzené bůček a řízekJsi chlapec který hledározepsanou báseňMluvím tak potichukdyž říkám'Zastav se až půjdeš kolem'Pod ořešák na bílý ubrus prostřuuzené bůček řízeka jablečný závin s kávouPak přečtu tio dívce co vypadájako moudrá irská kolieA bude trochu krápat.
Píši ti báseň
Píši ti báseň/ Haně /Smrt je loupeživá mrchaukradne přítelejen ticho zůstanea prázdná schránka na dopisyOblékám listopad dušedo barev básněNa břehu mořeje cukrárnas nedělí sedmkrát za týdentam překládá Jeseninaholka s úsměvemVedlejší židle je prázdnáabych stihla ještě napsatpár básní.
Hranice sil
Hranice silKřičím na senvrať mi mámuupekla by šátečky s tvarohemotevřela okno v kuchynia usmála se na růžico pro ní táta zasadildrobím slovau dveří koupelnyVrať mi mámujen na okamžik tenkýjako ztracený vlasdáme si vanilkovou zmrzlinua já budu vyprávět o mořico se vrací k bílé skáleA že kdyby zůstalav domě nad rybníkem místa je dosta já bych neklečela na chodběnohy podtržené steskem.
Návrat do dětství
Návrat do dětství Po vymalováníbyla přísně bílánikým nepoužívaná kuchyňnad hostincemjen pták ticha u stropua byla bez vůníVzala jsem rtěnkua na zeď namalovalačervený sníhDo školního slohujsem napsalaV naší kuchynicelý rok padáčervený sníh
Jaro raší a haraší
Jaro raší a harašíJe ránonasněžilo mi do fialekjako tenkráta bylo jarojen takové tušenémísty ještě ležel sníhnatrhala jsem pro maminkufialkyv sobotu ránou lesaza všechny chlápkyco zapomněli' Víš dítěnikdy jsem nedostalafialky k snídani 'řekla maminkapřikrčená za brejličkamavypadalajako kousek hedvábíz lepších časůTo byla snídaněMost přes rozbouřené vodyrakvičky se šlehačkoufialky a káva.
Kolotoč
KolotočJako malájezdila jsem na konibyl kolotočovýgrošák to byla věřila jsemže až kolotoč zastavíbudeJindy a JindeKdybych se svezladnesvystoupila bychTenkrát.
Docela malá báseň pro pátečního chlapce spěchajícího městem
Docela malá báseň pro pátečního chlapcespěchajícího městemTys byl strompůvabný akát s tichou krásoukvětůjá déšť prosakující tváříhluboko ke kořenůmTys byl oknojá bělásek na křišťálusklajednoho dne bychom odletělido modré krajinykam vedešAle nyní jsiširokonáručnáhebkosrstá oblohaa já zasněnámalá hvězdasedím ti ve tvářiabych zdobila.
Na cestě
Na cestěMožná že jsemstarásentimentální dojnices obrovskou spotřebou něhya známek s kohoutemna zahradě osahávám kouleořechůČasto snímcestubáseňrohlík s máslemčtukolem druhé ranníKovandu Zběsiléhosochaře poeziepíšejako by oral milované poleA kdybych si mohla ještě přátchtěla bych zažít pár básnícestus Boleškou VečerníPrahouna kolečkách smíchua pokleknout v leseza ChebemNež za dveřmi tišezuje si galoše ucouraná matkaSmrt.
Návraty
NávratySněníó sněnípeřino z pírek labutíkrajino chlapečků a děvčátekhousliček a copánkůtatínků s velkou dlanía maminek Maminky jsou zcela modrétolik podobné stromům v květubabičky u pohádek a u šouletuděda vnuka stromy učí sázetSněníó sněnícípečku z rajské zahradyv násPod hladinou Slovmodré řeky žila tlukot srdce.
Valentýn
ValentýnJeště za tmyValentýnsi obouval botyšla jsem se utopitsnad prokletáproklátá samotouOhře se valilaprolnout se s přítokemv japonském účesuurvanou větevBylo mi sedmnáctpo kotníky ve vodětaková blbostKdyž jsem se vracelapo dřevěném mostědunivě spěchali chlapi do práceosahávala jsem jeuslzenýma očimazda alespoň jedinýneníten mizerný princbez koněbez mečes kopretinou.
Valentýn a kachna
Valentýn a kachnaNěkdyna Šábeszapálím svíčkuabych se ujistilaže tudy ještě chodíNěkdynapíši báseňo nespoutaných konícha trávě po bokyNěkdypohladímpohladím Statnéhopo tváři ažk Slunci úsměvuA někdy jentak beze Slovupeču kachnu se zelíma dlouze se dívámjak chutnáLáska.
