Písmák patos
Dřív byl déšť jen venku za oknem
teď prší ve mně
Jen lokální patos
chtělo by se říci
Čím víc se dávám
Naposled sama
v pokoji, kde nesněží
saze z nebe.
Ošizená.
Hranice
Ocitla jsem se na podivné hranici
Mezi teplou polévkou
A průvanem
Na prvním nástupišti
Všechny tvoje lásky
Nejsem tvá, chtělo by se říci
Nemám ústa z třešní
Nepřesvědčím o své nevině
Neroztaju pod tvým dotekem
Trochu dítě a snad ženou
V rovnovahách zázrakůa popsaných zdí živoří mé malé nicnarozené z pouhé touhy po lásceV mezihoří peřinnenalézám než zaklíněný chladklínasnadŘíkají mi maličkáa netuší ve mněženu zpola narozenoutrochu spící a zčásti žárlivouna dárkyz lízátek, zmrzlin a bačkůrekkteré každý večer nalézámpřevázané stužkouvedle popelníku.
Zde jsou lvi
V tóninách melancholie
rozezníváš struny snů
možná aby ses tolik
nevydal
houpání bláznivce
Neustále se pohybujumezi sklenicí vínamříží v okně atebouMořští koníciv mém břišese houpají
sem a tam
a nedají se uspat
zkouším tu ukolébavku
Krabice plná beránků
Tužkou črtám beránkya do knížky vkládámusušené květinya všechny touhya tvoje zasněné očinaposledy pohladím ty stránkykde se píše o Malém princiVšechno to zavřudo krabice v archivuspolečně s kostrami mořských koníkůlesních lidí a lásektu krabici nikdo nenajde. Je na cizí planětěkrajin moří a ostrovůodkud jsem utekla na dovolenouzpátky domů.
červenec 2009
Tak nějakuzavřená do sebemezi kameny pod splavemsleduju cáry pěny po končících povodnícha uvědomuju sinějak naléhavejislova naškrábaná na okénkui když noční trojka k nám nikdy nejezdí"propouštím tě na tvou vlatní cestu
ale mám tě v srdci"
větší vyznání jsem od tebe nikdy neslyšelaa možná by to bylo jinak.
Dostat se zvenčí ven
Nezamilovaná
Uvnitř
Jen tak chodím mezi květinami
A sladké portské je rozmetáno kolem.
Oblaková
Kupím kovová oblaka na sebesnad aby víc přípomínala nebenoci špatněbolných rozhodnutía nakonecprocitnutí.
Jako holubi
Naposledyzapomenu oči na známých tváříchpopelavýchjak sazemi zašedlí holubovéuklovou si křídlaje to tak jednoduchéužnikam neletět.
Lodě pod hladinou
Rána jsou zase tak mokrá a šedivá
jako tehdy
když jsem přestala doufat
že seberu studené perly ze dna moře
Krajina rozdělená v půli
Byla to lež
Byla to veliká lež
Že lodě mohou létat vzduchem
Viděla jsem mnoho korábů
Tatínkovi
jsem jako dítě
které se v noci odkopalo
a touží jen po teplé peřině
a teplém pohlazení
A nikdy tě neuvidět
Před pár dny
Byly opět poprvé
Spočítány hvězdy
Které svítí
Dávnověk
Rána jsou zase tak mokrá a šedivá
jako tehdy
když jsem přestala doufat
že seberu studené perly ze dna moře
V písku stopy
Zmizely všechny stopy v písku
A proto jsme ztratili směr
Na útesy s vraky korábů
Jsme doběhli jen popaměti
Nedělání správných rozhodnutí
Usnutí přece vůbec nebolí
V mlze metr nad palubou
Kde není dovoleno
Chytat se přídě
Ze snů ostrovy
Spát na ostrovech
Milovat se v lese
Na trávě na konvalinkách
Za lidmi za svědomím
Víno z konvalinek
Lahve už nejsou plné vína
Ale vody
Popíjím z broušené číše
Ještě včera byla naplněná měsícem
Zelené oči
Dnešní oči jsou zelené
Zelené jako les
Kde je dům z borové kůry a lesní lidé
Co suší bylinky na šňůrkách vlasů
Medusám
Nikdy jsem neslyšela tolik šumění moře
Jako dnes v noci
Stojím na okraji vlastní postele
Pod sebou osmikrásnou palubu
Neumím nenávidět
Začala jsem nenávidět okamžik
Tvých rozšířených zorniček
Když jsi říkal
Že mě miluješ