Písmák Když přijde pátek
Kde mám to tričko. Do háje. Nebuď sprostá. Vždyť mluvím sama se sebou.
Šotek
Co, nebo kdo je to vlastně šotek. Jistá filozoficko-vědecká skupina, podle mého názoru však značně pochybná, má za to, že by to mohla být nová forma života vzniklá ze starých ponožek, které páchly tak pronikavě, až skrze to došly sebeuvědomění. Dle zásady: „Smrdím, tedy jsem. “
Přesto, že se pojmenování šotka v různých jazycích může výrazně lišit, jeho podstata zůstává ve všech kulturách stejná.
Jednoho krásného dne
Po obloze se honila skupinka narůžovělých a nadýchaných mráčků. Zapadající slunce barvilo oblohu do červeno-oranžova a na telefonních drátech posedávali poslední ptačí opozdilci.
Zazněl výstřel. Okamžitě se otočil.
Režim
Dosedl jsem na gauč a rozložil na stolku před sebou noviny. „Zrádci byli odsouzeni k trestu smrti,“ hlásal jeden z titulů přede mnou. „Usvědčily je záznamy z všechnovize,“ pokračoval druhý. Sáhl jsem po hrnku na stole a napil se studeného čaje.
Horkou čokoládu, prosím!
V kavárně bylo útulno a na rozdíl od té zimy venku, i docela příjemně. Nejdříve jí pomohl sundat si kabát a pak odešel objednat něco teplého k pití. Rozhlédla se po místnosti, až si všimla neobsazeného stolu u okna. Pohodlně se usadila na lavici a pak se ohlédla, aby zjistila, jak si vede Thomas, který mezitím zaujal místo ve frontě.
Nový začátek
Seděla na parapetu v podkroví svého starého domu. Z okna byl vidět kus zahrady a les. Na zahradě stály dva stromy s oranžovými a červenými listy. To vše v podzimním podvečeru vypadalo jako z pohádky.
Dívka
Mrtvým městem,
dívka kráčí,
špičky svých bot,
v krvi smáčí.
Neopouštěj mě
Stál na kopci a díval se dolů pod sebe. Všude na sobě měl krev. Uviděl ji. Měla rozcuchané vlasy a potrhané šaty.
Ani opravdová láska...
. není nikdy tak velká,
aby mohla splnit naše očekávání.
Apokalypsa
Ve víru prachu a bolesti výkřiků,
tam na Zemi chaos vládne.
Na jednom velkém poli,
dvě armády se spojí.
Nenápadné dílo
Tolik chceš mít někoho rád,
už nevíš kam jít,
komu říct co cítíš.
Snažíš se najít někoho,
Svět
Když se svět hroutí,
možná nezbývá nic jiného,
než začít litovat svých činů,
a doufat v odpuštění.
Ptáci
Život náš je krátký,
a jen sotva stačíš jeho tempu.
Však podívej na ptáky,
co létají oblohou.
Prázdné srdce
Jsem stále sama,
jsem navždy ztracená.
Nikdo si mě nevšímá,
jako bych toho nebyla hodna.