Písmák Pryskyřicová
Tak jak mě půlnoc krade dnu,
tak jak mě pocit děsí,
tak koneckonců v duši cosi.
Tak jak mě rosa ošálila,
Zpět ke konci začátku
Oči mé,neznajíc krásu okolního světa
pod tíhou myšlenek plují větrem,oblohou
spatřit tě zas živou, nejsi pouhá věta
ti dva co se milují, už být spolu nemohou.
Moje bolest
Eleonora: Čeho by jsi se chtěl dožít v tvém životě.
Já Malý princ: Chtěl bych se dožít své smrti.
Koroptev zítřka
Křehkost hladu jenž nasitila bestii bezbarvou,
ta prázdnota vyplnila hlučný mrak,
něžný pocit rozdrtil ho v prach.
Za nehtem špína stále bolí.
Nic víc
Tak blízko jsi mi byl, když tvář mi steskem zanikla,
koukal jsem se ti do očí, když mě pravda dostihla.
V náručí mém trnitém vyprávěl jsem pohádky,
hladil jsem tvé vlásky v salbě střel tuřínové sklizně.
Hloubě
Před bouřkou jsi mě neznala
pod déštěm lístků javoru
a přeci jsi se usmála
a vmáčkla báseň do rtů
Noční poezie
S touhou jenž kácí stromy moře,
jenž mě obelstí jak kurtizány láska,
jsem v tobě křižák na hřbetu oře,
jsem jen v loterii pouhá sázka.
Boření snů před úsvitem
Kolem konců - přát si můžeš málo
můžeš vést, můžeš skládat na piáno
bdít a večerem se nechat únášet
a ránem poezii v šálku kávy plout.
Dneškem počínaje
Tak jak z nylonu se radost uplést nedá
tak se i těžko mezi lidma štěstí hledá
snáz se dá prohrát vše co člověk měl
eso vystřelené na pouti.
Boční vítr historie
Nočních průčelí hradu z akátových šupin
umírají, tlejí neboť bůh už není fér
co bývá nové, starým vadí
letopisy jenž opisují směr.
Modroplach
Zpytuj se ze své lásky planoucí
jenž blankyt stříbroskvoucích květů šeptá,
a zřít věčnost paprsků,co luna horoucí
nás dva ozáří, vůně linoucí se ze světla
Blízká setkání mého druhu
Jablečný den tak jak vloni
sázím stromy z nepohody
tulit se k šálku horkého kakaa
a slyšet kapky na domu z došek.
Seance
Jsi šedá zeď na stránkách z dubových listů
jsi dobová tak jak Uran ve Vesmíru
jsi teze o kterou se nerad opírám
jsi most ze sirek a já ohně pán
Návrat do příběhu
Pod nočním krajem studem odpočívám
ztratil jsem kdysi svojí tvář a klid
Dorian-lhář, já na obraz sebe se nepodívám
jsem neurčitý, tak jak kalný vid.
Začátek
Šepotem si kapky hrají
co na římsách si povídají
kde kulisa je zatáhlá
jarní slova bezbranná
Poslední
Už nemám sílu jít proti větru
bojovat se stíny,s okamžiky
plýtvat s tím nejcennějším
prohrál jsem a mořím černí běl.
Kouří aby žil
Na hoře tuřínů a bodláků se plaví vor
bez stěžně a šídla,s utrženým lanem,
malým lístkem,bokem netopýří křídla
v poza malá ručička.
Jsi jednou z nich
Zvedla tvář a zahleděla se do hvězd
. v noc se zdá být vše tak jasné.
už tehdy věděla,že se stane jednou z nich
a také se tak stalo,v touze poznání
Amor ut lacrima: oculis oritur, in pectus cadit
Ruce prachem modřínů má zvrásněné
mokré padajícím bolem kašmíru
tvář zjizvenou touhou a poznáním¨
bradu rozbitou od hlazení
Z kapsy jsem jí vysypal,už není
Pod setmělým stromem sedí a roní
paprsky se zarývají do omšelé kůže
slovo milovat znal hlazením jehličím
ve čtvrtek se setká s bohyní
Konec konců
Prší
Prší olovněné stuhy,jarním jinotajem,úterní samotou
Vchrámu lásky je už plno,krásných párů,dětí
Tahá za nitku,co visí ze srdíčka,celkem škubá
Proč pláčeš lhostejnosti?
Trh na srdce-větrové,kolomaz,škvára,slunce halí tvář boha
bodá,rotuje,tvá bezmezná odměřenost, nejen zpoza klíčové dírky.
Lhostejnost je dítě Chárona,plavíš smutné já, a porcelán
bojíš ale neznáš,chybíš v přebytkách, jsi vším,ztraceným.
Prodej se
Moučková louka z hrachu a peří,
sám si stavíš vzdušné zámky,z hran ostružin
bez přátel, bez víry sázíš vše co máš,
už plakat démanty nedokážeš dál
Pěší let vzůru
Našel jsem si dneska schody
vedly si tak smutně z vody
Zelenou a slizkou vedly
bože jak ty mi sedly
Mléčné pole na papíru
Píšu tak jak hrot šípu bourá kůži sonát - proč se nezosobnit
text je polštář z černé bouře
věty se topí ve víru kopců Osnov
logika má volno
Jak mi chybíš
To je ten důvod proč jsi mne opustil , kvůli šťastnému konci.
