Písmák Rozervaná modř
znáte ten pocit.
zvuk.
cítíte, jak kapka inkoustu dopadá na hladinu oceánu.
nenávratně roztrhána okolním světem
Dobré ráno, přeji
"Tyranií kocoviny
ztracen v ranní poezii"
Ve spěchu s unavenou tváří
až skoro
Něžný polibek
Něžný polibek
Ach, má dívka půvabná je, když tam leží
a nehne se.
Zbožňuji tu její vůni, co celým pokojem
Tiché běsnění
Prožívám si tiché běsnění,
co mé smysly rozvíří.
Připadám si jak ve vlastním vězení,
však bez cely a bez mříží.
Příslib věrnosti
Jak silná je ta má touha,
(věz, že stačila by jen chvíle pouhá)
přitisknout mé rty ke tvým rtům,
ztratit se ve svých myšlenkách,
Pohádka se štastným koncem
Povídám, povídám pohádku,
o tom jak tatíček dostal od krále oprátku.
Povídám, povídám druhou,
že tři vyzáblí sirotci po něm teď v chaloupce zbudou.
Tam, kde měsíc nesvítí
Svůj strach ovládám jen ztěží,
když kráčím špinavou ulicí za noci.
Odporný mráz mi po zádech běží,
z toho všudy přítomného pocitu bezmoci.
Pochod stáda ovcí
Co na mne tak všichni civíte.
Vy. Vy všichni tady.
Jak vyzáblé hyeny, jenž po kousku masa toužíte.
Nedělní chvíle hrůzy
Požírán zaživa tou odpornou zrůdou,
nehnutě na kanapi, čumějíc do blba
požírán zaživa tou nechutnou nudou.
Stanice jménem Zapomnění
Stojím sám v mlze, na rozbláceném nádraží,
hledím do louže, kde se mé vzpomínky a šedivé nebe odráží.
To nebe, kde se vzpomínky a oblaka na kapky deště přetváří,
a padají dolu na mou hlavu - na to osamělé nádraží.
Nostalgie
To něco hořkosladkého dere se do mé hlavy,
když stojím u okna a pozoruji krajinu noci.
To něco s nádechem mých mladých let,
když jsem se ještě s radostí díval na okolní svět.
Lištička
Když den na tebe sračky snese,
a tvoje mysl se rozpadne na miliony malých kousíčků
poté si budeš připadat
jak kdyby jis bloudil v temném nekonečném lese,
Sebezničující podívaná
Jsi nádherná černá růže večera,
ja seděl tam pozorujíc tě
než celá obloha setměla.
A ve tmě pod nebem plným hvězd,
Slza
Slza stékající po tvářiaž přes ústa plná napětíjak zuby se snaží zadržeti hořký pláč. Bublinky stoupající ve sloupcíchv tenké sklenici na stopce,ozařujíce jen bíle světlo zářící. V uších zní mi tóny hudby a já hledímna srdcovou dámu přede mnou. Vrací se vzpomínky na krásná objetía jistotu kterou mi dávali.