Malá báseň pro mašinfíru
Malá báseň pro mašinfíruTrať zarůstá vlasatou trávouzávory ještě ukazují do otevřeného okna oblohydva vztyčené prsty Dnes půjdeme pěškyposvačíme chleba se sádlempak natrháme na báseňco nerozsvěcí se po jménuale ve jménu.
Povídání o velkém čarování
Kdysivysoko v horách na západě Čech žil pekařvypadal jako vznešený Inkas ostře řezanou tvářía do pestrých šatů češtiny vkládallesklé kamínky německých SlovV noci pekl kola chlebado běla olíbaná Měsícemještě je přežehnal křížemotevřel přízemní okénkoa prodávalráno ve čtyřitu vůnia usmíval se Jeho chléb nekoralneplesnivěla voněl po celý týdenA tak jsem se zeptalaKdysivysoko v horáchna západě Čech' Jsi kouzelník 'Přikývl' Tak dobrý máš chléb '' Já tam načarovalaklajne kartofel / fonet / 'zašeptal mi tajemství' Velká kouzla jsou tak prostákdyž víš 'pomyslela jsem siA o pár let později' Ó chtěla bych být nepatrnoubramborouv těle Života 'A tak přejipod strom Štědrýaby štědrý byldobrý chlébTy poslední řádky si musí přátkaždý sámtak tvrdošijně.
Střípek
StřípekDlouho do nocicivěla hospoda opilýma očimav patřeve vaně zahnívalonamočené prádloPršelobyla jsem malý osiřelý levv poušti pokoje.
Tanec v třináctkách
' Nikdy nenos malé botyzapomněla bys tančit 'utrousil přes ramenootecPřede dveřmistávaly jeho třináctkyobejmuté zemíI zpěv Svobodydalo se zaslechnout.
Vstříc šťastným zítřkům
Možná již zítrazatknou mi knihovnua jávězeň v prstech Domovav prázdné ruce budu ždímatlejno ostnatých letZačínám se podobat otcitaké s každým jaremna Zápraží' Tak letos . '.
Běh na dlouhou trať
S každým jaremotec na Zápraží' Tak letosletos naposledy 'říkával a věřilaž hory přenášel' Už jsou v prdelivrátila se Svoboda 'křičímZvedl očiještě se v nich zrcadlilo Pohraničí' Ták 'protáhl' A teď mohu klidněi umřít 'Sepjal rucepodobné kořenůmvelmi starých stromůa při té podivné modlitběmlčel.
Popáleniny
Nic nelze upustitstěžně zažitého hluboko vězíve spárech pamětiZůstal léčitel Časzoufalepomaluomíláostrost kamenůna oblázky.
Můj otec
To je kraválupro jednoho Židataké jsem Žid 'řekl otecv den Štědrýa na hřbetu koně odjeludělat ZázrakTak dlouho obracel zemaž dala chlébA já se pak celá létamodlilak němu Živému.
V botách otce
Tatínkutatínkuco mám udělatchci se stát Židem po tobě'na zahradě zalité Sluncemzeptala jsem se otces lačností mládí'Ach Božedítě'rozesmál se otec'To se neděláto se žijeje to stav duše 'A já si představovalamodrý balónek dušejak poletuje sadem broskvoní.
Slavkov
Asi jsem na tu Svobodunějak více hákliváa píši jís velkým počátečním písmenkemNemohu zapomenout na otcestál v kotci ze dřevajen hlava a ramena z něhoz každé strany policajtvlasy mu polévalo mlékos každou návštěvouvíc a vícŘekl' Děti moje 'pak se rozplakal tišebez jediného hlesuStála jsem tamjako bych mu chtěla běžet v ústretya zrcadlila jeho pláčaž do krveBylo mi teprve osmnaučila jsem sepláč chlapů v těžkých botáchi ruku zaťatou v pěsta nenechat si ukrást SenPoslední slzurozmázl dlaní po tvářia začal zpívatAž se vrátímkoupím já ti koně vraný. A já vědělaže Svoboda je vraný kůňmého otce.
Chlapec zpívající na břehu Metuje
Chlapec zpívající na břehu MetujeNejsi - li ty z Assisiasi jsi od nása každé ráno zpíváš písničkuo holce s očimas očima hnědýmaco na břehu Metujemaluje a malujeA malujemedové Sluncečlun s nákladem melounůsnědého veslařeŘeka nese odrazem obrazaž láska sklenutáklene se tamkde holka s očimas očima hnědýmana břehu Metujemaluje a maluje.
Když sklidil pole brambor přinesl báseň
Když sklidil pole brambor přinesl báseňZavoním kávouk snídani přežvykuji Lunapark v hlavěza oknem zaříkávačka ránazaříkává stromovýma rukamaza zpěvu ptákůPřichází básník za uchem karafiátpřináší partituru Balalady'Přečti to hebrejsky'hněte kouli SlovSvatý po zemiPokoj je zaplaven sedmou vlnouz Nabucca.