Kvůli papírovým tkaničkám, z azbestových bot.
Dál jsem tě nemohl ochranít a dokonce svého života,
budu bdít na kopci, bílém obláčku
Mrazivá óda na prosincové utrpení
Zas už smutně popadává ten bezvýznamný sníhmoří svojí rozpačitostí mi vlasya chlad je stále tak hloupýasi jako punč o deváté. Nos má plno, plno pasažérůa svítí si na cestu barvou,barvou -ponožek co zas dostanu -pod plastikový, KLIŠÉ jehličnana zabaleny v retro-mickey mouse papíru. Nuže budem tedy pět ódy na lidskou tradicia stavět sny v ten prostodárný dena u plotny s dýmem purpurydo noci, sprostě popíjet.
Tak krásně vykurvená duše
Sestříhal jsem si dnes úctu až ke kůži,ke kůži z modrých bodláků. Mezi davem lidí jsem tu sám,v roli blbce. Obstojně hraju,. duše mi blije.
Pozdní vyprávění Smutné luny
A tak perem jest nám dáno sloužitneb naší Konklávou stínů učiti jicha jak se dotknout hříchůa nespálit. Ametystem fial rozpůlita Pyxisem lapit jihbez nocí průčelnýchse navrátit. Stať se vykouzlita vzřít Coregonustak učen bychrád byl.
Démant chuti
Noční déšť ji stékal po zaslíbené líci. prý chutnal jak sto různých chutí byl sem jednou z nich.
To už je tak dlouho?
Hledám se tolik roků. co dívčin do mě vyprázdnilo zásobníkůa zdechnout se mi nepodařiloco slov prázdných mými ústy protekloa z ničeho sem se nepoučilco zrad a bolu sem snesla stojím,bdímco volů poslouchat sem měla přesto vím(NA) co ne a ano použíta vlastně není co dál . možná dítě.
Chtěl snad moc, tedy noc
Pan Kloaka se chytl za prso(podotýkám levé) a úkostlivě se zatvářilpot ho pohlcoval a pach byl k nevydržení. Kolem stály jen papírové panny a smály se směrem k jaruto ho vztáhlo do sebe ještě víc. Noc už pomalu končila ale zdálo se, že Kloaka pořád vyžadoval tmubudižbyla tma. No nevim jestli to otiskneme pane, Kloaka.
Post Vitae- ale ne tak docela
Z mračného kopce vede cestičkaje stlaná popélkem z kvítí Arabesekline se přesně jako vůně povidela na konci,na úplném koncipro mě příběh začíná.
Hodnota života
Leží v husté trávě a pokuřuje si po nohou mu lezou mravenci a mouchy polétávají sem a tamto kvůli kravským lejnům všude přítomným. Mraky se rýsují do dívčích tvarů a fouká podzimní vítrnad hlavou rostou václavky a obavy. Po půl dne je slyšet dusot kolejnicz přijíždějícího lokálního vlaku. Uloupl si marcipán a zavřel oči.
Lahodný hermelín hrobníka Adama
Tak se bolestivě zašklebil, neboť se mu zasekl dráp do dásně,to bylo už po několikáté,vztekal senuže do sklenice s drápkama, odhodil další a spokojeně usnul.
Vůně cibulového kroužku před ztrouchnivěním
Cib-cib kroužek, smaženka a praženice,mocná a plotnochtivájejím balzámem je olej z traverzovníkuchutí připomínajíc můj dechjak já miluji.
Kolemjdoucího samota
Leží si celé věky tak trochu bez názvu,
bez starosti a bez vědomostí.
Jak mohyla, spíš jak kurtizána jest dominantou,
někdy v ulici, někdy nashledanou.
Bez pochyby mám rád ryby-láska
Jdu vám takhle jednou z rána -bum a rána,
sloup morový-ten je zákeřný, přímo mezi oči.
To sem se vám cítil jako ten svatý, hvězdičky kolem hlavy,
tma jak u Jiráska,a vtom mi někdo ručku podal.
zpověď zmalované, tlusté, 15 ky
Bořím se do luk či hájů.
Plýtvám vodou a piji dehet.
Kouřím tak jak se jen dá, abych zakryl slunce. Pálí mě.
Bouře nářků
Noc tak trochu vážných- živých (s)fér
pod mraky hejna nefritů a můj bol
a život želvích dcer, a bůh není fér
. skol
Tak trochu Vás
Stáčím si tě do ruky, bez pardónu
ódoupro tvou radost a ze sekvoje kabaret,léčím nudu
kvůli snad až hezkým světlem bez příkras
možná kvůli dětem
Nečti to
Už zase padá
kolem parku z papírových nití
vědrem psychóz a jejich obětí .
možná hned možná nikdy cupitají, kolují