Písmák Teď když miluji
Ten její pohled
co tak rve mou duši
již střelenou kuší
již jednou drcenou
Větev plodící spásu
Já snad nikdy nepsal o lásce
tak omluvte mou zpřetrhanou přízi
Však chtěl bych vyprávěti o krásce
jenž láskou mne pobízí
Milady
V očích má snad třpyt tisícero hvězd
a kůži má snad utkanou z hedvábí
tak překrásné oči pozorují svět
a její vůně i růži omámí
bolest v tanci
Je bolestivé být s dívkou o které víte,
že na ni nikdy nedosáhnete jinak než konečky prstů
a nikdy se k ní nepřiblížíte jinak než svou odpornou postavou.
Stokrát bolestivější je však s ní tančit,
Ples
Já neměl vidět,
ale uviděl jsem
tu krásu, jenž mi navždy má být cizí.
Ty rudé šaty,
Nebe co jsme to jen za pokrytce?
Co jsme to jen za pokrytce.
Tak slyšíš mě má krásko.
Když mrdáme za peníze
a šeptáme ti ,,lásko".
Prázdný zvon
Mám srdce proměněné na kámen
nebo seškvařené na kus uhlu
city jsou hořké ve slaném
čaji neznámého druhu
Kolárek
Tak loučím se lásko sladká,
již neroň slzy venuše,
nevšimneš si ani zkrátka,
jak rok si rokem prokluše.
myšlenka
Mám myšlenku mezi slovy,
však ústa má ji nevysloví,
pohled můj ji nevysvětlí,
myšlenka jak papír zetlí,
Vlci nebes
Ticho letí nad krajinou a vlčí ptáci si v něm předvádí svůj rituál starý jako divočina sama. Prastarý tanec plný něhy, smutku, smrti a svobody. Pirulety smrti ozařují nebesaa mana padající z nich se tišeatišeji tře o černočerné letky. V tom jenen z vlků padá k zemi.
Proč se smějete mému žití?
Proč se mi tak smějěte.
Proč se mi tak smějete.
Nikdy jsem neprožíval komedií.
Vždy život můjbyl tragédií.
Moje aktuální ,,vize" o lásce
Jako led, který z očních víček padá -
Jako sníh, který horkosti škrtí, -
je mravkolvem, co mršiny si skládá -
do pohledu beztvářných smrtí .
Vlastenectví
Vlastenectví není slast.
Na každém rohu číhá past.
Každý se tě snaží zmást,
že nejedná se o pastevectví.
nevím
tvá krása a můj žal.
tvůjchtíč amá zkušennost.
láska se svárem kráčí dál
až někde v dálIzvolá veřejnost:
Moje mysl zhrozená
Nač jsou žvásty starých skutků.
Nač je mysl zhrozená.
Když peru ji ze svýchspodků.
Když vytírám ji z podstehna.
Vteřina bytí
S minutkou od srdce
a vteřinou k životu
hodina světa se ubírá.
Zmítá se v ruce
Tak komu? ?
Nebesa prýpatří ptákům,moře rybám, ale komu patří svět. Stvořiteli . Životu který na něm žije . Nebo snad tomu kdo jej ovládá.
Prosba
Můj Bože a pane. Jsi moje láska. Prosím dej, ať má duše není jen maska.
Myšlenka a krev?
Seděl na parapetu okna směřujícího do zdi. Nic nevnímal. Jediné na co se soustředil byl téměř neslyšný rytmus tekoucí krve z jeho zápěstí. Byl čím dál více ospalý.
Touhy života a smrti
Toužím po smrti,
Toužím po kráse,
Toužím po dobru,
co se zlem utká se.
Skromě v hrobě
Kdo by tobě nadával.
Kdo by za tebe se rval.
Co ti svět dřív dával,
to ti teď vzal.
To je můj život
Spím a nehleddíím nalevého ani napravou.
Spím a hlasitě chrápu.
Tak která společnoct je více zvrácená? ta oficiální či soukromá??
kdybych si uprdnul na náměstí lidé by společně křičely: ,, prase. "kdybych však před kamerou se svlékl a libidem natřeným sifly a oblečeným do panenky v růžové halence bych zakroutillidé samy v domě u obrazovek by se smály.
Konec jara
v kolenou rdousí se poslední úchop jara. pstruh v řece topí se a kulka je příliš drahá, parabela u boku se houpá, houpá jako okvětí lotosu před bluidným skokem do hlubin.
Lásku svou obejmu, ze všech sil. jako bych se sám hanobil.
za nic nemohu??
okousané rty
prsty sedřený
za rty můžeš ty
za prsty duše s kořeny
Plnoletním
Plnoletním a hřbet se mi křiví
slintám do výstřihů vážných dam
k dětským hrám jsem již příliš sivý
však k dospělým hrám pohrdám
skopové hlavy
v oblacích už plují jen siluety mraků a chuť vína zasychá v pohárcích
nezbylo nic z tučných statků, jen druhy chudých prachů hyzdí polorozpadlé knihy bez básní .