Zapomenuté nádraží tak akorát na zázrak
Zapomenuté nádraží tak akorát na zázrakV kapse poslední pětkakus za Prahou básníkrozdává bezdomovcůmprorokům z háje pomerančovníkůAtentát ve vaněPo ametystech klouže noc'Co to máš pod žebryžebravá katedrálo'šeptne do ucha tichuKrálíka plnotučné samotyvhodí do vlakua odjíždína prahu ránana PrahuVemeno paměti ustřikuje darovanou báseňo letence do noci.
Vystoupila z tramvaje a napsala báseň
Vystoupila z tramvaje a napsala báseňČtyřiadvacítka s otevřenou plošinouměla konečnou dolev ZáběhlicíchVystoupilav tašce kolébala lahevsterilovaných okurek a knihu Malého princevítr zvedal prachPsalaryla do papíru aby byla lehčíZtracenána konečný čtyřiadvacítkyu nohy pes samotyje červenecnad rybníkemdům bez DomovaPřijela další tramvaja hvězdy nikde.
Kdybych měla
Kdybych mělaKdybych měla šlešla bychdo zrušeného krámku zlatníkaMáma by tam stálašaty okamžiku dávno zmandlovala Smrta troubila na šofarpřed ZdípultuA Mrtvé mořeby vystrčilo na břehymých očísvůj slaný hřbetKdybych měla šleokolo knoflíku omotala bych sivlasy vzpomínky.
Báseň o řece plné leknínů
Báseň o řece plné leknínůVčerana náměstí Svatéhoviděla jsem padattři sněhové vločkya šest Číňanůjen tak bez lampi'onůvycházelo od Mc DonaldaVčerabylo mé láscečtyřicet a dva dnyjá listovala Krchovskýmv posedu Máchybyl tak vycpaný šťavnatým Životem/ oregáno a orgasmus /jako nadívaná kachničkaAsi jsme obašílenía odjinudv ruce vltavín lahvese zprávou' Nepotkal jsi náhodouVánoce 'zeptala jsem se dubnováRozesmál sez hrudi mu vypučelfialový květNa rohuitalský prodavačrozřízl ananasaž vystříklo semeno vůněa v ní se projíždělŘezníček v gondole' Seš nesmrtelnejvole 'zakřičela jsema vhodila vltavín lahveZamával minámořnickou čepičkoutaké jsem se rozesmálastojím tu uprostřed Vánocřeka je plná leknínůa já se tak blbě ptám.
Most
MostJako dítě jsem nemělake komuodjet na prázdninya tak jsem si představovalaSvětpřed válkouměl barvy duhyplný byl strýců vousatýchkyprých tetzahrad houpaček dětía babiččina pohlazení.
Bixley
BixleyJednoho dnepasačka Slovopřená o kmen stromuNevzpomenu sico všechno bylo třebaodložitk naprostémuobnaženía k smíchu zůstaloS Blatnýmv háji z kolážíhledámbezbolestný dům.
Domov
DomovPo kolikáté jižpřenáším anděla Domovas uťatou hlavoua bolest na stejném místěstrom před domemve čtyři rános Bukowskimve stejné postelise stejnou láskou obkročmo.
Malá pohádka o vodě a Slovech
Malá pohádkao vodě a SlovechV pramenu křišťálového potůčkubydlelskřítek Romanon totižv každém pramenudobré vodybydlí skřítekkterýkaždé ráno kouzelným proutkemvypustíze stříbrných vrátekvodua večer když zazvoníse voda vracía po celou noc je mírnájako beránekSkřítek Romano kterém si dnesbudeme vyprávětbyl nádherný skřítekvelký asi jako statný pampelišákměl plavé vlasyi vousy měl plavévlastně byl celý plavýa rád se smálsmíchem modrým jako lesní zvonkyJednou ránokdyž otevíral stříbrná vrátkauviděl Kateřinuseděla na kopretiněa zpívalaměla modré oči dítětea rozcuchané vlasySkřítek Romanjí chtěl oslovitale všechna Slovana která si vzpomnělse mu zdálapro tento okamžiknevhodnákostnatápříliš okoraláA tak se jen dívalKdyž Kateřina dozpívalapohladila kopretinua odešlaOd té dobyskřítek Romankaždé ránojen otevře stříbrná vrátkatoulá se po lukácha po lese se touláhledá rozutíkaná SlovaChtěl by jí říciže je to fajnže sedí na kopretiněa zpíváže je to moc fajnže má modré oči dítěterozcuchané vlasya že dnesjasně svítí SlunceA takkdybyste někdena svých cestáchpotkalivelké rozutíkané Slovovložte ho do malé krabičkyna zelenooké prstenya pošlete doporučeněna adresuRomanplavý skřítekLuční lo.
Za oponou
Za oponouSecesními Varyby měla proplouvat loďKrásauhranutá vyrudlými minerályAsi bych pokaždé přišlapozděna tak dalekou pouťJeště je třebapostát ve Vindeboněz tváří bezdomovcůpřečíst si listsvého stáříJeště je třebaveřejně se vymočitna veřejném záchodkuza korunuv antikvariátuStařec a mořeu Krásné královnypojídat borščs noblesou zanedbaného dítěteOpět jsem za školoua lesy stojítak blízkov ruce živeckarlovarské dvojče LáskySecesními Varyby měla proplouvat loďKrásaaž z dalekých krajůpřivážela byVánoce s vůní Domovav čase neúrodytatínka s maminkoua první LáskuDok by bylv cukrárně Elefant.
Báseň pro Anděla
Báseň pro AndělaSedělv pochvě Obratníkus pařížskou šálou elegantněhozenou přes ramenose čtyřmi západySluncev šatníku dušeKdyž jsem se naklonilastudna v pouštiuviděla jsem jevšechnyčtyřiNa nočníčkuvečerníčkové tramvajepodivné panoptikumse smíchempod nože trnekodhodila jsem šněrovačkuzbytnělé smrtelnostiZa zády mělmodrá křídla_Doprdele _hvízdla jsem ohromenáa málem přejelastanicinějakého vědceco pozoroval slintánípsůAndělodjel na Vinohrady.
Krajina
KrajinaJe slyšetspěchající potokv holčičí krajiněkopcůDo ohně přihodila jsemdřevoa z lesa pamětispálit chtělanehořlavéjizvy.
Dopis Kateřině
Dopis KateřiněMyslíšže na druhém břehuna břehu řekyhoří ohnělidé popíjejí vínoa Janis Joplinpřijíždí na HarleyMyslíšže tamněkdopod rozložitým stromemna stařičkém gramofonudo omrzení přehráváPíseň o rodné zemiMyslíšže tamněkdeu lesapodzimdo ohýnku hází bramborya frau Listikpečeborůvkový koláčNa cestuvzala bych simodrý džínyjako strop v synag'ozea stříbrnýho Frantíkado dlaněNenení Smutkubudu tě čekattamv nedělní cukrárně.
Báseň o kráse okamžiku
Báseň o kráse okamžikuPří cestě z Prahy do Děčínazastavili se za mnoupan Marekpan Markoviča dva Židé odněkud z RuskaSchouleni do hedvábu vousůjedlismáli se šermovali rukamačetli básněo lásceo hrobuo soběJedlismáli sešermovali rukamaprostě žili'O velebná prostotokrásy okamžiku.
Věno
VěnoV zoologické zahraděotec pase modrého slona mé dětské láskyDodržoval Desatero starých moudrostía do třetice všeho dobréhoZůstala mi po němPopelka dušev sadu broskvoní důma tři básněV jedné mu žena ve zvonicivisí s jinýma pod nohama jí zraje zemdarmo mluvit.
Pohraničí
PohraničíPlandá mi tu hebká srst zažitéhohermelín se uleží až ke vzpomínkámV mantlu nočního chodce proskakuji obručemi hraničních kamenůa je to troufalostchtít se zahnízdit v korunách stromůVana pokoje se plníchaosem osidlovaného pohraničíaž po břeh hřbitovaTambez Norimberských berličekpěstují kanárky svornosti a skromnostiodložili šaty i prstenyaž na holou kostV hrabičkách prstůdosnívají zaťatou zem.
Hory u Lokte
Hory u Lokte ránoV loucekoncertní křídlona zádechpadlá rosaněmě byloa pampelišky kvetouZa kopcemvysídlenechledá sídloza ukradené sádloDomovaDosídlenecřeže koněhoupacíhov pilinách jehohlavaNa otevřeném ohnigulášpobublává.
Vzkaz
Vzkaz-Co si myslíš u nás se jedlo stříbremz fajnového porcelánu-povídá otecz bagančat mu upadl slepičinecna čerstvě umytou podlahudomem voněla svíčkováZamíchala jsem si kávustříbrnou lžičkoua aby nebylo nic opomenutoohledněnoblesy starého rodušla jsem napsat vzkazna zed´záchodkuPřed každým jídlemsi dobře umyj rucenikdyse nehandrkuj o krávuale na hedvábí trvej.
Po válce
Po válceJiž se nedokázalmodlita s Bohemvedl sporJen na Šábesproti oknušeptaljména svých mrtvýchZa každéhovysadil stromAni zpěv ptákůnepřehlušil bolest.
Jaro
V genetickém křovíšpanělská botavězío mé zuby ozubený časbohatšíV pažitu Slovpo břicho dobytekbásní.